Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský
Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský (1691–1768) byl hesensko-darmstadtský lankrabě, který vládl v letech 1739–1768. Pro vášeň pro štvanice se mu přezdívalo lovecký lankrabě (Jagdlandgraf). Lovce odměňoval jeleními a kančími dukáty raženými jako lovecké prémie.
| Narození | 5. dubna 1691, Darmstadt |
|---|---|
| Úmrtí | 17. října 1768, Darmstadt |
| Vláda | Lankrabě Hesenska-Darmstadtska, 1739–1768 |
| Otec | Arnošt Ludvík Hesensko-Darmstadtský |
| Manželka | Šarlota z Hanau-Lichtenbergu (sňatek 1717) |
| Nástupce | syn Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský |
| Vojenská služba | polní maršál, v sedmileté válce na straně císaře |
| Kultura | lov, podpora malířů, darmstadtská opera |
| Numismatika | jelení a kančí dukáty jako lovecké prémie |
Historie
Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský se narodil 5. dubna 1691 v Darmstadtu jako syn lankraběte Arnošta Ludvíka Hesensko-Darmstadtského a Dorotey Šarloty Braniborsko-Ansbašské. Roku 1717 se oženil se Šarlotou z Hanau-Lichtenbergu, dědičkou hanavského hraběte Jana Reinharda III. Manželka zemřela už roku 1726 a Ludvík se znovu neoženil. Hraběcí rod vymřel roku 1736 a hrabství Hanau-Lichtenberg připadlo darmstadtské linii, jejíž území se tím výrazně rozšířilo.
Vlády se ujal roku 1739 po smrti otce. Zemi spravoval převážně z loveckého zámku Kranichstein u Darmstadtu a jeho největší zálibou byly štvanice na koni se smečkou psů (parforsní hony). Nákladný dvůr a hony prudce zvýšily zadlužení lankrabství; před bankrotem je uchránily dobré vztahy s Marií Terezií a její přímluva u říšské dvorské rady. Roku 1742 založil přádelnu a roku 1746 zemský sirotčinec.
V sedmileté válce stál na straně císaře a dosáhl hodnosti polního maršála; hesenská území se v jejím průběhu stala bojištěm. Podporoval malíře Johanna Conrada Seekatze a Johanna Christiana Fiedlera, navštěvoval darmstadtskou operu, kde působil skladatel Christoph Graupner, a sám také komponoval. Zemřel 17. října 1768 v Darmstadtu ve své lóži během operního představení. Vlády se po něm ujal syn Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský.
Lovecké mince
Lankrabětova záliba v lovu se promítla do řady jeho mincí. Jako odměnu pro lovce dával razit jelení dukáty, tolary a zlatníky s vyobrazením jelena a k nim kančí dukáty a zlatníky s divokým prasetem. Sloužily jako prémie, které lankrabě předával účastníkům a pomocníkům honů.
Jeden z jeleních dukátů bez letopočtu, ražený v Darmstadtu kolem roku 1740, nese německý opis DURCH DIE DUCATEN WARD ICH VERRATHEN („dukáty mě prozradily“). Mince se předávala tomu, kdo při honu vystopoval zvěř.
