Níké

Níké byla řecká bohyně vítězství, jejíž zobrazení patří mezi nejčastější motivy na antických mincích. Tato okřídlená postava symbolizovala triumf v bitvě, sportovních hrách i politických zápasech, což z ní činilo oblíbený propagandistický symbol vládců a měst starověkého světa.

Historie

Níké pocházela podle Hésiodovy Theogonie z rodu titánů jako dcera titána Pallanta a bohyně Styx. Společně se svými sourozenci Kratos (Síla), Biá (Moc) a Zélos (Horlivost) stála při Diově vítězství nad titány, za což se stala stálou obyvatelkou Olympu. První kultovní zobrazení Níké pochází z archaického období, přibližně ze 6. století před naším letopočtem, kdy se objevuje na černo-figurové keramice.

Na mincích se bohyně vítězství začala pravidelně objevovat od 5. století před naším letopočtem. Průlomové bylo její zobrazení na aténských tetradrachmách po vítězství nad Peršany v bitvách u Marathónu a Salamíny. Tyto mince nesly na reversu sovu Athény a malou postavu Níké jako symbol vojenského triumfu. V klasickém období se stala neodmyslitelnou součástí mincovní ikonografie většiny řeckých městských států.

Vrchol popularity dosáhla Níké v helénistickém období, kdy se stala oblíbeným motivem diadochů, nástupců Alexandra Velikého. Zvláště proslulé jsou stříbrné tetradrachmy a zlaté statéry s Níké držící věnec nebo trubku. Seleukovci, Ptolemaiovci i makedonští králové využívali její zobrazení k legitimizaci své vlády a oslavě vojenských úspěchů. Nejslavnější zobrazení představuje Níké ze Samothráky, jejíž motiv se objevoval na mincích ostrova Rhodos.

V římském mincovnictví splynula Níké s bohyní Viktorií a stala se jedním z nejfrekventovanějších reversních motivů. Od období republiky až po pozdní císařství zobrazovali římští mincovní mistři Viktorii jako symbol vojenské převahy Říma. Císařové jako Augustus, Traianus nebo Constantinus Veliký razili zlaté aureí a stříbrné denáry s bohyní vítězství, která psala na štít jméno vítěze nebo korunovala vládce vavřínovým věncem.

V byzantském období se motiv Níké postupně transformoval v zobrazení anděla, přičemž si zachoval křídla a některé tradiční atributy. Poslední mince s klasickým zobrazením Níké byly raženy za vlády císaře Herakleia v 7. století našeho letopočtu, kdy definitivně ustoupily křesťanské symbolice.

Ikonografie a atributy na ražbách

Níké bývá na mincích zobrazována jako mladá okřídlená žena v dlouhém chitónu, který za ní vlaje v pohybu. Její křídla jsou detailně propracovaná a často rozepjatá, což zdůrazňuje dynamiku a rychlost, s jakou přináší vítězství. Nejčastěji je zachycena v letu nebo právě přistávající, což vytváří dojem pohybu a živosti.

Mezi její typické atributy patřil vavřínový nebo olivový věnec, který držela v natažené ruce, připravený korunovat vítěze. Často také nese palmovou ratolest, další symbol vítězství, nebo trofej sestavený z ukořistěných zbraní. Na některých mincích drží ve zdvižené ruce trubku, kterou oznamuje vítězství.

Specifickým typem je Níké Apteros (bezkřídlá), která se objevuje především na aténských ražbách. Tento typ symbolizoval přání, aby vítězství zůstalo v městě natrvalo a neodletělo jinam. Na makedonských a helénistických mincích často stojí na přídi lodi, což odkazuje na námořní vítězství.

Na římských mincích se Victoria objevuje v mnoha variantách. Může psát na štít zavěšený na palmě slovo Vota (sliby) nebo jméno císaře, může korunovat vládce nebo božstvo, nebo stát na globu symbolizujícím světovládu. Častý je také motiv Viktorie jedoucí v bigu nebo kvadrize, triumfálním voze taženém dvěma nebo čtyřmi koňmi.

Zajímavosti

• Nejznámější sochou Níké je Níké ze Samothráky z 2. století před naším letopočtem, jejíž motiv se objevuje na rhodských drachmách
• Na olympijských hrách v antice dostávali vítězové věnce z rukou kněžky představující Níké
• Zlaté statéry Alexandra Velikého s Níké držící věnec a stylis (kormidelní veslo) patří mezi nejvyhledávanější antické mince
• Císař Augustus nechal v senátu postavit oltář Viktorie, před kterým senátoři skládali přísahu věrnosti
• Motiv Níké přežil antiku a objevuje se na moderních mincích, medailích a státních vyznamenáních jako symbol vítězství