Pernštejnové

Pernštejnové představuje výjimečnou kapitolu českého šlechtického mincovnictví 16. století, kdy moravský magnátský rod získal císařské privilegium razit vlastní mince. Jako jediní z české šlechty kromě Rožmberků a Šliků dosáhli Pernštejnové práva vydávat zlaté dukáty a stříbrné tolary se svým rodovým erbem. Tato prestižní privilegia, udělená Janem z Pernštejna pro jeho kladské panství v letech 1537-1548, dokumentují mimořádné postavení rodu na habsburském dvoře a jejich ekonomickou moc srovnatelnou s malými evropskými knížectvími.

Historie rodu a cesta k mincovnímu právu

Pernštejnský rod patřil mezi nejvýznamnější moravské magnáty pozdního středověku. Jejich původ sahá do 13. století, kdy se usadili na hradě Pernštejně nedaleko Bystřice nad Pernštejnem. Postupnou expanzí a sňatkovou politikou vybudovali do 16. století doménu čítající přes 50 panství rozkládajících se od východních Čech přes Moravu až po Slezsko.

Skutečným architektem rodové moci byl Vilém II. z Pernštejna (1438-1521), který sloužil pěti panovníkům od Ladislava Pohrobka po Ludvíka Jagellonského. Jeho diplomatické mise do Polska, Uher a Říma mu vynesly titul "otec vlasti" a postavení druhého nejmocnějšího muže království po králi. Vilémova strategie spočívala v budování ekonomické základny prostřednictvím zakládání rybníků, pivovarů a podpory řemesel na svých panstvích.

Nejmladší Vilémův syn Jan IV. z Pernštejna (narozen 1487, nikoli 1475 jak uvádějí některé prameny) představoval nový typ renesančního aristokrata. Jeho vzdělání zahrnovalo kromě tradičních rytířských dovedností také studium matematiky, astronomie a přírodních věd na univerzitách v Krakově a Lipsku. Současníci jej popisovali jako muže "učeného v sedmeru umění svobodných".

Po otcově smrti 1521 zdědil Jan majetek generující roční rentu přes 60 000 zlatých, což představovalo příjem srovnatelný s menšími evropskými knížectvími. Jeho dominia tvořila ekonomicky propojená síť - východočeská panství dodávala obilí, moravská produkovala víno a sukno, slezská poskytovala nerostné suroviny. Tato diverzifikace činila Pernštejny ekonomicky nezávislými na panovníkovi.

Rozhodující pro získání mincovního práva byla Janova podpora Ferdinanda Habsburského při jeho kandidatuře na český trůn 1526. Pernštejn mobilizoval moravskou šlechtu a poskytl Ferdinandovi půjčku 30 000 zlatých na volební kampaň. Odměnou byla série funkcí - královský rada, nejvyšší dvorský sudí, prezident české komory. V roce 1530 povýšil císař Karel V. Jana do stavu říšských hrabat.

Mincovní privilegium získal Jan v rámci komplexní transakce roku 1537. Výměnou za strategicky důležitá moravská panství Tovačov a Přerov obdržel kladské hrabství s plnými regálními právy včetně ražby mincí, soudnictví a horního regálu. Kladsko představovalo bránu do Slezska s ročním výnosem 12 000 zlatých a kontrolou důležitých obchodních cest do Polska.

Organizace mincovní výroby

Pernštejnská mincovna v Kladsku navázala na starší tradici hrabat z Hardeku, kteří zde razili drobné mince od 15. století. Jan z Pernštejna však projekt pojal velkoryse - najal italského medailéra Francesca da Milano a pregéře ze slezské Nisy. Mincovna sídlila přímo v kladském hradu v prostorách bývalé zbrojnice.

Technické vybavení představovalo špičku dobové technologie. Pernštejn investoval 8000 zlatých do nákupu válcovacího stroje z Norimberku a razicích lisů z Augsburku. Razidla vyřezával Antonio Abondio mladší, dvorní medailér pracující pro Ferdinanda I. To vysvětluje mimořádnou uměleckou kvalitu pernštejnských ražeb.

