Městské ražby

Městské ražby jsou mince, které razilo konkrétní město na základě uděleného mincovního práva od panovníka. V českých zemích šlo o významný projev městské autonomie a hospodářské síly, nejčastěji spojený s drobným oběživem pro místní trhy a každodenní platby.

Historie

Městské ražby se v evropském středověku objevují jako důsledek růstu měst, obchodu a potřeby spolehlivého drobného oběživa. Města, která získala od panovníka mincovní právo, mohla razit vlastní mince se svým znakem nebo patronem, často při zachování určitého standardu hmotnosti a ryzosti. Pro panovníka to bylo zároveň praktické řešení: městská mincovna pomáhala zajistit dostatek peněz v oběhu a podílela se na financování správy, zatímco městu přinášela prestiž i část výnosu z ražby.

V našich zemích patří k nejstarším a nejznámějším příkladům městských ražeb mince Chebu, které se razily dlouhodobě od 13. do 16. století. Právě Cheb jako významné západočeské město na obchodních trasách potřeboval stabilní drobné peníze pro trh a řemesla, a jeho ražby proto představují důležitou kapitolu regionálního oběhu. Vedle toho se v pramenech zmiňuje i Plzeň, která získala mincovní právo v době konfliktu se Zelenohorskou jednotou (1467–1470) proti Jiřímu z Poděbrad a později roku 1507 od Vladislava II. Jagellonského. U plzeňských ražeb však bývá upozorňováno, že jejich konkrétní určení a jednoznačné přiřazení k jednotlivým emisím nebylo vždy v literatuře zcela bez pochybností.

Zvlášť výrazný rozmach městských ražeb je spojen s Moravou, kde se jejich vývoj často klade do souvislosti s husitským obdobím a odlišnou dynamikou mezi Čechami a Moravou. Na Moravě razila první městské mince Olomouc od roku 1422 na základě privilegia Zikmunda Lucemburského. Následně se do ražeb zapojila i další centra: ve 20. a 30. letech 15. století Brno a ve 30. a 40. letech 15. století Jihlava. Právě u těchto moravských emisí se objevují drobné městské peníze a haléře s charakteristickým čtyřrázem, tedy s ražbou, která často nesla jednoduchý, dobře čitelný motiv určený pro rychlé rozpoznání v každodenním oběhu.

Vývoj se nezastavil u čtyřrázu: od roku 1457 přešlo Brno na městské kruhové peníze a haléře a ve druhé polovině 15. století se obdobnými ražbami připojily také Jihlava a Znojmo. Tyto moravské městské mince se objevují i v nálezech, které pomáhají pochopit jejich skutečný oběh a šíření v regionu. Městské ražby přitom nebyly jen „moravskou záležitostí“: důležitou roli měly i ve Slezsku. K nejstarším patří haléře Vratislavi s motivem českého lva a sv. Jana, ražené už od 15. století. Zajímavostí je, že od roku 1517 se ve Vratislavi objevily vedle tolarové měny dokonce i městské dukáty s motivem sv. Václava a se znakem města, tedy ražby mimořádně prestižní a reprezentativní.

Kromě velkých center razila drobné městské mince také další slezská města, například Těšín, Opava, Hlohov nebo Svídnice. Celkově tak městské ražby dokládají, jak pestrý mohl být peněžní oběh v pozdním středověku: vedle panovnických mincí existovala i síť lokálních emisí, které reagovaly na potřeby trhu, regionální zvyklosti a na míru samosprávy jednotlivých měst.

Typy městských mincí a jejich funkce

Městské ražby byly nejčastěji drobné nominály – městské peníze a haléře – protože právě drobné platidlo bývalo v každodenním obchodě nejžádanější. Města mohla zvolit jednoduché motivy (městský znak, heraldické zvíře, patrona, iniciály), které se daly razit rychle a byly v oběhu snadno rozpoznatelné. U části moravských ražeb se setkáte s čtyřrázem, zatímco jinde převládaly kruhové typy; forma často souvisela s technologickou a organizační stránkou ražby i s tradicí daného regionu.

Z hlediska oběhu je podstatné, že městské mince byly typicky určeny hlavně pro místní a regionální použití. Jejich hodnota musela být srozumitelná uživatelům na trzích a v řemeslné výrobě, proto se často držely zavedených měr a zvyklostí. V oblasti, kde se stýkalo více emisí (panovnických, městských i cizích), hrála roli důvěra v minci, zkušenost obchodníků a v některých obdobích i regulace, která měla bránit znehodnocování oběhu. Městské mincovní právo zároveň nebylo automatické ani trvalé: mohlo být uděleno, omezeno nebo odejmuto, podle toho, jak se měnila politická situace a zájmy panovníka.

Pro numismatiku jsou městské ražby cenné i tím, že nesou jasnou stopu městské identity. Znak nebo patron města na minci sloužil jako „podpis“ emitenta a často odráží i dobovou reprezentaci – město se hlásí ke svým symbolům a zároveň dává najevo, že je schopné provozovat mincovnu. Proto jsou městské mince důležitým pramenem pro hospodářské dějiny, heraldiku i pro pochopení regionálních rozdílů v peněžním oběhu pozdního středověku a raného novověku.