Měna

Měna (měnová soustava) představuje souhrn kovových a papírových platidel, která jsou zákonnými platidly v určitém státě a která je každý občan tohoto státu povinen přijímat. Tento komplexní systém, zahrnující nejen fyzické peníze ale i pravidla jejich emise, kurzy a zákonnou úpravu, se vyvíjel od prostých kovových mincí přes složité bimetalické systémy až po současné fiat měny založené pouze na důvěře v emitenta.

Historie

Vývoj měny jako organizovaného systému začal v antickém světě, kdy městské státy poprvé definovaly zákonná platidla. Athénská drachma ustanovená Solónovými reformami v roce 594 př. n. l. představovala první dokumentovanou státní měnu s pevně stanovenou váhou (4,3 g stříbra) a povinností přijímání. Odmítnutí athénské tetradrachmy bylo trestáno konfiskací majetku.

Římská republika vytvořila první skutečně komplexní měnu s hierarchií nominálů. Denarius jako základní jednotka se dělil na sestercie, asy a quadransy, vyšší jednotkou byl aureus. Lex Julia Papiria (91 př. n. l.) stanovila trestní odpovědnost za padělání a odmítání zákonné měny. Římský systém se stal vzorem pro středověké evropské měny - odtud denárová měna jako označení systému založeného na denáru/pfennig.

Karolínská měnová reforma Karla Velikého (793-794) ustanovila jednotnou měnu pro celou říši. Libra (409,3 g stříbra) = 20 solidů = 240 denárů vytvořila systém používaný v různých variantách po celé Evropě až do 20. století. Tato reforma zavedla princip měnového regálu - výhradní právo panovníka razit mince a určovat měnovou soustavu.

Grošová měna vznikla v Benátkách roku 1202 zavedením grosso (matapanu) o váze 2,18 g stříbra. Rychle se rozšířila po Evropě - francouzský gros tournois (1266), pražský groš (1300). Grošová soustava umožnila větší obchodní transakce bez nutnosti počítání stovek denárů. V Čechách 1 pražský groš = 12 parvů představoval základ měnového systému až do 16. století.

Tolarová měna revolucionalizovala evropské měnové systémy od roku 1486. Tyrolský arcivévoda Zikmund zavedl guldiner rovný hodnotě zlatého guldenu, ale ražený ze stříbra. Jáchymovský tolar (1519) standardizoval váhu na 29,23 g. Tolarová měna s členěním 1 tolar = 30 grošů (v říši 60-90 krejcarů) dominovala střední Evropě až do 19. století.

Zlatníková měna představovala paralelní systém ke stříbrným měnám. Florentský fiorino (1252), benátský dukát (1284) a rýnský zlatý (gulden) vytvořily mezinárodní zlatý standard. Bimetalismus - současné používání zlaté a stříbrné měny s pevným kurzem - způsoboval problémy při změnách tržního poměru zlata a stříbra (Greshamův zákon).

Konvenční měna vznikla mezistátními dohodami o sjednocení měnových systémů. Augsburská mincovní smlouva (1551), lipská mincovní stopa (1690) a vídeňská měnová konvence (1753) postupně sjednocovaly chaotické německé měnové poměry. Konvenční tolar = 120 krejcarů z kolínské hřivny stříbra platil v celé habsburské monarchii a většině německých států.

Rakouská (spolková) měna z roku 1857 představovala poslední pokus o nadnárodní měnový systém před eurem. Vídeňská mincovní smlouva sjednotila měny Rakouska, německých států a Lichtenštejnska na bázi stříbrné Vereinsthaler a zlaté Vereinskrone. Systém zkolaboval po prusko-rakouské válce 1866, kdy Prusko vystoupilo ze smlouvy.

Korunové měny představovaly modernizaci na přelomu 19. a 20. století. Rakousko-uherská koruna (1892), skandinávská koruna (1873) a československá koruna (1919) byly založeny na zlatém standardu s papírovým oběživem. Desetinné dělení (1 koruna = 100 haléřů/filérů) nahradilo komplikované tradiční systémy.

Současné fiat měny po opuštění zlatého standardu (definitívně 1971 - Nixon shock) představují zcela nový typ měnové soustavy. Hodnota není kryta kovem ale důvěrou v emitenta. Euro (1999/2002) jako nadnárodní měna 20 států představuje největší měnový experiment historie. Kryptoměny od roku 2009 zpochybňují státní monopol na emisi měny.

Charakteristiky a funkce měny

Každá měna musí splňovat pět základních znaků: 1. název peněžní jednotky a dílů (koruna/haléř), 2. hodnoty nominálů v oběhu (1, 2, 5, 10...), 3. určení emitenta (centrální banka), 4. zákonná úprava emise a ochrany, 5. stanovení měnového kurzu. Tyto znaky odlišují zákonnou měnu od soukromých platidel.

Podle funkcí rozlišujeme několik typů měn. Směnitelné měny lze volně vyměňovat za jiné měny (USD, EUR). Nesměnitelné mají omezený kurz (KLDR won). Národní měny platí v jednom státě. Rezervní měny (USD, EUR, GBP, JPY, CNY) slouží jako mezinárodní rezervy. Zúčtovací měny (SDR MMF) existují pouze účetně.

Emisní politika měny zahrnuje stanovení množství oběživa, nominální struktury a bezpečnostních prvků. Centrální banky používají měnové agregáty M0 (hotovost), M1 (+ vklady na požádání), M2 (+ termínované vklady) pro řízení měnové zásoby. Seigniorage - rozdíl mezi nominální hodnotou a náklady na výrobu - představuje příjem státu z emise měny.

Zajímavosti

• Nejstarší kontinuálně používaná měna je britská libra šterlinků, existující od roku 775
• Název "dolar" pochází z českého "tolar" přes holandské "daalder" - česká stopa ve světové měně
• Hyperinflace v Maďarsku 1946 vytvořila nejvyšší nominál historie - 100 milionů bilpengő (10²⁷ pengő)
• Švýcarský frank je poslední měna částečně krytá zlatem - 25% do roku 1999, nyní již ne
• Brunejský dolar a singapurský dolar mají unikátní dohodu o paritě 1:1 od roku 1967
• Zimbabwe vydalo v roce 2009 bankovku 100 bilionů zimbabwských dolarů - stála méně než 1 USD