Ocel

Ocel je slitina železa s uhlíkem, která se v mincovnictví využívá především jako ekonomický základ pro výrobu oběžných mincí s galvanickým pokovením. Tento materiál umožňuje výrobu odolných a levných mincí při zachování atraktivního vzhledu díky povrchovým úpravám. Moderní mincovny používají ocel jako jádro pro většinu drobných nominálů, což výrazně snižuje výrobní náklady oproti tradičním mincovním kovům.

Historie

První pokusy s použitím oceli v mincovnictví se objevily během ekonomických krizí a válek, kdy byl nedostatek tradičních mincovních kovů. Průkopnické využití oceli pro mince zaznamenáváme během první světové války, kdy Německo v roce 1915 začalo razit ocelové feniky jako náhradu za měděné mince potřebné pro výrobu munice. Tyto válečné nouzovky byly zinkovány proti korozi, ale rychle rezavěly při poškození ochranné vrstvy.

Masové rozšíření ocelových mincí přinesla hospodářská krize 30. let 20. století. Italské království zavedlo v roce 1939 ocelové mince s niklovým pokovením pro nominály 20 a 50 centesimi. Tyto ražby prokázaly, že ocel může být plnohodnotným materiálem pro běžné oběživo, nikoli pouze nouzovým řešením. Fascistická propaganda prezentovala ocelové mince jako symbol italské soběstačnosti a průmyslové síly.

Během druhé světové války přešla na ocelové mince většina válčících států. Spojené státy razily v roce 1943 jedncentové mince z pozinkované oceli, aby ušetřily měď pro válečný průmysl. Tyto "steel pennies" se staly nejmasovější ocelovou emisí v historii s nákladem přes miliardu kusů. Německo, Japonsko a okupovaná území používaly ocel pro většinu drobných nominálů.

V poválečném období si ocel postupně nacházela cestu do běžného mincovnictví. Kanada jako první zavedla v roce 1950 ocelové mince s trvalým niklovým pokovením pro pěticentovou minci. Technologie galvanického pokovování se rychle zdokonalovala a umožnila výrobu mincí nerozlišitelných od tradičních niklových nebo mosazných ražeb.

Československo experimentovalo s ocelí v mincovnictví od 60. let 20. století. První ocelové zkušební ražby vznikly v roce 1963 pro dvacetihaléř, ale do oběhu se nedostaly kvůli technickým problémům. Úspěšné zavedení ocelových mincí proběhlo až v roce 1992, kdy byly vyraženy poslední československé koruny s ocelovým jádrem a mědiniklovým pokovením.

Česká republika od svého vzniku v roce 1993 využívá ocel jako základní materiál pro většinu oběžných mincí. Jednokorunové, dvoukorunové a pětikorunové mince mají ocelové jádro s různými typy pokovení. Desetikoruna, dvacetikoruna a padesátikoruna používají ocelové jádro v bimetalické konstrukci s mosazným nebo mědiniklovým mezikružím. Toto řešení kombinuje ekonomickou výhodnost oceli s atraktivním vzhledem a ochranou proti padělání.

Současný trend směřuje k univerzálnímu použití oceli v mincovnictví. Evropská centrální banka používá ocel pro všechny centové nominály eura. Většina států světa přešla na ocelové jádra pro drobné mince kvůli rostoucím cenám mědi a niklu. Moderní povrchové úpravy umožňují vytvořit z oceli mince vizuálně identické s tradičními slitinami při zlomkových nákladech.

Vlastnosti a technologie zpracování

Pro mincovnictví se používá nízkouhlíková ocel s obsahem uhlíku 0,05-0,25 procenta, která je dobře tvárná a vhodná pro ražbu. Základní ocelový střížek má tvrdost 80-120 HV, což zajišťuje dostatečnou odolnost při zachování schopnosti přijmout jemný reliéf. Hustota oceli 7,85 g/cm³ je nižší než u tradičních mincovních slitin, což vyžaduje větší objem pro dosažení požadované hmotnosti.

Klíčovou technologií je galvanické pokovování, které chrání ocel před korozí a dodává mincím požadovaný vzhled. Nejčastěji se používá niklování, mědiniklování, mosazení nebo pocínování. Tloušťka povlaku se pohybuje od 5 do 25 mikrometrů podle požadované životnosti. Moderní procesy umožňují vytvoření vícevrstvých povlaků s různými vlastnostmi.

Výrobní proces zahrnuje vystřižení rondelu z ocelového plechu, odmaštění, moření v kyselině, galvanické pokovení, sušení a finální ražbu. Kritická je příprava povrchu před pokovením - jakákoli nečistota způsobí odlupování povlaku. Kontrola kvality využívá magnetické vlastnosti oceli pro automatickou detekci v třídících zařízeních.

Zajímavosti

• Americké ocelové centy z roku 1943 jsou jediné mince v historii USA, které se přitahují magnetem
• Ocelové jádro české padesátikoruny váží pouhé 3,8 gramu, zbytek hmotnosti tvoří mědiniklový prstenec
• Některé automaty odmítají ocelové mince kvůli jejich magnetickým vlastnostem
• Výroba ocelové mince stojí desetinu ceny oproti mosazné minci stejné velikosti
• Japonsko vyvinulo nerezovou ocel speciálně pro mincovnictví, která nepotřebuje pokovení
• Padělatelé mají problém napodobit magnetické vlastnosti ocelových mincí, což zvyšuje jejich bezpečnost