Rakousko-Uhersko

Rakousko-Uhersko bylo dualistickou konstituční monarchií ve střední Evropě, která existovala v letech 1867–1918 jako soustátí dvou relativně autonomních celků – Předlitavska (Rakousko) a Zalitavska (Uhersko). Tato významná evropská velmoc, formálně vedená habsbursko-lotrinskou dynastií, zanechala výraznou stopu v numismatické historii díky svému propracovanému měnovému systému založenému na zlaté a později zlaté korunové měně. Rakousko-uherské mince a bankovky patří mezi sběratelsky hodnotné a historicky významné numismatické artefakty dokumentující složitý vývoj mnohonárodnostní monarchie.

Historie

Rakousko-Uhersko vzniklo v roce 1867 tzv. rakousko-uherským vyrovnáním jako nástupnický státní útvar Rakouského císařství. Tato státoprávní reforma byla reakcí na rostoucí uherský nacionalismus a sérii vojenských neúspěchů habsburské monarchie, zejména porážku v prusko-rakouské válce roku 1866. V numismatické oblasti došlo k zásadní změně v roce 1857, ještě před vyrovnáním, kdy byla v celé monarchii zavedena rakouská měna založená na stříbrném standardu s měnovou jednotkou zlatý (florin, gulden) dělený na 100 krejcarů, která nahradila dosavadní konvenční měnu. Ještě významnější zlom přinesla měnová reforma v roce 1892, která zavedla zlatou korunovou měnu (1 zlatý = 2 koruny) a položila základy moderního měnového systému střední Evropy. Pro Rakousko-Uhersko bylo charakteristické dvojí značení měnových jednotek – německé a maďarské (Krone/Korona, Heller/Fillér), což odráželo dualistickou povahu státu. Mincovny v monarchii fungovaly ve Vídni (značka A), Kremnici (značka KB), Praze (do r. 1857) a dalších městech. S vypuknutím první světové války v roce 1914 došlo k pozastavení směnitelnosti bankovek za zlato a k inflačnímu znehodnocování měny. Po rozpadu monarchie v roce 1918 byla měna postupně rozdělena mezi nástupnické státy, přičemž rakousko-uherské mince zůstaly v oběhu v některých z nich až do počátku 20. let 20. století.

Měnový systém Rakouska-Uherska prošel několika významnými fázemi vývoje. V letech 1857-1892 byl základem rakouský zlatý (florin, gulden) o 100 krejcarech, který byl původně definován obsahem stříbra. Období 1892-1918 pak charakterizovala korunová měna založená na zlatém standardu (1 zlatý = 2 koruny, 1 koruna = 100 haléřů). Z numismatického hlediska lze rakousko-uherské ražby rozdělit na několik kategorií. Oběžné mince byly raženy v hodnotách 1, 2, 10, 20 haléřů (z bronzu a niklu), 1, 2 a 5 korun (ze stříbra) a 10 a 20 korun (ze zlata). Mezi obchodní mince patřily zlaté dukáty, čtyřdukáty a především obchodní (levantské) tolary Marie Terezie, ražené s neměnným letopočtem 1780 pro obchod s Orientem. Pamětní mince byly vydávány k významným událostem, jako bylo 50. a 60. výročí vlády Františka Josefa I. Z hlediska designu nesly mince typické prvky historismu a secese. Na aversu byl zpravidla portrét panovníka (František Josef I. nebo později Karel I.) s latinským opisem, na reversu státní znaky (dvouhlavý orel pro celou monarchii nebo rozdělený znak pro dualistickou symboliku) a hodnota. Ražba probíhala v několika mincovnách, jejichž značky se objevovaly na mincích – nejdůležitější byly Vídeň (A), Kremnica (KB) a Pražská mincovna, která však byla uzavřena již v roce 1857.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele představují rakousko-uherské mince atraktivní oblast s několika výhodami: jsou relativně dostupné (běžné typy od několika set korun), nabízejí možnost specializace podle období, nominálů nebo mincoven, a mají stabilní sběratelskou hodnotu s tendencí k růstu. Nejvyšší investiční potenciál mají zlaté ražby, zejména dukáty a koruny v lepší zachovalosti, jejichž cena převyšuje hodnotu obsaženého zlata o 20-100% v závislosti na ročníku a stavu. Zvláštní kategorii tvoří levantský tolar Marie Terezie, který byl ražen i po rozpadu monarchie (dodnes v Rakouské mincovně) a představuje ikonickou sběratelskou minci s globálním renomé. Pro investory jsou zajímavé především ročníky zlatých mincí z válečného období (1914-1918), které byly raženy v omezeném množství, a speciální emise jako jubilejní dukáty nebo stokoruny Františka Josefa I. z roku 1908 (ražené v nákladu pouhých 16 000 kusů).

Příklady

K nejčastěji sbíraným rakousko-uherským mincím patří stříbrné koruny a dvoukoruny Františka Josefa I. (běžné ročníky od 500 Kč), zlaté dukáty (od 5 000 Kč za běžné ročníky), desetikoruny (od 8 000 Kč) a dvacetikoruny (od 12 000 Kč). Sběratelsky ceněné jsou také kompletní sady haléřových hodnot a vzácnější ročníky jako jednodukát 1915 (Vídeň), dvacetikoruna 1916 (Kremnica) nebo pamětní dvoukoruna k 60. výročí vlády Františka Josefa I. z roku 1908. Extrémní rarity představují zkušební ražby a nezavedené nominály jako stokoruna z roku 1908 (hodnota 250 000 - 1 000 000 Kč podle zachovalosti) nebo stříbrné mince Karla I. z let 1917-1918 ražené v omezeném množství.

Zajímavosti

• Levantský tolar Marie Terezie s neměnným letopočtem 1780 je jedinou historickou mincí, která je stále oficiálně ražena v původní podobě i ryzosti. Dodnes slouží jako oblíbené platidlo a šperk v některých částech Afriky a Blízkého východu, kde se těší mimořádné důvěře.
• Během první světové války docházelo k tzv. tezauraci – lidé hromadili zlaté a stříbrné mince, což vedlo k jejich stažení z oběhu. To vysvětluje, proč jsou válečné ročníky vzácnější, přestože oficiální náklady byly relativně vysoké.
• Rakousko-uherská duální měna byla natolik propracovaným systémem, že po rozpadu monarchie sloužila jako základ pro měnové systémy většiny nástupnických států, včetně Československa, které převzalo korunu jako svou měnovou jednotku.