Ludvík XVI.

Ludvík XVI. (1754-1793) byl francouzský král vládnoucí v letech 1774-1792, manžel Marie Antoinetty, který se proslavil jako poslední král starého režimu před francouzskou revolucí a tragicky skončil na gilotině během teroru jako symbol feudálního despotismu. Ludvík XVI. je v numismatice významný díky francouzským louis d'orům a écu z přechodného období mezi absolutní monarchií a republikou, které dokumentují dramatické politické změny konce 18. století.

Historie

Ludvík se narodil 23. srpna 1754 ve Versailles jako třetí syn dauphina Ludvíka Ferdinanda a Marie Josefíny Saské. Stal se následníkem trůnu až po smrti starších bratrů a svého otce roku 1765. Vyrůstal jako introvertní a studijně založený princ s zájmem o řemesla, zejména zámečnictví, což kontrastovalo s tradicí francouzských králů jako vojevůdců a galantních dvořanů.

Sňatek s Marií Antoinettou Rakouskou roku 1770 měl zpečetit francouzsko-rakouské spojenectví, ale stal se politickým břemenem. Čtrnáctiletá rakouská arcivévodka byla nepopulární od příchodu do Francie jako "l'Autrichienne" a její pozdější extravagance a nezájem o francouzskou kulturu prohloubily její izolaci od národa.

Nástup na trůn roku 1774 po smrti děda Ludvíka XV. přinesel dvacetiletému králi zdědění obrovských problémů - prázdnou státní pokladnu, neefektivní daňový systém, společenské napětí a ztrátu prestiže po sedmileté válce. Ludvík se ukázal jako dobře míněný, ale nerozhodný panovník neschopný radikálních reforem.

Finanční krize dominovala celé Ludvíkově vládě. Nákladná účast v americké válce za nezávislost (1778-1783) proti Británii sice obnovila francouzský mezinárodní prestiž, ale dovršila bankrot státních financí. Následující ministeři financí Turgot, Necker a Calonne navrhovali reformy, ale naráželi na odpor privilegovaných stavů.

Svolání generálních stavů roku 1789 po 175 letech mělo vyřešit finanční krizi, ale spustilo revoluci. Třetí stav se vyhlásil národním shromážděním a přinutil krále přijmout konstituční monarchii. Ludvík váhavě souhlasil s omezeními královské moci, ale jeho tajné kontakty s emigranty a zahraničními dvory podkopávaly jeho důvěryhodnost.

Útěk do Varennes (20.-21. června 1791) se stal politickou katastrofou pro královskou rodinu. Pokus o únik k hranicím selhal a králova zrada konstituční monarchie šokovala veřejnost. Po návratu do Paříže se Ludvík stal faktickým vězněm a jeho autorita definitivně upadla.

Válka s Rakouskem a Pruskem (1792) vyvolala podezření z královské kolaborace s nepřáteli revoluce. Ludvíkova tajná korespondence s rakouským dvorem a jeho odmítání spolupracovat s radikální vládou vedly k útoku na Tuileries 10. srpna 1792 a svržení monarchie. Královská rodina byla uvězněna v Temple tower.

Soud s Ludvíkem XVI. (prosinec 1792 - leden 1793) před Národním konventem byl dramatickým procesem, kde král čelil obviněním z vlastizrady a konspirace proti svobodě národa. Navzdory obhajobě his právníků byl jednohlasně shledán vinným a 361 hlasy z 721 odsouzen k smrti.

Poprava 21. ledna 1793 na Place de la Révolution (dnešní Place de la Concorde) symbolicky ukončila tisíciletou francouzskou monarchii. Ludvík čelil smrti s důstojností, odpustil svým soudcům a vyjádřil naději na smíření Francouzů. Jeho posledními slovy údajně byly: "Mohu doufat, že má krev poslouží k obnovení štěstí Francie."

Dědictví Ludvíka XVI. je tragické - jako osobnost byl poctivý a dobře míněný panovník, ale politicky neschopný čelit revoluční krizi. Jeho smrt otřásla evropskými monarchy a přispěla k vytvoření koalic proti revoluční Francii, což vedlo k desetiletím válek.

Ludvík XVI. v numismatice

Mince Ludvíka XVI. dokumentují dramatické období od pozdního starého režimu po počátky francouzské revoluce a představují přechodnou fázi mezi monarchistickým a republikánským mincovnictvím. Rané emise (1774-1789) pokračují v tradičním královském designu s portréty mladého krále a klasickými královskými symboly.

Charakteristickými nominály byly louis d'or, écu a menší stříbrné a bronzové mince razené podle tradičních standardů. Portréty zobrazují Ludvíka od mladého muže po zralejší podobu s důrazem na královskou důstojnost, ale postupně se objevují i symboly konstituční monarchie reflektující politické změny.

Revoluční období (1789-1793) přineslo dramatické změny v designu - královské symboly byly postupně nahrazovány konstitučními motivy, nápisy "Roi des Français" místo "Roi de France" a allegoriemi svobody a rovnosti. Tyto mince dokumentují pokus o demokratizaci monarchie před jejím úplným zrušením.

Poslední mince s Ludvíkovým portrétem byly raženy roku 1792 před svržením monarchie. Po králově popravě republikánské mince s revolucionymi symboly nahradily královské emise. Ludvíkovy mince jsou ceněné sběrateli jako dokumenty dramatického přelomu francouzských a evropských dějin a konce tisícileté monarchie.

Zajímavosti

• Poslední francouzský král - jeho poprava ukončila kontinuitu francouzské monarchie trvající více než tisíc let.
• Marie Antoinetta - jeho manželka se stala symbolem aristokratické dekadence a byla popravena devět měsíců po něm.
• Zámečnická vášeň - král se věnoval řemeslům a vlastnoručně vyráběl zámky, což bylo neobvyklé pro monarchu.
• Varennes útek - neúspěšný pokus o útěk z Francie definitivně podkopal jeho kredibilitu jako konstituční monarcha.
• Americká nezávislost - jeho podpora americké revoluce ironicky inspirovala francouzské revolucionáře k svržení jeho vlastní vlády.