Pětikrejcar

Pětikrejcar (5 krejcar) byl drobnou stříbrnou mincí rakouského císařství a později Rakouska-Uherska, raženou od roku 1858 do počátku 20. století jako základní nominál pro každodenní platby. Tato mince o původní hmotnosti 1,333 gramu stříbra představovala páteř drobného peněžního oběhu monarchie a její masová produkce v desítkách milionů kusů ročně dokumentuje ekonomický rozvoj střední Evropy v období industrializace. Lidový název "pětník" přetrval v českém jazyce dodnes jako označení bezcenné mince či malé částky.

Historie

Zavedení pětikrejcaru souviselo s rakouskou měnovou reformou z roku 1857, která opustila komplikovaný konvenční systém a zavedla decimální rakouskou měnu se stříbrným standardem. Nový systém stanovil 100 krejcarů = 1 zlatník, přičemž pětikrejcar představoval nejmenší stříbrný nominál určený pro maloobchodní transakce, zatímco menší hodnoty byly raženy z mědi.

První emise pětikrejcarů začala v roce 1858 ve vídeňské a benátské mincovně, postupně se připojily Kremnica, Praha a další mincovny monarchie. Design byl jednotný napříč celou říší - portrét panovníka na líci a dvouhlavý říšský orel s hodnotou na rubu. Průměr 16 mm a hmotnost 1,333 gramu činily minci praktickou pro každodenní manipulaci, ačkoli její malá velikost vedla k častým ztrátám.

Významná změna nastala v roce 1867, kdy byla v rámci úsporných opatření po prohrané prusko-rakouské válce snížena hmotnost na 0,952 gramu. Tato redukce o téměř 30% vyvolala nedůvěru veřejnosti a inflační tlaky. Starší těžší pětikrejcary byly rychle stahovány z oběhu překupníky, kteří je prodávali do stříbráren se ziskem. Fenomén selekce "dobrých" a "špatných" peněz podle Greshamova zákona zde fungoval učebnicově.

V českých zemích získal pětikrejcar přezdívku "pětník", která se vžila natolik, že přetrvala změny měn i politických systémů. V lidové mluvě označoval nejnižší možnou hodnotu - "nemám ani pětník" znamenalo absolutní chudobu. Rčení "to nestojí za pětník" vyjadřovalo bezcennost. Paradoxně dnes mají některé varianty pětikrejcarů hodnotu tisíců korun.

Ekonomický význam pětikrejcarů byl fundamentální pro fungování tržní ekonomiky. V 60. letech 19. století představoval pětikrejcar cenu bochníku chleba, půllitru piva nebo jízdenky na omnibus. Kvalifikovaný dělník vydělával 15-20 krejcarů za hodinu, takže pětikrejcar odpovídal 15-20 minutám práce. Tato relativně vysoká kupní síla vysvětluje masovou produkci - ročně se razily desítky milionů kusů.

Za vlády Františka Josefa I. (1848-1916) prošel pětikrejcar několika designovými změnami odrážejícími stárnutí monarchy. Portrét mladého císaře z roku 1858 postupně nahradily realistické zobrazení z let 1868, 1879 a 1900. Každá změna vyžadovala výrobu nových razidel pro všechny mincovny, což představovalo značné náklady. Sběratelé dnes rozlišují desítky variant podle detailů vlasů, vousů či řádových dekorací.

Technologicky představovala výroba pětikrejcarů výzvu pro mincovní techniku. Malý průměr vyžadoval extrémně přesné razidla a dokonalé centrování. Mincovny experimentovaly s různými slitinami - kromě standardního stříbra 520/1000 se testovaly varianty s příměsí mědi pro zvýšení odolnosti. Některé emise z let 1870-1872 obsahovaly vyšší podíl stříbra kvůli spekulacím s cenami drahých kovů.

