Náčist
Náčist je příměs méně hodnotného kovu, nejčastěji mědi, k drahému kovu, ze které se pak razily mince. Jeho podíl ve slitině určoval mincovní řád a přímo snižoval ryzost mince. Měď zároveň zpevňovala měkké zlato a stříbro, takže mince lépe odolávaly otěru v oběhu.
| Význam | příměs méně hodnotného kovu k drahému kovu v mincovní slitině |
|---|---|
| Obvyklý kov náčistu | měď |
| Kdo určoval podíl | mincovní řád |
| Technický účel | vyšší odolnost mince proti otěru |
| Vztah k ryzosti | ryzost 900/1000 znamená 100/1000 náčistu |
| Starší jednotky ryzosti | stříbro v lotech (16 lotů = ryzí), zlato v karátech (24 karátů = ryzí) |
| Pražský groš Václava II. (1300) | ryzost 932–933/1000 |
Historie
Mincovní řády stanovovaly, kolik náčistu smí slitina obsahovat, v praxi se však velmi často nedodržovaly. Zvýšený podíl mědi umožňoval vyrazit z téhož množství drahého kovu více mincí stejné jmenovité hodnoty, a zhoršování mince proto bylo pro panovníka zdrojem příjmů.
V Čechách to dobře ukazují denáry. Podle vážení a zkoušek numismatika Eduarda Fialy měly nejstarší ražby Boleslava I. 5–10 % náčistu, denáry Oldřicha a Břetislava I. nejvýš šestinu a denáry Vratislava II. už polovinu.
Mincovní reforma Václava II. roku 1300 zavedla pražský groš o ryzosti 932–933/1000. Ani on však kvalitu neudržel: groše Jana Lucemburského měly 883–930/1000, Karla IV. 750–840/1000 a Václava IV. jen 610–630/1000 stříbra. Jiří z Poděbrad razil od roku 1469 groše o ryzosti 564–581/1000.
Krajním případem bylo období dlouhé mince v letech 1621–1623, kdy ryzost hrubších mincí klesla kolem 2 lotů, tedy 125/1000. Na dodržování předepsaného složení dohlížel v mincovně vardajn, druhý nejvyšší úředník po mincmistrovi, který zkoušel kvalitu ražených mincí a podával zprávy komoře nebo přímo panovníkovi.
Náčist a ryzost
Podíl náčistu se nevyjadřuje sám o sobě, ale nepřímo přes ryzost, tedy podíl drahého kovu ve slitině. Dnes se udává v tisícinách: mince o ryzosti 900/1000 obsahuje 90 % drahého kovu a 10 % náčistu. Ryzost stříbra se dříve udávala v lotech, kde 16 lotů znamenalo ryzí stříbro a 8 lotů polovinu stříbra, ryzost zlata v karátech, kde ryzí zlato má 24 karátů.
Ryzí drahé kovy jsou poměrně měkké a citlivé na mechanické poškození, a proto se ani u plnohodnotných mincí čisté nepoužívaly. Dukátové zlato má ryzost 986/1000, mincovní zlato 900/1000. Slévání zlata s jiným kovem ve stanoveném poměru se ve starší terminologii nazývalo karátování.
