Kroisos

Kroisos (Krésus) (přibližně 595–546 př. n. l.), poslední král starověké Lýdie vládnoucí v letech 560–546 př. n. l., patří mezi nejvýznamnější postavy rané monetární historie. Je mu připisováno zavedení prvních standardizovaných zlatých a stříbrných mincí, což představovalo revoluční inovaci, která zásadně ovlivnila vývoj obchodu, ekonomiky a mincovnictví v celém antickém světě. Jeho mincovní reforma je považována za jeden z nejdůležitějších kroků v přechodu od směnného obchodu k peněžní ekonomice.

Historie

Kroisos se narodil kolem roku 595 př. n. l. jako syn lýdského krále Alyatta a jeho manželky z Kárie. Na trůn nastoupil po smrti svého otce kolem roku 560 př. n. l., poté co porazil své rivaly v boji o následnictví. Za jeho vlády dosáhla Lýdie, království v západní části Malé Asie (dnešní Turecko), vrcholu své politické a ekonomické moci. Kroisos dobyl řecká města na maloasijském pobřeží, rozšířil území říše a shromáždil enormní bohatství, které pocházelo především z přírodních zdrojů Lýdie, zejména ze zlatonosné řeky Paktólos protékající jeho hlavním městem Sardami. Jeho nesmírné jmění se stalo příslovečným – dodnes se používá výraz "bohatý jako Kroisos" (v češtině běžněji "bohatý jako Krésus"). Podle Hérodota udržoval Kroisos přátelské vztahy s řeckými státy, zejména se Spartou, a byl patronem mnoha řeckých svatyní, včetně delfské věštírny. Obrat v jeho osudu přišel, když se rozhodl zaútočit na rostoucí perskou říši Kýra Velikého. Delfská věštírna mu údajně předpověděla, že pokud překročí řeku Halys, zničí velkou říši – netušil však, že půjde o jeho vlastní. Po počátečních nerozhodných střetech byl v bitvě u Pterie poražen a následně ztratil hlavní město Sardy. O jeho dalším osudu existují různé verze – podle Hérodota ho Kýros nejprve odsoudil k upálení, ale pak se rozhodl ušetřit jeho život a učinil z něj svého poradce. Podle jiných pramenů Kroisos spáchal sebevraždu, když viděl pád svého království. Jeho příběh se stal oblíbeným námětem antických autorů jako příklad nevyzpytatelnosti osudu a nebezpečí pýchy a přílišné sebejistoty.

Největším Kroisovým přínosem pro světovou historii bylo zavedení systému standardizovaných bimetalických mincí z čistého zlata a stříbra. Zatímco jeho předchůdci, počínaje Gygesem (zakladatelem dynastie Mermnovců), již experimentovali s prvními elektrovými mincemi (elektrum je přirozená slitina zlata a stříbra), Kroisos provedl zásadní reformu a zavedl mince ze samostatných čistých kovů. Tato inovace byla možná díky vynálezu procesu rafinace (oddělování) zlata a stříbra, což umožnilo produkci mincí s konzistentním obsahem drahých kovů. Kroisovy mince měly stanovený standard hmotnosti a čistoty, což z nich činilo spolehlivé platidlo přijímané daleko za hranicemi Lýdie. Byly raženy ve dvou hlavních nominálech: stater (základní jednotka) a jeho poloviny, třetiny a šestiny. Zlatý stater vážil přibližně 8,1 gramu a stříbrný 10,8 gramu, což odráželo poměr hodnoty zlata ke stříbru přibližně 13:1 (později standardizovaný v řeckém světě na 10:1).

Design Kroisových mincí byl jednoduchý, ale působivý. Na aversu (líci) byly zobrazeny konfrontované přední poloviny lva a býka, což mohlo symbolizovat jejich sílu, spojení Asie a Evropy nebo astrologické symboly Slunce a Měsíce. Některé interpretace vidí v tomto motivu i náznak diplomacie a aliance mezi různými národy pod lýdskou nadvládou. Na reversu (rubu) byl pouze jednoduchý důlek vytvořený při ražbě, bez obrazu či textu. Tento design byl později napodobován na mincích mnoha řeckých měst v Malé Asii i jinde. Hlavní mincovnou byla pravděpodobně Sardy, hlavní město Lýdie, ale mince mohly být raženy i v pobočných mincovnách blíže k důlním oblastem. Kroisovy mince, známé pro svou spolehlivost a kvalitu, rychle získaly mezinárodní reputaci a staly se prvním široce akceptovaným platidlem ve východním Středomoří, což stimulovalo obchod a ekonomickou integraci regionu.

Význam pro investory a sběratele

Mince Kroisa patří mezi nejvzácnější a nejhodnotnější starověké ražby a jsou vysoce ceněny numismatiky po celém světě. Pro sběratele představují jedinečnou příležitost vlastnit exemplář ze samých počátků mincovní historie a ikonický artefakt starověké ekonomiky. Obzvláště ceněné jsou zlaté statery, které kombinují historickou vzácnost s materiálovou hodnotou a dosahují na aukcích závratných částek. Pro investory představují Kroisovy mince unikátní investiční nástroj – vzhledem k jejich mimořádné historické hodnotě, obrovské sběratelské poptávce a omezenému počtu dochovaných exemplářů jejich cena dlouhodobě výrazně převyšuje hodnotu obsaženého drahého kovu a má stále rostoucí tendenci. Stříbrné mince jsou relativně dostupnější, ale i tak patří mezi nejvzácnější starověké mince. Zvláštní sběratelskou hodnotu mají exempláře s dobře zachovaným reliéfem lva a býka, mince vyšších nominálů a ražby s potvrzenou proveniencí.

Příklady

Nejvýznamnější mince ražené za vlády Kroisa:

• Zlatý stater – základní zlatá mince s vyobrazením lva a býka
• Stříbrný stater – ekvivalent zlatého stateru ve stříbře
• Zlatý hemistater – poloviční nominál zlatého stateru
• Zlatý trite – třetina zlatého stateru
• Zlatý hekte – šestina zlatého stateru, nejmenší běžný zlatý nominál

Zajímavosti

• Před Kroisovou reformou používali Lýdové a jejich sousedé jako platidlo elektrum získávané z řeky Paktólos, které však mělo proměnlivý obsah zlata a stříbra, což komplikovalo stanovení přesné hodnoty mincí – Kroisova inovace spočívala právě v zavedení spolehlivých mincí s konzistentním obsahem drahých kovů.
• Archeologové identifikovali nejméně tři různé emise Kroisových mincí – tzv. těžkou, lehkou a třetí sérii, které se liší v hmotnostech a detailech provedení. Tato rozmanitost naznačuje postupný vývoj jeho mincovního systému.
• Po dobytí Lýdie Peršany převzal Kýros Veliký Kroisův mincovní systém a pokračoval v ražbě podobných mincí, později známých jako "dareiky" (podle krále Dareia), což dokazuje, jak úspěšný a vlivný byl Kroisův monetární koncept.
• V některých antických pramenech je Kroisos popisován jako velkorysý mecenáš, který sponzoroval stavbu chrámu Artemidy v Efesu, jednoho ze sedmi divů světa, a posílal bohaté dary do řeckých svatyní, včetně zlatých pohárů a soch do Delf – tyto dary mohly být částečně financovány z jeho mincovní reformy.