Papežský stát

Papežský stát byl církevní stát existující v letech 754-1870 ve střední Itálii pod přímou světskou vládou papeže, který zahrnoval Řím, oblast Lazia, Umbrii, Marchie a Romagnu s centrem v Římě. Papežský stát je v numismatice významný díky svému bohatému mincovnictví s portréty papežů, církevními symboly a charakteristickými motivy papežských klíčů a tiáry.

Historie

Papežský stát vznikl roku 754 Pipinovou donací, kdy frankský král Pippin Krátký daroval papeži Štěpánovi II. území dobytá od Langobardů ve střední Itálii. Tato donace navázala na údajnou Konstantinovu donaci a založila papežskou světskou moc, která měla trvat více než tisíc let. Papeži tak získali nejen duchovní autoritu nad křesťanským světem, ale také světskou moc nad rozsáhlým územím v srdci Itálie.

Raný papežský stát se musel bránit proti langobardským útokům a spoléhal na frankskou ochranu. Karel Veliký potvrdil papežská území a rozšířil je, za což byl roku 800 korunován císařem v Římě papežem Lvem III. Vztah mezi papežskou a císařskou mocí se stal základním problémem středověké Evropy a vedl k dlouhému boji o investituru a konfliktu mezi guelfy a ghibelliny.

Ve 12. a 13. století dosáhl papežský stát vrcholu moci za vlády papežů jako Inocenc III. a Bonifác VIII. Papežové si nárokovali nadřazenost nad všemi světskými vládci a zasahovali do politiky celé Evropy. Avignonské zajetí (1309-1377) a následné západní schizma však oslabilo papežskou autoritu a umožnilo místní šlechtě získat kontrolu nad částmi papežského území.

Renesanční papežové se soustředili na obnovu Říma a papežské moci v Itálii. Papež Julius II. "válečník v tiaře" osobně vedl vojenská tažení proti benátčanům a francouzům, zatímco Lev X. Medici podporoval umění a vědy. Renesanční papežové přeměnili Řím v jedno z nejkrásnějších měst Evropy, ale jejich světské ambice často zastiňovaly duchovní poslání církve.

Po protireformaci se papežský stát stal pevností katolictví proti protestantské reformaci. Papež Pavel IV. zavedl inkvizici a index zakázaných knih, zatímco Sixtus V. provedl urbanistické reformy Říma. Papežský stát se stal konzervativní mocností odolávající osvícenským myšlenkám a moderním reformám, což jej postupně izolovalo od zbytku Evropy.

Napoleonské války znamenaly dočasný zánik papežského státu. Napoleon zajal papeže Pia VI. a Pia VII. a začlenil papežská území do své říše. Po napoleonské porážce byl papežský stát obnoven Vídeňským kongresem roku 1815, ale revoluce 1848 a sjednocování Itálie pod vedením Piemontu znamenaly začátek konce.

Konec papežského státu nastal roku 1870, kdy italské vojsko obsadilo Řím a zbylá papežská území. Papež Pius IX. se uzavřel do Vatikánu a prohlásil se za "vězně". Římská otázka byla vyřešena teprve Lateránskými smlouvami roku 1929, které vytvořily současný Vatikánský městský stát jako nejmenší suverénní stát světa.

Papežské mincovnictví

Papežské mincovnictví začalo již v 8. století razením stříbrných denárů podle frankského vzoru, ale postupně se vyvinulo v samostatný systém s charakteristickými křesťanskými a papežskými motivy. Na raných papežských mincích se objevovaly kříže, monogramy papežů a nápisy v latině zdůrazňující papežskou autoritu. Římská mincovna razila nejen pro potřeby papežského státu, ale také reprezentační mince pro celý katolický svět.

Ve středověku razili papežové zlaté florény a dukáty podle italských vzorů, ale s papežskými motivy - papežskými klíči, tiarou a portréty pontifiků. Nejcharakterističtějším symbolem se staly zkřížené klíče svatého Petra, které se objevovaly na papežských mincích po celou jejich existenci. Kvalita papežských mincí byla obecně vysoká díky bohatství církve a potřebě reprezentace před křesťanským světem.

Renesanční papežové razili nádherné zlaté a stříbrné mince s vlastními portréty podle vzoru antických císařských mincí. Mince papežů jako Julius II., Lev X. nebo Pavel III. patřily mezi nejkrásnější renesanční ražby s detailními portréty a alegorickými motivy. Vatikánská mincovna zaměstnávala nejlepší rytce své doby a papežské mince se staly vzorem pro církevní mincovnictví po celé Evropě.

V posledním období papežského státu se razily moderní mince s portréty papežů a odkazy na jejich pontifikát. Zvláště zajímavé jsou mince z období okupace Říma, kdy různí pretendenti razili vlastní emise. Po zániku papežského státu pokračovalo vatikánské mincovnictví v menším rozsahu pro potřeby nového městského státu, ale zachovalo si tradiční motivy a vysokou kvalitu.

Zajímavosti

• Konstantinova donace byla středověký falsifikát z 8. století, který měl dokázat právo papežů na světskou moc v západní Evropě.
• Sistinská kaple sloužila nejen jako papežská kaple, ale také jako místo konání konkláve při volbě nových papežů.
• Švýcarská garda byla založena roku 1506 papežem Juliem II. a dodnes chrání papeže ve svých renesančních uniformách.
• Lateránský palác byl oficiálním sídlem papežů po tisíc let před jejich návratem z Avignonu do Vatikánu.
• Index zakázaných knih vydávaný papežským státem obsahoval díla největších myslitelů od Koperníka po Voltaira a byl zrušen teprve roku 1966.