První světová válka znamenala konec éry stříbrných pětikrejcarů. Od roku 1915 byly nahrazeny železnými a zinkovými náhražkami, které rychle korodovaly. Tyto nouzové ražby s jednoduchým designem bez portrétu dokumentují ekonomický kolaps monarchie. Po válce se pětikrejcar krátce objevil v oběhu nástupnických států, než byl definitivně nahrazen národními měnami.

Varianty a mincovní značky

Pětikrejcary nesly značky jednotlivých mincoven, které umožňují přesnou identifikaci místa výroby. Vídeňská mincovna nepoužívala značku nebo písmeno A, pražská používala C, kremnicko-štiavnická K.B., benátská V, krakovská (pro Halič) značku C-K. Každá mincovna měla specifické technologické postupy ovlivňující kvalitu ražby.

Existují vzácné chybotisky a variety, které dosahují vysokých sběratelských cen. Nejcennější jsou dvojrazy (překrytí dvou razeb), exempláře s otočeným rubem o 180°, ražby na nesprávném střížku nebo mince s vynechanými prvky. Pětikrejcar z roku 1867 s chybějícím orlem na rubu se prodal za 50 000 korun.

Speciální kategorii tvoří zkušební ražby a vzorníky vyrobené pro schválení designu nebo testování nových technologií. Tyto exempláře v kvalitě proof s zrcadlovým polem a matným reliéfem nebyly určeny pro oběh. Existují také ražby v alternativních kovech - mědi, niklu nebo dokonce zlatu pro císařskou sbírku.

Falzifikáty a ochrana

Pětikrejcary byly masivně padělány už za monarchie. Falzátoři používali postříbřenou měď nebo cínové slitiny. Některé padělky z 80. let 19. století jsou dnes paradoxně cennější než originály, protože dokumentují kriminální historii. Rakouské úřady zaváděly stále sofistikovanější ochranné prvky - vroubkovaný okraj, mikrotext v orlích perech, specifickou slitinu měnící barvu.

Moderní padělky z Číny zaplavují evropský numismatický trh. Tyto reprodukce jsou často vyrobeny z pravého stříbra a bez expertízy je nelze rozpoznat. Klíčové je ověření váhy (s přesností na 0,01 gramu), magnetických vlastností a mikroskopická analýza detailů ražby. Pravé pětikrejcary mají charakteristické nerovnoměrnosti způsobené opotřebením razidel.

Sběratelská hodnota

Běžné ročníky pětikrejcarů mají minimální hodnotu - 20-50 korun podle zachovalosti. Výjimkou jsou rané ročníky 1858-1860 v perfektním stavu (500-2000 Kč), vzácné mincovní značky jako Hall nebo Günzburg (1000-5000 Kč) a poslední ročníky 1915-1916 (200-800 Kč). Nejvyšších cen dosahují chybotisky a zkušební ražby.

Pro investory představují pětikrejcary zajímavou alternativu - obsahují čisté stříbro v hodnotě několikanásobku nominální ceny. Kilogram běžných pětikrejcarů (cca 1050 kusů ročníků 1858-1867 nebo 1500 kusů pozdějších) obsahuje 520 gramů čistého stříbra v hodnotě přes 10 000 korun. Výkupní ceny se pohybují kolem 8-12 Kč za kus.

Zajímavosti

• Celková produkce pětikrejcarů překročila 2 miliardy kusů - nejvíce ražená mince monarchie
• Pětikrejcar z roku 1859 s převráceným orlem je nejdražší rakouskou drobnou mincí - 180 000 Kč
• V Čechách se pětníkům říkalo také "šesták" podle starší šestkrejcarové mince podobné velikosti
• Železné pětikrejcary z roku 1916 obsahovaly víc železa než kulka do pušky - mnoho jich skončilo v muničních továrnách
• Největší depot pětikrejcarů (přes 50 000 kusů) byl nalezen 1923 v Brně při demolici domu lichváře
• Vietnamští obchodníci v 90. letech skupovali pětikrejcary na výrobu stříbrných šperků