Olomouc

Olomouc je historické moravské město, které bylo sídlem moravských biskupů a později arcibiskupů s vlastním mincovním právem. Olomoucká biskupská mincovna razila církevní denáry, groše a později tolary s biskupskou mitrou a berlu, které patřily k významným regionálním platidlům střední Moravy od středověku až do novověku.

Historie

Mincovní právo získala olomoucká biskupství poprvé v roce 1063 od českého knížete Vratislava II. pro biskupa Jana I. Privilegium bylo však omezené a týkalo se pouze ražby drobných mincí pro církevní účely. První doložené biskupské mince pocházejí z doby biskupa Jindřicha Zdíka (1126-1150) – jednoduché stříbrné brakteáty s obrazem mitry a kříže nesoucí nápis HEINRICVS EPS.

Rozkvět olomouckého mincovnictví nastal ve 13. století za biskupa Bruna ze Schauenburku (1245-1281), který získal od krále Přemysla Otakara II. rozšířená mincovní práva. Olomoucká mincovna začala razit kvalitní moravské denáry s obrazem svatého Václava a biskupskými insigniemi. V roce 1266 byla mincovna přestěhována do biskupského hradu na Předhradí, kde fungovala s přestávkami až do 17. století.

Za vlády biskupa Viléma Prusinovského (1565-1572) došlo k modernizaci mincovny. Byly zavedeny válcovací stroje a začala ražba větších nominálů – grošů a tříkrejcarů s bohatou renesanční výzdobou. Charakteristické byly mince s vyobrazením svatého Václava jako patrona země a latinským nápisem MONETA EPISCOPALIS OLOMVCENSIS. V roce 1588 získal biskup Stanislav Pavlovský od císaře Rudolfa II. právo razit zlaté mince.

Třicetiletá válka přinesla olomoucké mincovně období intenzivní činnosti. Biskup František kardinál z Ditrichštejna (1599-1636) razil válečné mince pro katolickou stranu. Během kiperové inflace (1621-1623) produkovala mincovna znehodnocené stříbrné mince, ale biskup zachoval kvalitu zlatých dukátů. V roce 1642 byla Olomouc obsazena Švédy a mincovna musela razit okupační mince s portrétem švédské královny Kristýny.

Po válce nastalo období prosperity za biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu (1664-1695). Olomoucká mincovna razila reprezentativní pokazní tolary s vyobrazením katedrály svatého Václava a alegorickými výjevy. V roce 1677 povýšil císař Leopold I. olomoucké biskupství na arcibiskupství, což se projevilo i na mincích – místo biskupské mitry se objevila arcibiskupská mitra s dvojitým křížem.

V 18. století postupně klesala aktivita olomoucké mincovny. Arcibiskup Wolfgang Schrattenbach (1711-1738) omezil ražbu pouze na pamětní medaile a svěcenecké žetony. Poslední pravidelná ražba mincí proběhla za arcibiskupa Antonína Theodora Colloreda (1777-1811) – jednalo se o konvenční krejcary podle rakouského vzoru. Josefínské reformy v roce 1784 definitivně ukončily mincovní práva církevních institucí v habsburské monarchii.

Charakteristické ražby a symbolika

Olomoucké biskupské a arcibiskupské mince se vyznačovaly bohatou církevní symbolikou. Dominantním motivem byla biskupská nebo arcibiskupská mitra s berlou, často doplněná o erb biskupa. Na mincích se pravidelně objevoval svatý Václav jako patron olomoucké katedrály, méně často svatý Cyril a Metoděj jako věrozvěsti Moravy. Mincovní značkou bylo písmeno O nebo zkratka OLOM.

Technologicky byla olomoucká mincovna průměrně vybavená. Používala jednoduché kladivové ražby pro drobné mince a od 16. století vřetenové lisy pro větší nominály. Kvalita ražeb závisela na schopnostech konkrétního rytce – nejlepší období bylo za italského mistra Antonia Abondio v letech 1570-1580. Specialitou byly poutní medaile ražené pro Svatý Kopeček u Olomouce.

Mezi nejvzácnější olomoucké ražby patří románské brakteáty biskupa Zdíka, gotické denáry Bruna ze Schauenburku, renesanční tolary Stanislava Pavlovského, barokní arcibiskupské dukáty Karla z Lichtenštejna, švédské okupační groše z roku 1642 a poslední konvenční krejcary z konce 18. století. Unikátní jsou sede vacante mince ražené kapitulou v období mezi biskupy.

Zajímavosti

• Biskup Stanislav Thurzo nechal v roce 1506 vyrazit groše s českým textem „Biskup olomúcký" – vzácný příklad národního jazyka na církevních mincích
• V olomoucké mincovně byl v roce 1619 vyražen tajný tolar s portrétem Fridricha Falckého určený pro protestantské sympatizanty
• Arcibiskup Leopold Vilém nechal v roce 1650 vyrazit medaili z kovu děla ukořistěného Švédům při obléhání Olomouce
• Olomoucké poutní medaile ze Svatého Kopečka byly tak populární, že je padělali falzátoři až v Benátkách
• Poslední olomoucká mince z roku 1784 nesla prorocký nápis „Ultima Olomucensis" (Poslední olomoucká)