Pražský groš

Pražský groš představuje jednu z nejvýznamnějších evropských středověkých mincí, která byla zavedena během měnové reformy českého krále Václava II. v roce 1300 a razila se s přestávkami až do roku 1547. Toto stříbrné platidlo, charakteristické vyobrazením české koruny na aversu a českého lva na reversu, se díky své vysoké kvalitě, stabilitě a spolehlivosti stalo dominantní měnou střední Evropy a zásadně ovlivnilo ekonomický i politický vývoj regionu na více než dvě století.

Historie

Pražský groš byl zaveden v rámci komplexní měnové reformy, kterou inicioval český král Václav II. v roce 1300 po objevení bohatých stříbrných ložisek v Kutné Hoře. Reforma následovala vzor úspěšných grošových měn v západní Evropě, zejména tourského groše z Francie, ale v kvalitě a stabilitě je výrazně předčila. Pro ražbu nových mincí byla v Kutné Hoře vybudována centrální mincovna Vlašský dvůr, kam král pozval italské mincmistry, kteří přinesli pokročilé technologie a organizační postupy. Největšího rozkvětu dosáhly groše za vlády Karla IV. (1346-1378), kdy se staly prakticky mezinárodní měnou střední Evropy a jejich vliv sahal od Baltu po Jadran. První významné zhoršení kvality nastalo za Václava IV., ale skutečný úpadek přinesly husitské války (1419-1434), během nichž došlo k narušení těžby i ražby. Král Jiří z Poděbrad se pokusil o stabilizaci měny, ale za Jagellonců došlo k dalším devalvacím. Definitivní konec pražskému groši přinesla měnová reforma Ferdinanda I. Habsburského v roce 1547, kdy byl nahrazen novými měnovými jednotkami inspirovanými rakouským a německým systémem. Celkem bylo za téměř 250 let existence pražského groše vyraženo odhadem 500-700 milionů kusů, což z něj činí jednu z nejúspěšnějších měn středověké Evropy.

Pražský groš vynikal několika charakteristickými rysy, které zajistily jeho dlouhodobý úspěch a respekt. Z hlediska fyzických parametrů šlo o stříbrnou minci o průměru přibližně 27-29 mm a hmotnosti kolem 3,5-3,8 gramu (později klesající). Původní ryzost za Václava II. byla velmi vysoká – přibližně 933/1000 (15 lotů), ale během staletí postupně klesala až na cca 430/1000 za posledních Jagellonců. Design mince zůstával pozoruhodně konzistentní po celou dobu ražby: avers zobrazoval českou královskou korunu obklopenou dvojitým opisem – vnější s titulem panovníka (např. WENCEZLAVS SECVNDVS) a vnitřní s proklamací DEI GRATIA REX BOEMIE (Z Boží milosti král český), zatímco revers nesl majestátního dvouocasého českého lva v kruhu s opisem GROSSI PRAGENSES (pražské groše). Způsob ražby využíval technologii střížků – stříbrných kotoučků, které byly před ražbou upravovány tzv. bělením (povrchovým obohacením o stříbro) pro lepší vzhled. Z ekonomického hlediska byl systém založen na početní jednotce 1 kopa grošů (60 kusů), která představovala významnou sumu – přibližně čtvrtletní plat kvalifikovaného řemeslníka. Jeden groš se dělil na 12 parvů (malých peněz) používaných pro drobné transakce.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele představují pražské groše mimořádně atraktivní oblast s několika výhodami: jsou relativně dostupné (běžné typy od 500 Kč), nabízejí možnost specializace podle panovníků, variant a zachovalosti, a mají stabilní, dlouhodobě rostoucí hodnotu. Nejvyšší investiční potenciál mají vzácné varianty a nadprůměrně zachovalé kusy, jejichž cena může dosahovat desítek tisíc korun. Zvláštní kategorii tvoří nálezy pokladů a mince s prokazatelnou proveniencí z významných sbírek, které mohou mít výraznou historickou prémii. Pro začínající sběratele je výhodou i kulturní a historický rozměr těchto mincí, které představují hmatatelné spojení s českou středověkou historií a ekonomikou.

Příklady

Z hlediska sběratelské hodnoty jsou nejcennější groše Václava II. (1300-1305) jako zakladatele měny, vzácné varianty Jana Lucemburského (zejména s opisem IOHANNES PRIMVS), svatováclavské groše interregna z roku 1436 a Jiřího z Poděbrad s korektním latinským opisem GEORGIVS. Mezi specifické rarity patří i groše s razebními chybami, dvojrázy nebo hybridní ražby kombinující razidla různých panovníků. Cenové rozpětí je široké – od přibližně 500-2000 Kč za běžné typy v průměrné zachovalosti po 50 000-200 000 Kč za extrémní rarity v top kvalitě.

Zajímavosti

• Z pražského groše pochází české slovo "grejcar" (z německého "Groschen"), které se stalo lidovým označením pro drobné mince a dodnes se používá v přeneseném významu pro peníze obecně.
• V České republice dodnes platí "nálezový zákon", který stanovuje, že nálezy historických mincí včetně pražských grošů musí být hlášeny archeologickým institucím, přičemž nálezcům náleží odměna do výše 10 % kulturně-historické hodnoty nálezu.
• Největší nalezený poklad pražských grošů byl objeven v roce 1934 v Domažlicích a obsahoval přes 115 000 kusů z období Václava IV., což představuje přibližně dvojnásobek ročního rozpočtu tehdejšího průměrného královského města.