Litold Znojemský

Litold Znojemský (také Lutold, † 15. března 1112) byl přemyslovský údělný kníže na Znojemsku a druhý syn Konráda I. Brněnského. Úděl držel od roku 1092 až do smrti, s přerušením na přelomu 11. a 12. století. Ve Znojmě razil vlastní denáry se jménem svatého Mikuláše v opisu a s vyobrazením rotundy.
| Dynastie | Přemyslovci, moravská větev |
|---|---|
| Úděl | Znojemsko |
| Období vlády | 1092–1112, přerušené vyhnáním za Břetislava II.; znovu od roku 1101 |
| Otec | Konrád I. Brněnský |
| Bratr | Oldřich Brněnský |
| Manželka | Ida Babenberská |
| Syn | Konrád II. Znojemský |
| Klášterní fundace | Třebíč, 1101, společně s Oldřichem |
| Ražby | Denáry malého střížku; S NICOLAVS a rotunda; Cach 408–412 |
Historie
Litold Znojemský pocházel z moravské větve Přemyslovců. Byl druhým synem Konráda I. Brněnského a Virpirky z Tenglingu. Morava tehdy netvořila jednotné knížectví, ale dělila se na úděly – olomoucký, brněnský a znojemský –, které drželi příbuzní pražského knížete.
Po otcově smrti roku 1092 se bratři rozdělili: starší Oldřich Brněnský převzal Brněnsko a Litold Znojemsko. Český kníže Břetislav II. chtěl zajistit nástupnictví svému bratru Bořivojovi, zbavil oba bratry údělů a roku 1099 svěřil Moravu Bořivojovi. Litold hledal oporu v Rakousku, odkud pocházela jeho manželka Ida Babenberská, a z hradu Rakousy podnikal výpady na jižní Moravu. Po zavraždění Břetislava II. roku 1100 se bratři roku 1101 do svých údělů vrátili.
Téhož roku 1101 založili Oldřich a Litold benediktinský klášter v Třebíči a obdarovali ho okolními vesnicemi. Roku 1107 se Litold přidal ke vzpouře Svatopluka Olomouckého proti knížeti Bořivojovi II. Zemřel 15. března 1112 ve Znojmě. Jeho syn Konrád II. Znojemský se znojemského údělu ujal roku 1123.
Znojemské denáry
Litoldovy denáry patří k prvním ražbám znojemského knížete. Mincovna pracovala na znojemském hradě. Jde o denáry malého střížku s rubním opisem S NICOLAVS – jménem svatého Mikuláše – a s vyobrazením rotundy. Jméno světce v opisu je pro Litoldovy ražby charakteristické.
V katalogu Františka Cacha Nejstarší české mince nesou Litoldovy ražby čísla 408–412. Nevycentrovaný obraz a jen zčásti čitelný opis nejsou u těchto ručně ražených denárů poškozením, ale přirozeným znakem techniky.
