Nealokované zlato

Nealokované zlato představuje investiční formu vlastnictví drahého kovu, při níž investor nevlastní fyzicky konkrétní zlaté mince či slitky, ale pouze nárok na určité množství zlata u banky nebo jiné instituce. Jde o účet podobný běžnému bankovnímu účtu, ale denominovaný ve zlatě místo v měně. Tento způsob investice umožňuje obchodování se zlatem bez nutnosti fyzického skladování.

Historie

Koncept nealokovaného zlata vznikl v londýnském City během 17. století, kdy zlatníci a bankéři začali vydávat stvrzenky na uložené zlato. Majitelé zlata ukládali své drahé kovy do trezorů zlatníků výměnou za potvrzení o uložení. Tyto dokumenty postupně začaly obíhat jako platidlo, protože byly kryté skutečným zlatem. Tak vznikl základ systému, kde vlastník nedrží fyzický kov, ale pouze pohledávku vůči úschovci.

Bank of England formalizovala tento systém v 18. století zavedením zlatých certifikátů. Tyto dokumenty představovaly standardizované množství zlata uložené v bankovních trezorech. Držitelé certifikátů mohli obchodovat se zlatem pouhým převodem těchto listin, aniž by bylo nutné fyzicky přemisťovat těžké zlaté slitky. Systém se osvědčil především při velkých mezinárodních transakcích.

Významný rozvoj nealokovaného zlata nastal během zlatého standardu v 19. století. Centrální banky držely zlaté rezervy a vydávaly proti nim bankovky. Každá bankovka představovala nárok na určité množství zlata, ale pouze malá část držitelů si kdy zlato skutečně vyzvedla. Tento princip umožnil bankám pracovat s mnohem větším objemem transakcí, než kolik fyzického zlata vlastnily.

Po první světové válce se systém nealokovaného zlata rozšířil mezi soukromé investory. Londýnský zlatý trh vyvinul ve 20. letech 20. století standardy pro obchodování s nealokovaným zlatem, které platí dodnes. Vznikl systém clearingových účtů, kde se převody zlata mezi účastníky trhu vyrovnávají pouze účetně, bez fyzického pohybu kovu.

Brettonwoodský systém (1944-1971) postavil mezinárodní měnový systém na americkém dolaru krytém zlatem. Centrální banky držely dolary jako nealokované zlato, protože měly teoretický nárok na výměnu dolarů za zlato u americké centrální banky. Když prezident Nixon v roce 1971 zrušil směnitelnost dolaru za zlato, ukázalo se riziko nealokovaného systému - nárok na zlato může být jednostranně zrušen.

V moderní době se trh s nealokovaným zlatem výrazně rozrostl. Od 80. let 20. století nabízejí investiční banky a specializované společnosti účty nealokovaného zlata drobným investorům. Rozvoj elektronického obchodování v 90. letech umožnil obchodovat s nealokovaným zlatem online v reálném čase. Finanční krize v roce 2008 však odhalila rizika tohoto systému, když některé instituce nebyly schopny dodat fyzické zlato svým klientům.

Principy fungování a rizika

Nealokované zlato funguje na principu kolektivního vlastnictví. Banka nebo depozitář drží celkovou zásobu zlata, která odpovídá součtu všech klientských účtů. Jednotliví investoři nemají nárok na konkrétní slitky nebo mince, ale pouze na určité množství zlata z celkového fondu. Tento systém umožňuje efektivní správu a nižší náklady než při alokovaném skladování.

Obchodování s nealokovaným zlatem probíhá elektronicky prostřednictvím účetních zápisů. Investor může nakupovat a prodávat zlato v gramech nebo uncích bez fyzické manipulace s kovem. Transakce jsou rychlé a náklady nízké, protože odpadají poplatky za dopravu, pojištění a skladování jednotlivých slitků.

Hlavní riziko představuje úvěrové riziko protistrany. Investor je věřitelem instituce, která spravuje jeho zlatý účet. Pokud tato instituce zkrachuje, investor nemusí získat zpět celou hodnotu svého zlata. Na rozdíl od alokovaného zlata, které zůstává majetkem klienta i při bankrotu správce, nealokované zlato vstupuje do konkurzní podstaty.

Dalším rizikem je možnost, že instituce nedrží dostatečné fyzické zásoby zlata. Banky často pracují s částečnými rezervami, kdy fyzické zlato pokrývá pouze část závazků vůči klientům. V případě panického výběru by nemusely být schopny uspokojit všechny požadavky na dodání fyzického kovu.

Zajímavosti

• Londýnský zlatý trh denně zobchoduje přes 20 miliard dolarů v nealokovaném zlatě
• Pouze asi 1 procento transakcí s nealokovaným zlatem končí dodáním fyzického kovu
• Některé centrální banky drží až 90 procent svých zlatých rezerv v nealokované formě u zahraničních bank
• Švýcarské banky spravují odhadem třetinu světových účtů nealokovaného zlata
• V roce 2020 vzrostla poptávka po převodu nealokovaného zlata na alokované o 300 procent
• Účty nealokovaného zlata nejsou v mnoha zemích pojištěny systémem pojištění vkladů