Městské ražby

Městské ražby jsou mince vydávané městy na základě mincovního regálu uděleného panovníkem nebo získaného privilegiem. Představují významnou součást středověké a raně novověké numismatiky, která dokumentuje ekonomickou samostatnost a politickou moc středověkých měst.

Historie

Městské mincovní právo vzniklo ve středověku jako důsledek rostoucí ekonomické moci měst a potřeby lokálních platidel pro rozkvétající obchod. V českých zemích udělovali první mincovní privilegia městům již Přemyslovci ve 13. století, například Jihlavě, Kutné Hoře nebo Českému Krumlovu. Nejintenzivněji se městské ražby rozvíjely ve 14.-16. století, kdy města získávala stále větší autonomii. Kutná Hora se stala centrem českého mincovnictví díky stříbrným dolům a razila nejen pro celé království, ale i vlastní městské emise. Významná byla také Jihlava, která jako důlní město měla přístup ke stříbru a razila vlastní fenigy a haléře. Na Moravě vynikaly Brno a Olomouc, na Slovensku Kremnica a Banská Bystrica. Některá města získala právo razit pouze určité nominály nebo jen při speciálních příležitostech. Po třicetileté válce došlo k centralizaci mincovnictví a postupnému omezování městských práv. Habsburkové systematicky rušili městská privilegia ve prospěch jednotného státního systému. Poslední městské ražby v českých zemích pocházejí z 18. století, kdy byly nahrazeny centrálními emisemi z císařských mincoven.

Městské mince se vyznačují charakteristickými prvky, které je odlišují od královských či šlechtických ražeb. Nejčastějšími motivy jsou městské erby, svatí patroni měst nebo architektonické symboly jako brány, věže či kostely. Nápisy obsahují názvy měst v latině nebo němčině, často ve zkrácené podobě. Kvalita zpracování se lišila podle bohatství města a dostupnosti zkušených mincmistů. Bohatá hornická města jako Kutná Hora nebo Kremnica dosahovala vysokých standardů srovnatelných s královskými mincovnami, zatímco menší města razila jednodušší kusy s lokálními motivy. Materiálem bylo především stříbro různé ryzosti, menší města často používala měď nebo nižší slitiny. Hmotnostní standardy se řídily královskými nařízeními, ale města si často udržovala vlastní místní zvyklosti. Kontrola kvality byla v kompetenci městských úřadů, což vedlo k určité rozmanitosti ve standardech. Městské mince sloužily především pro lokální obchod a často měly omezenou platnost mimo území města. Ikonografie často odráží místní tradice, řemeslné specializace nebo historické události spojené s daným městem.

Význam pro investory a sběratele

Městské ražby představují pro sběratele mimořádně atraktivní oblast numismatiky díky své rozmanitosti a regionálnímu charakteru. Každé město mělo specifické motivy a vlastní umělecké tradice, což vytváří bohatou paletu sběratelských možností. Pro investory jsou zajímavé především ražby z drahých kovů a vzácné emisní série z významných středověkých center. Historická hodnota těchto mincí často převyšuje jejich materiálovou hodnotu díky dokumentaci městských dějin a středověké kultury.

Příklady

Mezi nejznámější patří kutnohorské groše s městským erbem, jihlavské feniky s charakteristickým křížem, brněnské mince se lvem, kremnické dukáty se svatým Ladislavem, nebo pražské mince s městskými znaky. Zajímavé jsou také olomoucké ražby biskupského města nebo chebské mince s říšskou orlicí. Vzácné jsou pamětní emise k městským událostem nebo obléhání během válek.

Zajímavosti

• Některá města si udržela mincovní práva po staletí - Kremnica razí mince dodnes jako slovenská národní mincovna.
• Jihlava byla jedním z mála měst, které směla razit zlaté mince ve středověku.
• Nejmenší městské ražby pocházejí z malých slezských měst s populací jen několik stovek obyvatel.
• Zajímavé jsou dvojjazyčné nápisy na mincích z národnostně smíšených oblastí.
• Některé městské mince obsahují skryté značky mincmistů nebo tajné symboly cechovních organizací.
• Falzifikáty městských mincí vznikaly už ve středověku, protože padělatelé využívali menší kontroly než u královských ražeb.