Mincovna Zellerfeld
Mincovna Zellerfeld pracovala v letech 1601–1789 v hornickém městě Zellerfeld v Horním Harcu, dnes části Clausthal-Zellerfeldu v Dolním Sasku. Razila ze stříbra z harckých dolů pro vévody Brunšvicko-Lüneburské, od roku 1634 pro Společný Harc, jímž společně vládly linie rodu Welfů.
| Město | Zellerfeld, dnes Clausthal-Zellerfeld, Dolní Sasko |
|---|---|
| Doba činnosti | 1601–1789 |
| Zakladatel | Jindřich Julius Brunšvicko-Lüneburský, vévoda brunšvicko-wolfenbüttelský |
| Od roku 1634 | mincovna Společného Harcu, spravovaného liniemi Welfů |
| Technika ražby | ruční ražba kladivem, od roku 1742 balanciér |
| Proslulé ražby | zvonové tolary 1643, tolary s divým mužem |
| Nástupce | mincovna v Clausthalu, od roku 1789 |
Historie
Zellerfeld vyrostl u staré harcké silnice a kláštera Cella a stal se svobodným horním městem. Vévoda Jindřich Julius Brunšvicko-Lüneburský zavřel mincovnu v Osterode, kterou získal po vymřelých vévodech z Grubenhagenu, a roku 1601 ji přestěhoval do zellerfeldského domu horního úřadu. Když jeho syn musel roku 1617 vydat bývalé grubenhagenské území celleské linii Welfů, ocitly se doly v Clausthalu v jiném knížectví a vznikla tam druhá mincovna, vzdálená jen pár kilometrů.
Roku 1634 vymřela wolfenbüttelská linie Welfů a Zellerfeld s mincovnou přešel do Společného Harcu (Communion-Harz), který jednotlivé linie rodu spravovaly společně. Mincovna proto razila pro více vévodů. Dne 18. října 1672 zničil Zellerfeld požár. Mincovna dostala v letech 1673–1674 nové budovy na dnešním rohu ulic Bornhardtstraße a Marktstraße a město bylo obnoveno v pravidelné šachovnicové síti širokých ulic.
Když se Společný Harc rozpadl a roku 1789 připadly Zellerfeld, Wildemann, Grund a Lautenthal hannoverskému kurfiřtství, horní správa i ražba se soustředily do Clausthalu a zellerfeldská mincovna skončila. Její budova, zvaná Stará mince, slouží od roku 1978 jako dvůr řemeslníků.
Zvonové tolary a divý muž
V Zellerfeldu se dlouho razilo jen kladivem; zařízení na válcovou ražbu, plánované od začátku, se ukázalo jako nepoužitelné. Přesto dobové hodnocení řadilo zdejší mince k nejlepším a nejkrásnějším penězům v Německu. Balanciér pro velké stříbrné mince přibyl až roku 1742. Kromě běžných tolarů se tu razily i jedenapůltolary (1705) a trojnásobné lösery, velké násobky tolaru, pro důl Lautenthalsglück (1685).
Nejznámější jsou zvonové tolary z roku 1643. Dal je razit vévoda August Brunšvicko-Wolfenbüttelský v naději na osvobození Wolfenbüttelu, který obsadila císařská vojska. Sedm druhů ukazuje zvon nejprve bez srdce, pak samotné srdce, nakonec celý zvon a zvon rozhoupaný, s heslem ALLES MIT BEDACHT („vše s rozvahou“). Častým obrazem zellerfeldských mincí je také divý muž s vyvráceným jedlovým stromem, kterého brunšvicko-lüneburské mince od 16. století užívaly jako symbol Harcu.