Pernštejnové
Pernštejnové byli jedním z nejvýznamnějších českých panských rodů, který patřil mezi nejvlivnější šlechtické dynastie v Českém království a později v habsburské monarchii od 13. do poloviny 17. století. Z numismatického hlediska jsou Pernštejnové důležití jako držitelé mincovního regálu a provozovatelé několika mincoven, kde byly raženy kvalitní stříbrné mince včetně tolarů. Jejich mincovní činnost představuje významnou kapitolu v historii českého a moravského mincovnictví a dokumentuje ekonomickou moc a ambice této šlechtické rodiny.
Historie
Rod Pernštejnů odvozoval svůj původ od legendárního uhlíře Vojtěcha, který údajně zachránil českého knížete při lovu. Historicky doložené počátky rodu však sahají do 13. století, kdy se prvně připomíná Štěpán z Medlova, zakladatel pernštejnské dynastie. Největšího rozmachu dosáhli Pernštejnové v 15. a 16. století, kdy patřili mezi nejbohatší šlechtické rody českých zemí. Vilém I. z Pernštejna (1435–1521) a jeho synové Jan (1487–1548) a Vojtěch (1490–1534) vytvořili rozsáhlý majetkový komplex na východě Čech a na Moravě, kde vlastnili přes třicet hradů, zámků a stovky měst a vesnic. Pernštejnové se vyznačovali výjimečným hospodářským talentem, zakládali rybníky, pivovary, železárny a další podniky, které přinášely značné zisky. V politické sféře zastávali vysoké zemské úřady a patřili k nejbližším rádcům českých králů. V 16. století se však rod začal potýkat s finančními problémy, způsobenými nákladným renesančním životním stylem a nešťastnými investicemi. Postupně museli rozprodávat své majetky a poslední mužský potomek rodu, Vratislav Eusebius, zemřel v roce 1631. Symbolem rodu byla černá zubří hlava se zlatým kruhem v nozdrách na stříbrném poli.
Numismatická činnost Pernštejnů byla spojena zejména s jejich pozicí významných držitelů mincovního regálu (práva razit mince). Toto privilegium získávali buď jako královští úředníci spravující mincovny, nebo přímo jako držitelé práva ražby na svých panstvích, což bylo v českých zemích spíše výjimečné. Nejvýznamnějším pernštejnským mincovním centrem byla Kladská mincovna, kterou provozoval Jan z Pernštejna jako zástavní držitel Kladského hrabství v letech 1537–1548. Zde byly raženy kvalitní stříbrné mince, zejména groše, tolary a jejich díly, které nesly pernštejnský rodový znak zubří hlavy a jméno nebo monogram Jana z Pernštejna. Další mincovní aktivita byla spojena s panstvím Pardubice, kde Vilém z Pernštejna a později jeho synové zřejmě provozovali mincovnu, i když míra její aktivity a rozsah produkce jsou předmětem diskusí mezi numismatiky. Mincovní právo vykonávali Pernštejnové také v Jičíně, přestože z této lokality známe jen velmi omezený počet ražeb.
Design pernštejnských mincí kombinoval prvky typické pro soudobé české a slezské mincovnictví s rodovou symbolikou. Na aversu (líci) pernštejnských mincí byla obvykle zobrazena zubří hlava s kruhem v nozdrách, rodový erb Pernštejnů, někdy doplněná iniciálami majitele, například "I P" pro Jana z Pernštejna. Na reversu (rubu) byl zpravidla český lev, který symbolizoval příslušnost k Českému království, nebo svatý Václav jako patron české země. Opis na mincích obvykle obsahoval tituly a jméno vydavatele, například "IOHANNES BARO DE PERNSTEIN" (Jan, svobodný pán z Pernštejna) nebo "MONETA NOVA GLACENSIS" (nová kladská mince). Některé pernštejnské mince nesly také letopočet, což umožňuje jejich přesné chronologické zařazení. Kvalita mincí byla obecně dobrá, odpovídající standardům české měnové soustavy první poloviny 16. století. Pernštejnské mince byly raženy v relativně malých nákladech ve srovnání s královskými mincovnami jako Kutná Hora nebo Jáchymov, což z nich dnes činí vzácné sběratelské předměty.
Význam pro investory a sběratele
Mince Pernštejnů patří mezi velmi vzácné a vysoce ceněné ražby českého a slezského mincovnictví. Pro sběratele představují atraktivní objekty díky své historické důležitosti, spojitosti s významným šlechtickým rodem a relativní vzácnosti. Obzvláště ceněné jsou velké stříbrné nominály jako tolary, které se na aukcích objevují jen zřídka a dosahují vysokých cen. Pro investory mohou pernštejnské mince představovat zajímavou příležitost, kombinující materiálovou hodnotu stříbra s numismatickou prémií, která má potenciál dlouhodobého růstu. Vzhledem k tomu, že šlechtické ražby jsou v českém prostředí méně běžné než královské mince, mají pernštejnské mince zvláštní sběratelskou hodnotu i pro zahraniční sběratele zaměřující se na šlechtické emise. Zvláštní pozornost si zaslouží exempláře s dobrým stavem zachování, jasným vyobrazením pernštejnského znaku a čitelným opisem, které jsou zvláště vzácné vzhledem k opotřebení většiny dochovaných kusů během oběhu.
Příklady
Nejvýznamnější mince ražené Pernštejny:
- Kladský tolar – velká stříbrná mince ražená Janem z Pernštejna v Kladsku, s rodovým znakem a českým lvem
- Půltolar kladský – menší stříbrná mince v hodnotě poloviny tolaru
- Kladský groš – střední stříbrná mince běžnějšího oběhu
- Pardubický groš – méně častá ražba z pardubické mincovny
- Jičínské drobné mince – velmi vzácné ražby drobných nominálů z jičínské mincovny
Zajímavosti
- Ačkoliv Pernštejnové byli jedním z nejmocnějších rodů Českého království, jejich mincovní aktivita byla relativně omezená a krátkodobá ve srovnání s některými slezskými knížaty nebo německými šlechtickými rody, což činí jejich mince o to vzácnějšími.
- Znak Pernštejnů – černá zubří hlava se zlatým kroužkem v nozdrách – patří k nejznámějším a nejstarším českým šlechtickým erbům, který se v téměř nezměněné podobě používal od 13. století až do vymření rodu v 17. století, a objevuje se na všech jejich mincích.
- Numismatické bádání odhalilo, že někteří mincmistři pracovali pro Pernštejny a později pro královské mincovny, což naznačuje, že pernštejnské mincovny byly na vysoké profesionální úrovni a mohly využívat obdobných technologií jako oficiální královské mincovny.
- Pernštejnské mince jsou důležitým historickým pramenem, který dokumentuje ekonomickou a politickou pozici tohoto rodu i jeho sebeprezentaci – zubří hlava na mincích byla stejně rozpoznatelným symbolem společenského postavení jako honosné renesanční paláce či sídla, která si Pernštejnové nechali postavit.