Groschen

Groschen (v českém prostředí známý jako groš) je historická stříbrná mince, která představovala zásadní měnovou inovaci středověké Evropy a stala se dominantním platidlem od 13. do 16. století. Tento typ mince, charakteristický svou velikostí, obsahem stříbra a specifickým designem, byl poprvé ražen v roce 1266 v italském Tyrolsku a poté slavně v českých zemích za Václava II. od roku 1300 jako tzv. pražský groš. Slovo Groschen pochází z latinského "grossus denarius" (velký denár), což odráželo skutečnost, že tyto mince byly výrazně větší a hodnotnější než běžné denáry. Systém grošů se postupně rozšířil po celé střední a východní Evropě a vytvořil komplexní měnovou strukturu, která položila základy moderních měnových soustav.

Historie

Historie grošů začíná v polovině 13. století v severní Itálii, kde rostoucí obchodní centra potřebovala větší nominály než dosavadní drobné denáry. První skutečný groš byl ražen v Tyrolsku v roce 1266 jako "grosso tirolino". Zásadní průlom však přišel v roce 1300, kdy český král Václav II. zahájil ražbu pražských grošů v nově založené centrální mincovně v Kutné Hoře. Díky bohatým stříbrným dolům se pražský groš stal jednou z nejdůležitějších měn středověké Evropy. Pražské groše byly raženy s přestávkami až do roku 1547. Paralelně se systém grošových měn šířil i do dalších zemí: míšeňské groše v Sasku (od 1338), polské groše za Kazimíra Velikého (od 1367), rakouské groše a další. Vývojově lze rozlišit několik hlavních období: rané groše (1266-1350) charakteristické vysokou ryzostí stříbra a kvalitním provedením; střední období (1350-1450) poznamenané postupným snižováním obsahu stříbra; pozdní období (1450-1600) s další devalvací a postupným nahrazováním groše většími nominály jako tolar. V některých zemích přežil groschen jako drobná mince až do 19. století – například v německých státech nebo Rakousku. V Polsku zůstalo slovo "grosz" názvem pro drobnou minci až do současnosti a označuje 1/100 zlotého.

Z numismatického hlediska lze groše dělit na několik hlavních kategorií podle země původu a období ražby. Pražský groš byl ražen v Kutné Hoře od roku 1300, vážil původně kolem 3,7 gramu při ryzosti kolem 90% stříbra a nesl na aversu českou korunu a nápis jména vládce, na reversu českého lva. Míšeňský groš ražený markrabaty v Sasku vykazoval podobné charakteristiky, ale s odlišnou ikonografií zahrnující heraldické motivy Saska. Polský groš byl zpočátku podobný pražskému, ale postupně se vyvíjel vlastním směrem. Tyrolský groš představoval původní italský typ s odlišným designem. Z technického hlediska byly groše raženy ze stříbrných plátů pomocí razidel a kladiva, přičemž kvalita ražby se výrazně lišila podle období a mincovny. Základní charakteristikou groše je jeho relativně velký průměr (typicky 26-29 mm pro pražský groš) při malé tloušťce, což umožňovalo umístění propracovanějších motivů. Ryzost stříbra se postupem času snižovala – zatímco rané pražské groše Václava II. obsahovaly kolem 90% stříbra, pozdější ražby ze 16. století často klesly pod 50%. Groše také vytvořily novou měnovou hierarchii, kde 1 groš odpovídal typicky 12 malým denárům (penízům), ale tato hodnota se lišila podle regionu a období.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatiky představují groše klíčovou sběratelskou oblast s bohatou historií a širokou typologickou rozmanitostí. Zvláště ceněné jsou rané emise s vysokou ryzostí stříbra, vzácné ročníky a mincovny, a mimořádně zachovalé exempláře. Mezi nejžádanější patří pražské groše Václava II. (1300-1305), které jako zakladatelský typ dosahují vysokých cen i v průměrném stavu zachovalosti. Investiční potenciál grošů je dán jejich historickým významem a relativní vzácností dobře zachovalých kusů. U běžnějších typů (např. pozdní pražské groše Vladislava II. Jagellonského) je cenová hladina dostupnější, což umožňuje i začínajícím sběratelům vytvořit reprezentativní kolekci. Významnou roli při určování hodnoty hraje rovněž patina a celkový vzhled mince – přirozená tmavá patina je ceněna více než umělé čištění, které snižuje hodnotu.

Příklady

Významné typy grošů zahrnují:

• Pražský groš Václava II. (1300-1305) – první ražba pražských grošů, nejvyšší ryzost
• Pražský groš Karla IV. (1346-1378) – esteticky propracovaná ražba z období vrcholné gotiky
• Míšeňský groš Fridricha II. (tzv. Schwertgroschen) – s motivem zkřížených mečů
• Tyrolský groš (Tirolino) – původní italská ražba, vzor pro středoevropské groše

Zajímavosti

• Kutnohorská mincovna vyrábějící pražské groše byla ve 14. století největším producentem stříbrných mincí v Evropě – v období své největší produktivity razila až 2 miliony grošů ročně, což vyžadovalo zapojení více než 500 specializovaných řemeslníků.
• Existuje unikátní numismatický fenomén "kontramarkované groše" – pražské groše, které byly v 15.-16. století opatřeny dodatečnými puncovními značkami cizích států jako potvrzení jejich platnosti na daném území. Tyto mince dokumentují mimořádné mezinárodní rozšíření a akceptaci pražského groše.
• Nejrozsáhlejší nález grošů byl objeven v roce 1970 ve městě Fuchsenhof v Rakousku – poklad obsahoval více než 7 700 stříbrných mincí, z nichž většinu tvořily pražské groše. Tento depot, ukrytý pravděpodobně kolem roku 1278, představuje nejstarší známý nález pražských grošů mimo území českých zemí.
• V německých zemích existoval v 16.-17. století specifický typ malého groše zvaný "Spitzgroschen" (špičatý groš), který získal své jméno díky charakteristickému designu s výrazně špičatou gotickou korunou. Tyto mince jsou vyhledávané pro svůj unikátní vzhled a představují zajímavou podkapitolu grošové numismatiky.