Mincovna Thessaloniki

Mincovna Thessaloniki (Soluň) byla důležité mincovní centrum římské a byzantské říše, známé zejména ražbou bronzových mincí a v některých obdobích i zlatých emisí. Její značky mincovny (např. TES či řecké zkratky) pomáhají bezpečně určit původ mincí z Balkánu a Egejské oblasti.

Historie

Mincovna Thessaloniki navazuje na mimořádný význam města Thessaloniki v pozdní antice. Soluň ležela na hlavních dopravních tepnách Balkánu a byla oporou římské správy v oblasti Makedonie. Právě proto se zde rozvíjela mincovní činnost už v době římského císařství a město se zařadilo mezi klíčové mincovny východní části říše. V pozdně římském období, kdy se mincovní systém postupně centralizoval a řada mincoven zanikala, si Thessaloniki udrželo význam déle než mnohá jiná města.

Pro byzantské dějiny peněz je Soluň důležitá i tím, že patřila k posledním aktivním mincovnám v době před velkou reformou císaře Anastasia I. na konci 5. století. Reformy tehdy proměnily především bronzové oběživo (nové nominály a jasnější systém značení), a Thessaloniki se v tomto procesu řadí mezi místa, kde se nový „byzantský“ měnový svět prakticky prosazoval. V následujících stoletích se mincovní síť říše znovu rozšiřovala i zmenšovala podle vojenské situace; Soluň se uplatňovala zejména v ražbě mědi, která byla nezbytná pro běžný oběh ve městech a vojenských centrech.

Významnou kapitolu tvoří 6. a počátek 7. století. V této době se v Soluni razily bronzové mince (např. follisy a jejich díly) pro potřeby balkánských provincií a někdy i zlato, které bylo klíčové pro státní finance a armádu. V důsledku otřesů 7. století – válek, ztrát území a přetížení státní správy – docházelo k uzavírání provinčních mincoven a činnost Thessaloniki byla v raném byzantském období přerušena. V numismatice se tento zlom projevuje nejen změnou dostupnosti určitých typů, ale i tím, jak se postupně přesouvala hlavní váha ražby do Konstantinopole.

O několik století později se Thessaloniki znovu dostává do popředí jako provinční mincovní centrum. V pozdně byzantské době se město stalo hlavní provinční mincovnou říše a jeho ražby jsou běžně zastoupené zejména u měděných emisí. Tato „druhá éra“ je pro sběratele i historiky zajímavá, protože ukazuje, jak se říše snažila zásobovat oběh mincemi mimo hlavní město a jak se regionální potřeby promítaly do skladby nominálů. V některých obdobích (a podle toho, kdo město ovládal) se mohou měnit i typy a styl ražby, ale označení mincovny zůstává klíčovým vodítkem pro určení původu.

Celkově je mincovna Thessaloniki příkladem dlouhodobé mincovní tradice, která reagovala na politickou a vojenskou situaci. Když bylo potřeba zásobit Balkán drobnou měnou, Soluň fungovala jako praktické centrum ražby; v dobách krize se naopak role zúžila nebo přerušila. Pro numismatiku má proto mimořádnou hodnotu: spojuje pozdně římské mincovnictví s raně a pozdně byzantským systémem a umožňuje sledovat proměny státu „přímo na minci“.

Značky mincovny a rozpoznání ražeb

Mincovna Thessaloniki se na mincích poznává především podle značek v exergu nebo v poli rubu. V římské a pozdně římské době se používají latinské zkratky, u nichž se často setkáme s formami typu TES a jejich kombinacemi s dalšími písmeny (například s označením dílny). V byzantské době se mohou objevit i řecké podoby značek, což odráží jazykovou proměnu správy i mincovních zvyklostí.

Nejčastější jsou bronzové nominály určené pro oběh (follis a jeho zlomky), které nesou velké hodnotové písmeno nebo číslici a zároveň umožňují díky značce mincovny přesně určit, kde byly raženy. U některých období se v katalogech setkáte s tím, že mincovna je uvedena právě podle těchto značek (např. TES, případně další varianty), protože samotný výtvarný typ mohl být podobný napříč říší. Pro praktické určení je tedy dobré sledovat tři věci: (1) čitelnost značky mincovny, (2) styl a titulaturu (pro dataci), (3) hodnotové označení a nominál, který napoví, zda šlo o standardní oběživo nebo specifickou emisi.

Thessalonické ražby jsou ceněné i tím, že se často objevují v nálezech z Balkánu a Egejské oblasti. V kombinaci s historickými událostmi (reformy, uzavírání a znovuotevírání mincoven) tak tvoří srozumitelný materiál pro každého, kdo chce pochopit, jak byzantská měna fungovala v praxi mimo Konstantinopol.