Rekatolizace

Rekatolizace označuje systematický proces opětovného zavádění katolické víry v oblastech, které přešly k protestantství během reformace 16. století. V českých zemích probíhala nejintenzivněji po bitvě na Bílé hoře roku 1620 a zásadně ovlivnila nejen náboženský, ale i kulturní a hospodářský vývoj včetně mincovnictví a uměleckého zpracování ražeb.

Historie

Rekatolizace začala jako reakce na reformaci Martina Luthera z roku 1517 a šíření protestantských učení po Evropě. Tridentský koncil v letech 1545 až 1563 stanovil hlavní zásady protireformace a rekatolizačního úsilí. V habsburských zemích získala rekatolizace systematickou podobu za vlády Ferdinanda II. Štýrského, který se stal českým králem v roce 1617. Jeho nekompromisní postoj k nekatolíkům byl jednou z příčin českého stavovského povstání a následné třicetileté války.

Po porážce českých stavů na Bílé hoře 8. listopadu 1620 začala násilná rekatolizace českých zemí. Ferdinand II. Habsburský vydal v roce 1627 Obnovené zřízení zemské, které ustanovilo katolickou víru jako jedinou povolenou v Čechách. Podobný dokument byl vydán pro Moravu v roce 1628. Nekatoličtí šlechtici měli možnost buď konvertovat ke katolictví, nebo do šesti měsíců prodat svůj majetek a opustit zemi. Měšťanům a poddaným byla tato lhůta zkrácena na pouhé tři měsíce.

Hlavními vykonavateli rekatolizace byli jezuité, kteří do Čech přišli již v roce 1556. Po Bílé hoře získali kontrolu nad pražskou univerzitou a vzdělávacím systémem. Zakládali koleje, gymnázia a semináře pro výchovu nového katolického kléru. Významnou roli sehrály také další řády - kapucíni, františkáni, dominikáni a piaristé. Církevní instituce získaly rozsáhlý zkonfiskovaný majetek po protestantské šlechtě.

Rekatolizační komise procházely jednotlivá panství a města, kde kontrolovaly vyznání obyvatel. Kdo odmítl konvertovat, musel opustit zemi. Odhaduje se, že české země opustilo mezi 150 až 200 tisíci obyvatel, především řemeslníků, obchodníků a vzdělanců. Tento masivní odliv obyvatelstva způsobil hospodářský úpadek mnoha měst a oblastí. Tajní nekatolíci, kteří formálně konvertovali, ale tajně vyznávali protestantskou víru, přežívali především v pohraničních oblastech až do vydání tolerančního patentu Josefa II. v roce 1781.

Rekatolizace přinesla výraznou změnu kulturní orientace českých zemí. Místo kontaktů se severním protestantským prostorem se země otevřela vlivům z katolického jihu, především z Itálie a Španělska. Nastoupil barokní sloh v architektuře, výtvarném umění i literatuře. Vznikaly poutní místa jako Svatá Hora u Příbrami či Svatý Kopeček u Olomouce. Kult svatého Jana Nepomuckého, kanonizovaného v roce 1729, se stal symbolem barokní zbožnosti.

Hospodářské důsledky rekatolizace byly dlouhodobé. Odchod protestantských řemeslníků a obchodníků ochromil mnoha odvětví. Konfiskace majetků a jeho předávání katolické šlechtě a církvi změnily vlastnickou strukturu. Vznikla nová katolická aristokracie cizího původu - Lichtenštejnové, Buquoyové, Černínové či Colloredové. Jezuitský řád se stal největším pozemkovým vlastníkem v českých zemích.

Projevy v mincovnictví a medailérství

Rekatolizace výrazně ovlivnila ikonografii českých a moravských ražeb. Na mincích se začaly objevovat katolické symboly - Panna Marie, svatí patroni, kříže a monogramy IHS. Typickým příkladem jsou mariánské tolary ražené v Olomouci či svatováclavské dukáty. Medaile se staly důležitým propagandistickým nástrojem šíření katolické víry.

Církevní instituce získaly právo razit vlastní pamětní mince a medaile. Pražské arcibiskupství, olomoucké biskupství i významné kláštery vydávaly ražby k církevním slavnostem, svěcením kostelů či kanonizacím. Jezuité razili medaile pro své koleje a k výročím řádu. Kvalita těchto ražeb byla vysoká, pracovali na nich přední medailéři doby.

V období rekatolizace vznikl specifický typ svátostek - drobných medailonků s náboženskými motivy, které věřící nosili jako ochranné amulety. Byly raženy z různých kovů podle majetnosti kupujících - od zlatých pro šlechtu po mosazné a cínové pro prostý lid. Poutní místa vydávala vlastní svátostky jako památku pro poutníky.

Zajímavosti

• Jezuitský řád vlastnil v Čechách před svým zrušením v roce 1773 celkem 174 panství a statků
• Svatojánský kult byl záměrně budován jako protiváha k úctě k Janu Husovi mezi tajnými nekatolíky
• Mnoho cenných protestantských knihoven a sbírek bylo během rekatolizace zničeno nebo odvezeno do zahraničí
• Toleranční patent z roku 1781 umožnil přihlášení k protestantské víře, využilo ho přes 70 tisíc obyvatel
• Barokní svatostánky často obsahovaly schránky na uchovávání cenných relikviářových medailí