Produkce se soustředila na reprezentativní emise určené jako diplomatické dary a pro obchod s luxusním zbožím. Roční produkce nepřesahovala 500 dukátů a 2000 tolarů, což bylo zanedbatelné množství z hlediska peněžního oběhu. Pro srovnání - kutnohorská mincovna vyráběla 100 000 grošů měsíčně. Pernštejnské mince tak plnily primárně prestižní funkci.

Sortiment zahrnoval výjimečně širokou škálu nominálů - od drobných kladských haléřů přes groše, čtvrt-, půl- a celé tolary až po dvojité a trojité tolary. Vrcholem byly desetidukáty ražené k významným příležitostem. Každý nominál existoval v několika variantách lišících se detaily v opisech a heraldice.

Ikonografie a umělecké provedení

Pernštejnské ražby představují syntézu pozdně gotické heraldiky a renesančního portrétního umění. Dominantním motivem byla rodová zubří hlava - černá býčí hlava se zlatými rohy a červenou houžví protaženou nozdrami. Tento mluvící znak (německy Büffel = bizon, podobnost s Pernstein) symbolizoval sílu a nepoddajnost rodu.

Portrétní tolary zachycují Jana z Pernštejna v dobovém španělském oděvu s baretem a řádem Zlatého rouna. Realismus zobrazení včetně vrásek a individuálních rysů dokládá práci podle živého modelu. Latinské opisy kombinují humanistickou eleganci s feudální titulaturu - COMES SACRI ROMANI IMPERII (hrabě Svaté říše římské).

Reverzy mincí nesou složité heraldické kompozice kombinující pernštejnský erb s kladským orlem a českým lvem. Na některých emisích se objevují alchymistické symboly - merkur, síra a sůl - odkazující na Janův zájem o hermetické vědy. Kvalita rytí převyšuje soudobé císařské ražby z Vídně.

Zánik mincovního práva a odkaz

Smrt Jana z Pernštejna 8. září 1548 znamenala konec mincovní éry. Bez mužských dědiců připadlo Kladsko jako odumřelé léno zpět koruně. Ferdinand I. již nikdy neudělil mincovní právo jinému šlechtici, pernštejnské privilegium zůstalo historickým unikátem. Poslední ražby pocházejí z léta 1548, kdy Jan již ležel na smrtelném loži.

Pernštejnské mince se nikdy nestaly běžným platidlem. Absence v dobových pokladech naznačuje, že byly od počátku ceněny jako sběratelské předměty. První katalog pernštejnských ražeb sestavil Johann Mader roku 1701 - evidoval 23 typů. Moderní numismatika zná přes 40 variant, ale zachovaných exemplářů existuje méně než 200 kusů.

Současná hodnota pernštejnských mincí je enormní. Desetidukát z roku 1545 dosáhl na aukci 2021 ceny 4,2 milionu korun. I běžné groše se obchodují za statisíce. Nejvzácnější jsou porttrétní tolary - známo je pouze 8 exemplářů v muzeích Vídně, Prahy a Berlína. Soukromé sbírky vlastní maximálně jednotlivé kusy.

Zajímavosti

• Jan z Pernštejna provozoval v Pardubicích alchymistickou laboratoř, kde zaměstnával Tadeáše Hájka z Hájku, pozdějšího astronoma Rudolfa II.
• Pernštejnské desetidukáty o váze 35 gramů zlata byly nejtěžší české zlaté mince až do 20. století
• Podle legendy nechal Jan razit mince ze zlata vyrobeného alchymistickou transmutací - proto červenější odstín kovu
• Mincmistr Francesco da Milano uprchl 1545 s částí razidel do Benátek, kde vyráběl padělky pernštejnských tolarů
• Poslední žijící Pernštejn - Polyxena (†1642) - marně žádala císaře o obnovení mincovního práva
• Nacisté 1943 konfiskovali pernštejnskou sbírku z pardubického muzea - dodnes se nenašla