Rakouské vévodství
Rakouské vévodství bylo knížectví Svaté říše římské, které vzniklo roku 1156, když císař Fridrich I. Barbarossa povýšil Rakouskou marku Babenberků na vévodství. Od roku 1282 ho drželi Habsburkové a roku 1453 bylo povýšeno na arcivévodství. Sídlem vévodů i jejich hlavní mincovnou byla Vídeň.
| Vznik | 17. září 1156, listina Privilegium minus |
|---|---|
| Předchůdce | Rakouská marka, od roku 976 v držení Babenberků |
| Vládci | Babenberkové (do 1246), Přemysl Otakar II. (1251–1276), Habsburkové (od 1282) |
| Sídlo | Vídeň |
| Mincovny | Kremže (1. polovina 12. století), Vídeň (od let 1193–1194) |
| Hlavní mince | fenik |
| Konec | 6. ledna 1453 – Fridrich III. uznal Rakousko za arcivévodství |
Historie
Základem vévodství byla Rakouská marka, pohraniční území na východě říše obnovené po bitvě na Lechu roku 955. Roku 976 jí císař Ota II. udělil jako léno Leopoldovi I. Babenberskému; jeho rod pak marku spravoval až do jejího povýšení na vévodství.
Na říšském sněmu v Řezně roku 1156 urovnal císař Fridrich I. Barbarossa spor o Bavorsko. Babenberk Jindřich II. Jasomirgott se Bavorska vzdal ve prospěch Welfa Jindřicha Lva a jako náhradu dostal Rakousko povýšené na vévodství. Listina známá jako Privilegium minus z 17. září 1156 zajistila Babenberkům dědičnou vládu. Jindřich si za sídlo zvolil Vídeň. Georgenberskou smlouvou z roku 1186 si Babenberkové zajistili dědictví Štýrska, které jim připadlo roku 1192.
Roku 1246 padl vévoda Fridrich II. Bojovný v bitvě na Litavě a Babenberkové vymřeli po meči. Roku 1251 ovládl Rakousko moravský markrabě a pozdější český král Přemysl Otakar II., který se roku 1252 oženil s Babenberkovnou Markétou. S Rudolfem I. Habsburským, zvoleným roku 1273 římským králem, však o rakouské země přišel a 26. srpna 1278 v bitvě na Moravském poli padl. Na říšském sněmu v Augsburku roku 1282 udělil Rudolf Rakousko lénem svým synům Albrechtovi a Rudolfovi. Habsburkové tu pak vládli až do roku 1918.
Rudolf IV. nechal v letech 1358–1359 vyhotovit padělanou listinu Privilegium maius, která rakouským vévodům přiznávala titul arcivévody. Císař Karel IV. ji neuznal. Potvrdil ji až habsburský císař Fridrich III., který 6. ledna 1453 Rakousko uznal za arcivévodství; tím období vévodství skončilo.
Mincovnictví Rakouského vévodství
Babenberkové razili své mince v první polovině 12. století v Kremži na Dunaji. Když si za hlavní sídlo zvolili Vídeň a získali vévodský titul, přenesli mincovnu i tam. Vídeňská mincovna byla otevřena v letech 1193–1194 a poprvé ji zmiňuje listina vévody Leopolda VI. Slavného. Nejprve razila dvoustranné feniky.
Ranou podobu podunajských ražeb dokládá jihomoravský nález z Rakvic, který obsahoval početný soubor širokých feniků z mincoven Babenberků i dalších podunajských pánů. V 15. století se drobné jednostranné stříbrné vídeňské feniky dostávaly obchodem ve velkém množství i do Čech a na Moravu, kde konkurovaly domácím drobným ražbám.
