Městské ražby

Městské ražby představují mince ražené jednotlivými městy na základě mincovního práva uděleného panovníkem, které od 13. do 18. století dokumentují ekonomickou autonomii a politický význam středověkých a raně novověkých měst. Tyto ražby, charakteristické především pro Moravu, Slezsko a některá říšská města v Čechách, vytvářely paralelní měnový systém k panovnickým mincím a jejich rozmanitost činí z městských emisí jednu z nejzajímavějších kapitol středoevropské numismatiky.

Historie

Vznik městských ražeb v českých zemích souvisí s ekonomickým vzestupem měst ve 13. století. Cheb jako první získal mincovní privilegium od Fridricha II. Štaufského již v roce 1215, což souviselo s jeho statusem říšského zástavního města. Chebské feniky a později brakteáty s orlicí a lvem cirkulovaly v západních Čechách až do 16. století. Unikátní postavení Chebu jako mostu mezi říší a Čechami se odráží v dvojjazyčných nápisech jeho mincí.

Husitské války přinesly rozkvět moravského městského mincovnictví. Zikmund Lucemburský, zoufale potřebující podporu proti husitům, udělil v roce 1422 Olomouci právo razit vlastní mince. Olomoucké peníze s biskupskou mitrou a moravskou orlicí se staly vzorem pro další moravská města. Privilegium obsahovalo právo razit "denarios et obulos argenteos" podle vzoru kutnohorského groše, ale v menší váze.

Brno a Jihlava zahájily vlastní ražbu ve 20. letech 15. století bez formálního privilegia, využívajíce chaosu husitských válek. Jejich peníze a haléře nesly charakteristické čtvrcení městských znaků - brněnská orlice a jihlavský ježek kombinované s moravskou orlicí a českým lvem. Toto heraldické řešení symbolizovalo dvojí loajalitu měst - k markrabství moravskému i Koruně české.

Rok 1457 představuje mezník v moravském mincovnictví. Brno přešlo z hranatých na kruhové peníze, technologicky pokročilejší a odolnější proti ořezávání. Jihlava a Znojmo se připojily s identickým systémem, vytvářejíce de facto moravskou městskou měnovou unii. Tyto ražby byly obsazeny především v nálezu Horní Bory u Valašského Meziříčí - přes 4000 kusů dokumentuje jejich masové rozšíření.

Plzeň získala mincovní právo v turbulentním období Zelenohorské jednoty (1467-1470), kdy katolická šlechta povstala proti Jiřímu z Poděbrad. Plzeňské groše s městským znakem - štítem s helmicí - měly financovat odboj. Vladislav II. Jagellonský potvrdil toto právo v roce 1507, ale plzeňské ražby nebyly nikdy nalezeny, což naznačuje pouze formální charakter privilegia nebo velmi omezený rozsah produkce.

Slezsko představuje nejrozsáhlejší skupinu městských emisí. Vratislav razila od 15. století haléře s českým lvem a sv. Janem Křtitelem, patronem města. Od roku 1517 získala právo razit zlaté dukáty se sv. Václavem, čímž se stala jediným městem kromě královských měst schopným emitovat zlaté mince. Těšín, Opava, Hlohov, Svidnice, Lehnice, Břeh - desítky slezských měst razily vlastní drobné mince podle německých vzorů.

16. století přineslo postupný úpadek městského mincovnictví. Habsburská centralizace a měnové reformy omezovaly městská privilegia. Ferdinand I. v roce 1545 zakázal moravským městům ražbu větších nominálů než haléř. Maxmilián II. v roce 1573 zrušil většinu městských mincoven v rámci říšské mincovní reformy. Přežily pouze významné obchodní metropole jako Norimberk nebo Hamburg.

Třicetiletá válka paradoxně oživila některé městské emise. Obležená města razila nouzové mince - Brno 1619 čtvercové klipy, Olomouc 1642 obsidionální tříkrejcary. Vratislav emitovala poslední městské dukáty v roce 1621. Po Vestfálském míru 1648 prakticky všechny městské mincovny zanikly, výjimkou zůstala svobodná říšská města, která si udržela mincovní práva až do napoleonských válek.

Technické aspekty a typologie

Kvalita městských mincí byla obecně nižší než královských ražeb. Obsah stříbra v městských penězích byl obvykle 250-400/1000 oproti 500/1000 v pražských groších. Váha kolísala - moravské městské peníze vážily 0,3-0,5 g, haléře 0,15-0,25 g. Technologie ražby byla primitivní - ruční kladivové ražení mezi dvěma razidly vedlo k častým vystředěným ražbám a dvojrazům.

Ikonografie kombinovala městskou heraldiku se zemskými symboly. Typické motivy zahrnují městský znak (orlice, lev, ježek, štít), patrona města (sv. Jan, sv. Václav, sv. Mořic), písmena nebo monogramy. Nápisy byly zkrácené - MONETA CIVITATIS, často jen iniciály města. Kvalita rytí razidel byla proměnlivá, u menších měst často primitivní s mělkým reliéfem.

Ekonomický význam spočíval v zásobování lokálního trhu drobnými nominály. Královská mincovna preferovala ražbu grošů a tolarů, města zajišťovala haléře a feniky pro denní obchod. Cirkulace byla převážně regionální - moravské mince v moravských městech, slezské ve Slezsku. Kurz k říšské měně byl variabilní, často 20-30% nižší než nominální hodnota.

Zajímavosti

• Chebské mince obsahovaly jako jediné v Evropě dvojjazyčné nápisy - latinské a německé
• Brněnský "věčný haléř" z roku 1459 se razil beze změny razidel až do roku 1620
• Vratislavský zlatý dukát se sv. Václavem z roku 1517 je dnes ceněn na 500 000 Kč
• Olomoucká mincovna ve sklepení radnice fungovala tajně během švédské okupace 1642-1650
• Znojemské městské peníze byly tak nekvalitní, že je odmítali i znojemští kupci
• Nález v Horní Boře obsahoval 4238 městských mincí - největší depot tohoto typu ve střední Evropě