Reformace

Reformace označuje náboženské, politické a kulturní hnutí 16. století, které rozbilo jednotu západního křesťanstva a fundamentálně proměnilo evropské mincovnictví zavedením nové ikonografie, národních jazyků a propagandistických motivů. Reformační mince s portréty reformátorů, biblickými citáty a konfesijními symboly sloužily jako účinný prostředek šíření nových náboženských idejí a vymezování území podle principu "čí země, toho náboženství", přičemž mincovní obrazy často nahrazovaly zakázané knihy a tiskoviny.

Historie

Reformace začala 31. října 1517 přibitím 95 tezí Martina Luthera na dveře wittenberského kostela, ačkoliv její kořeny sahají k Janu Husovi, Johnu Wycliffovi a dalším prereformátorům. První numismatické projevy reformace se objevily již roku 1519, kdy saský kurfiřt Fridrich III. Moudrý nechal razit pamětní medaile s Lutherovým portrétem. Tyto medaile, často ražené z konfiskovaného církevního stříbra, šířily Lutherovu podobu rychleji než tiskoviny a staly se mocným propagandistickým nástrojem.

Wormský edikt roku 1521 prohlásil Luthera za kacíře a zakázal jeho učení, což vedlo k polarizaci Svaté říše římské. Protestantská knížata začala razit mince s reformačními symboly jako akt odporu proti císařské a papežské autoritě. Městské republiky jako Norimberk, Augsburg nebo Štrasburk přijaly reformaci a jejich mincovní produkce odrážela novou konfesijní identitu. Selské války 1524–1525 přinesly první revoluční mince s hesly sociální spravedlnosti inspirovanými radikální reformací.

Augsburský sněm 1530 a vytvoření Šmalkaldské ligy znamenaly institucionalizaci reformace. Společné mince protestantských stavů s heslem VERBUM DOMINI MANET IN AETERNUM vytvořily jednotnou reformační identitu. Paralelně se rozvíjela švýcarská reformace pod vedením Zwingliho a později Kalvína, která prosazovala ještě radikálnější obrazoborectví. Švýcarské reformované mince odmítaly jakékoliv figurální zobrazení a omezovaly se na text a heraldické symboly.

Šmalkaldská válka (1546–1547) představovala první vojenský střet reformace s protireformací. Vítězství císaře Karla V. vedlo k dočasnému zákazu reformačních symbolů na mincích, ale Pasovská smlouva 1552 a Augsburský náboženský mír 1555 legalizovaly protestantismus. Princip cuius regio, eius religio dal panovníkům právo určovat konfesi svého území, což vedlo k vytvoření konfesijně definovaného mincovnictví – každé území razilo mince odrážející víru svého vládce.

Protireformace zahájená Tridentským koncilem (1545–1563) reagovala obnovou katolické ikonografie a vytvořením nových mariánských a svatokulturních motivů. Jezuitské medaile a mince s symboly IHS, zázračné medailky a poutní ražby představovaly katolickou odpověď na protestantskou propagandu. Konfesijní polarizace vyvrcholila třicetiletou válkou (1618–1648), během níž obě strany razily propagandistické mince s apokalyptickými motivy a démonizací protivníka.

Vestfálský mír 1648 ukončil náboženské války a stabilizoval konfesijní mapu Evropy. Reformace definitivně rozbila náboženskou jednotu západu, ale vytvořila pluralitní systém, kde různé denominace koexistovaly. Osvícenství 18. století zmírnilo konfesijní napětí a mincovní ikonografie se postupně sekularizovala. Jubilejní ražby k výročím reformace – 1717, 1817, 1917, 2017 – však dodnes připomínají tento přelomový moment evropských dějin.

Reformační motivy a symbolika

Reformační mincovnictví vytvořilo nový ikonografický jazyk postavený na Písmu, národních jazycích a odmítání tradičních katolických symbolů. Biblické citáty nahradily latinské liturgické formule, portréty reformátorů vystřídaly zobrazení svatých, heraldické znaky a abstraktní symboly nahradily figurální výjevy. Husitský kalich, Lutherova růže, kalvinistický hořící keř, zwingliánské zkřížené meče představovaly vizuální identitu jednotlivých reformačních proudů.

Propaganda a protipropaganda dosáhly na reformačních mincích nebývalé intenzity. Protestanti zobrazovali papeže jako Antikrista, katolíci Luthera jako ďáblova spojence. Satirické medaile jako "Papstspottmedaillen" zesměšňovaly papežství zobrazením pontifika s oslíma ušima nebo jako babylonské nevěstky. Katolické protimedaile zobrazovaly Luthera v pekle nebo reformátory jako sedmihlavou saň z Apokalypsy.

Język reformačních mincí přešel z univerzální latiny do národních jazyků, což demokratizovalo přístup k náboženským textům. Německé, české, francouzské, anglické, nizozemské nápisy na mincích šířily biblické poselství mezi prostý lid. Číselné kódy, chronogramy a kryptogramy umožňovaly zakódovat reformační poselství v obdobích pronásledování. Reformace tak vytvořila první skutečně masové médium náboženské propagandy.

Zajímavosti

• Nejranější husitská mince – pražský groš Jana Žižky z roku 1423 s kalichem a nápisem "Veritas vincit" předběhla Lutherovu reformaci o téměř století a inspirovala pozdější protestantské ražby
• Město Münster za vlády anabaptistů (1534–1535) razilo apokalyptické dukáty s nápisem "Verbum Domini in eterno" a "Ein Koninck der gerechticheit" jako jediné mince radikální reformace
• Švédský král Gustav Vasa financoval reformaci konfiskací církevního majetku a přetavením zvonů na mince – odhaduje se, že 80% švédských středověkých zvonů skončilo v mincovnách
• Augsburské interim 1548 vytvořilo bizarní "adiafora" mince, které mohly být interpretovány katolicky i protestantsky – například holubice mohla znamenat Ducha svatého nebo lutherský mír
• Poslední oficiální "reformační" mince razilo východní Německo roku 2017 k 500. výročí – 20 euro se společným portrétem Luthera a Melanchthona, což vyvolalo kontroverzi v sekulární společnosti