Polsko

Polsko je středoevropská země s bohatou mincovní tradicí sahající do desátého století, kdy první piastovští panovníci začali razit denáry. Polské mincovny v Krakově, Varšavě a Gdaňsku produkovaly groše, dukáty a od šestnáctého století také tolary, které patřily mezi nejvýznamnější měny východní Evropy.

Historie

Polské mincovnictví začalo za vlády Měška I. kolem roku 980, kdy byly raženy první denáry s křížem a nápisem v latince. Jeho syn Boleslav I. Chrabrý rozšířil mincovní produkci a razil denáry s vlastním jménem, což bylo v té době výsadou pouze nejmocnějších panovníků. Ve dvanáctém a třináctém století, během roztříštěnosti Polska, razili vlastní mince jednotliví knížata, což vedlo ke znehodnocení měny. Situace se změnila za vlády Kazimíra III. Velikého, který v roce 1338 provedl mincovní reformu a zavedl pražský groš jako vzor pro nové polské groše razené v Krakově.

Zlatý věk polského mincovnictví nastal za vlády Zikmunda I. Starého a jeho syna Zikmunda II. Augusta v šestnáctém století. V roce 1528 byla v Toruni otevřena nová královská mincovna, která začala razit první polské zlaté dukáty. Polské tolary ze stříbra z dolů u Olkusze patřily mezi nejkvalitnější evropské mince své doby. Za vlády Štěpána Báthoryho byla zavedena trojgrošová mince, která se stala nejoblíbenější mincí v polsko-litevské unii. Gdaňsk jako autonomní město razil vlastní dukáty a tolary, které byly ceněny pro vysokou kvalitu po celé Evropě.

V sedmnáctém a osmnáctém století polské mincovnictví trpělo politickou nestabilitou a válkami. Jan III. Sobieski razil pamětní tolary k vítězství nad Turky u Vídně v roce 1683. Za saské dynastie byla varšavská mincovna modernizována, ale zároveň docházelo ke znehodnocování měny ražbou měděných solidů a tympfů. Po rozdělení Polska koncem osmnáctého století přestaly polské mincovny existovat. Krátké oživení přineslo Varšavské vévodství a Kongresové království polské v devatenáctém století. Samostatné polské mincovnictví bylo obnoveno až v roce 1918 s vyhlášením nezávislosti. Polská mincovna Mennica Polska ve Varšavě dnes patří mezi nejmodernější v Evropě.

Mincovní centra a obchodní síla

Polsko bylo významnou ekonomickou mocností střední a východní Evropy s rozsáhlou produkcí stříbra a mědi. Krakovská mincovna kontrolovala ražbu pro Malopolsko a byla centrem umělecké produkce medailí a reprezentačních mincí. Varšava se od sedmnáctého století stala hlavním mincovním centrem země. Gdaňsk jako bohaté přístavní město razil mince pro baltský obchod. Polské mince byly hlavní měnou v obchodě s Litvou, Ukrajinou a Ruskem.

Technologicky byly polské mincovny na vysoké úrovni. Toruňská mincovna jako první ve východní Evropě používala válcovací stroje pro výrobu střížků. Polští mincmistři vyvinuli specifickou techniku ražby velkých reprezentačních tolarů s hlubokým reliéfem. Krakovská mincovna byla proslulá produkcí uměleckých medailí, zejména za renesance, kdy zde působili italští mistři. Polské mincovny také razily mince pro Prusko, Kuronsko a další vazalská území.

Zajímavosti

• Polský trojgroš byl tak populární, že ho padělali v Holandsku, Švédsku a dokonce i v Moskvě
• Gdaňský dukát z roku 1528 s obrazem Krista byl nejrozšířenější zlatou mincí v baltském regionu
• Při obraně Jasné Hory v roce 1655 byly raženy obléhací mince z klášterního stříbra
• Největší polská mince, stodukátový donatív Zikmunda III. Vasy, váží 350 gramů zlata
• V solných dolech ve Věličce byl nalezen poklad 30 tisíc polských grošů z doby Kazimíra Velikého