Marie Stuartovna

Marie Stuartovna (1542–1587) byla skotská královna od šestého dne života, krátce také francouzská královna a matka Jakuba VI. Po nucené abdikaci uprchla do Anglie, kde ji Alžběta I. držela devatenáct let v zajetí. Za účast na spiknutí proti anglické královně byla odsouzena a popravena.

Historie

Marie se narodila 8. prosince 1542 skotskému králi Jakubovi V. a jeho francouzské manželce Marii de Guise. Otec zemřel o šest dní později a nemluvně se stalo královnou. Zemi spravovali regenti a o její sňatek i výchovu soupeřily skupiny spojené s Francií a Anglií.

Anglický král Jindřich VIII. chtěl Marii provdat za svého syna Eduarda a spojit obě koruny. Skotský odpor proti smlouvě vedl k válce známé jako drsné námluvy. Francouzská pomoc posílila tradiční spojenectví a pětiletá Marie byla roku 1548 odvezena na francouzský dvůr.

Ve Francii získala vzdělání odpovídající renesanční princezně a vyrůstala s dětmi Jindřicha II. Roku 1558 se provdala za dauphina Františka. Po smrti jeho otce se manželé roku 1559 stali francouzským králem a královnou. Vliv u dvora měli Mariini strýcové z rodu Guise.

Po nástupu Alžběty I. na anglický trůn roku 1558 uplatňovali Mariini francouzští příbuzní její dědický nárok jako pravnučky Jindřicha VII. Katolíci, kteří neuznávali platnost manželství Anny Boleynové, mohli považovat Marii za právoplatnou anglickou královnu. Tato otázka později zatížila vztah obou panovnic.

František II. zemřel v prosinci 1560 a osmnáctiletá vdova se v srpnu 1561 vrátila do Skotska. Země se mezitím pod vlivem reformace stala převážně protestantskou. Marie zůstala katoličkou, ale zpočátku přijala existující náboženské uspořádání a spolupracovala s částí protestantské šlechty.

Její vláda hledala rovnováhu mezi soupeřícími rody, kazateli a zahraničními mocnostmi. Marie žádala Alžbětu, aby ji uznala za dědičku anglického trůnu, Alžběta se však obávala posílit alternativní dynastický nárok. Osobní schůzka obou královen byla plánována, nikdy se neuskutečnila.

Roku 1565 se Marie provdala za bratrance Jindřicha Stuarta, lorda Darnleyho. Sňatek posiloval její nárok na anglické dědictví, ale vztah se rychle zhoršil. Darnley žádal skutečný podíl na vládě a spojil se s odpůrci královnina tajemníka Davida Rizzia.

V březnu 1566 byl Rizzio před těhotnou Marií zavražděn v paláci Holyroodhouse. Královna unikla a znovu převzala kontrolu. Dne 19. června porodila syna Jakuba, budoucího skotského krále Jakuba VI. a po Alžbětině smrti také anglického krále Jakuba I.

Darnley byl v únoru 1567 nalezen mrtvý po výbuchu domu Kirk o’ Field; jeho tělo neslo známky násilí. Podezření padlo na Jamese Hepburna, hraběte z Bothwellu, a také na širší okruh šlechticů. Bothwell byl po sporném procesu osvobozen a v květnu se s Marií oženil.

Sňatek, ať už mu předcházel únos a nátlak v jakékoli míře, vyvolal povstání. Po střetnutí u Carberry Hill se Marie vzdala a byla uvězněna na hradě Loch Leven. V červenci 1567 musela abdikovat ve prospěch syna. Po útěku byla její armáda poražena u Langside.

Marie v květnu 1568 překročila hranici do Anglie a žádala Alžbětu o pomoc. Místo návratu na trůn následovalo vyšetřování Darnleyho smrti a dlouhé střežené zajetí. Takzvané kazetové dopisy měly dokazovat Mariinu vinu, jejich původ a text však zůstávají předmětem sporu.

Po devatenáct let byla přemisťována mezi šlechtickými sídly. Pro katolické odpůrce Alžběty zůstávala možnou panovnicí a její jméno se objevovalo v plánech na povstání či zahraniční zásah. Není doloženo, že by řídila každý plán, postupně však komunikovala s lidmi zapojenými do tajných sítí.

Dynastické nároky, abdikace a zajetí

Marie byla královnou vládnoucí vlastním právem, nikoli pouze manželkou panovníka. Ve Francii byla naopak královnou manželkou Františka II. Její pečeti, listiny a mince proto používaly rozdílné titulatury podle období a politického nároku. Francouzské emise mohou spojovat znaky obou manželů.

Skotské mince z Mariiny vlády vznikaly během regentství, samostatné vlády i manželství s Darnleym. Změny opisu a erbů odrážejí dynastickou situaci. Pro určení je nutné sledovat nominál, letopočet, mincovní značku a úplné rozvedení zkratek; samotné jméno Marie nestačí.

Abdikace z roku 1567 byla podepsána v zajetí, a její dobrovolnost je proto zásadně zpochybněna. Skotská vláda přešla na regenty jednající jménem nezletilého Jakuba VI. Mariini stoupenci však pokračovali v odporu a občanský konflikt neskončil jediným dokumentem.

Kazetové dopisy se dochovaly jen v opisech a překladech. Byly používány jako politický důkaz jejího vztahu k Bothwellovi a podílu na vraždě Darnleyho, ale jejich autenticitu, úplnost a způsob sestavení nelze bezpečně potvrdit. Odpovědný výklad nepředkládá ani vinu, ani úplné zproštění jako jistý fakt.

Poprava katolické pomazané královny vytvořila nebezpečný precedent a evropskou propagandu. Marie při ní veřejně zdůraznila svou víru a královské postavení. Pozdější obrazy často upravují oděv, prostor i průběh události a jsou svědectvím kultu paměti, nikoli přesným záznamem popravy.