Kroměříž

Kroměříž je historické moravské město ležící v Olomouckém kraji, které bylo po staletí významným centrem církevní správy a sídlem olomouckých biskupů a arcibiskupů. Město s bohatou historií sahající do 13. století proslulo nejen svými památkami zapsanými na seznamu UNESCO, ale také biskupskou mincovnou, která zde fungovala v 17. a 18. století.

Historie

Historie Kroměříže je neodmyslitelně spjata s olomouckým biskupstvím, které zde od 13. století budovalo své letní rezidence. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1107, kdy bylo osídlení u brodu přes řeku Moravu zmíněno v listině olomouckého biskupa Jana II. Město získalo svůj název pravděpodobně podle slovanského osobního jména Kroměžír nebo podle staročeského slova kromy, což znamenalo křivý či pokroucený, což mohlo odkazovat na meandrující tok řeky Moravy.

Ve 13. století biskup Bruno ze Schauenburku povýšil osadu na trhovou ves a začal s výstavbou biskupského hradu. Za vlády biskupa Stanislava Thurza v 16. století došlo k významné přestavbě města v renesančním stylu. Období největšího rozkvětu Kroměříž zažila v 17. století za biskupa Karla II. z Liechtensteina, který zde nechal vybudovat barokní zahrady a přestavěl zámek do dnešní podoby.

Významnou kapitolou v dějinách města byla biskupská mincovna, jejíž založení inicioval olomoucký biskup František kardinál Dietrichstein na počátku 17. století. Po složitých jednáních s císařem Rudolfem II. získal biskup v roce 1608 privilegium razit vlastní mince, přičemž samotná ražba začala v roce 1613. Mincovna fungovala s přestávkami až do roku 1759, kdy byla Marie Terezií definitivně zrušena v rámci centralizace mincovnictví.

Během třicetileté války bylo město v roce 1643 dobyto a vypáleno švédskými vojsky, což způsobilo těžké škody. Po válce však následovala rychlá obnova a barokní přestavba pod vedením biskupů z rodu Liechtensteinů. V roce 1848 se Kroměříž stala dějištěm ústavodárného říšského sněmu, který zde zasedal v Arcibiskupském zámku a vypracoval návrh moderní ústavy pro habsburskou monarchii.

Ve 20. století si město zachovalo svůj historický ráz a v roce 1998 byly Arcibiskupský zámek s Podzámeckou a Květnou zahradou zapsány na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako výjimečný příklad barokní rezidence a zahradní architektury střední Evropy.

Biskupská mincovna a mincovní právo

Mincovna v Kroměříži představovala unikátní příklad církevního mincovnictví na Moravě. Olomoucký biskup František kardinál Dietrichstein využil privilegií svého úřadu a v roce 1608 získal od císaře Rudolfa II. právo razit vlastní mince. První ražby začaly v roce 1613 pod vedením mincmistra Hanse Petze, později nazývaného Albrecht.

Po bělohorské porážce v roce 1621 pokračovala ražba v Brně a Olomouci, kde biskupské mince razil mincmistr Kryštof Wohnsiedler. Od roku 1650 byla mincovní činnost obnovena přímo v Kroměříži za arcivévody Leopolda Viléma, který pověřil správou mincmistrů jako Hanse Losze, Jana Jiřího Husera nebo Antonína Rossiho.

Biskup Karel II. z Liechtensteina od roku 1665 mincovnu významně modernizoval a nechal rekonstruovat mincovní budovu na Sladovnách. Od roku 1668 převzal správu mincovny plně do svých rukou a využíval služeb vardajnů jako Václava Altenburgera nebo Matyáše Österreichera. Za jeho vlády byly raženy především dukátové a tolarové nominály s portréty biskupů a barokní medaile.

V roce 1759 byla kroměřížská mincovna rozhodnutím císařovny Marie Terezie definitivně uzavřena a veškeré zařízení převezeno do centrální mincovny ve Vídni. Biskupové tak ztratili své mincovní privilegium a mohli nadále razit pouze pamětní medaile ve vídeňské nebo kremnicé státní mincovně.

Zajímavosti

• V letech 1659-1664 byla mincovna dočasně přestěhována do Vyškova, kde razila mince pro mladičkého biskupa Karla Josefa
• Mincmistr Paolo Buoncompagniho byl posledním, kdo vedl mincovnu před jejím přestěhováním do Vyškova
• Největší rozkvět zažila kroměřížská mincovna za biskupů Karla II. z Liechtensteina a Karla III. Lotrinského
• V roce 1997 byla v prostorách bývalé mincovny otevřena expozice Kroměřížská mincovna, která představuje historii ražby mincí ve městě
• Poslední olomoucký arcibiskup, který razil mince, byl Rudolf Jan (1819-1830), ovšem již pouze ve vídeňské státní mincovně