Senátor

Senátor je člen senátu, horní komory dvoukomorového parlamentu, který vykonává zákonodárnou moc společně s dolní komorou. V českém prostředí označuje tento termín člena Senátu Parlamentu České republiky, který byl ustaven v roce 1996 jako součást ústavního systému založeného na principu dělby moci a vzájemných brzd a vah.

Historie

Pojem senátor pochází z latinského slova senator, odvozeného od senex znamenajícího starý nebo starší. V antickém Římě tvořili senátoři nejvyšší poradní sbor, který vznikl již v době římského království v 8. století před naším letopočtem. Římský senát se původně skládal ze starších a zkušených mužů z patricijských rodů, kteří radili králi a později konzulům v důležitých státních záležitostech. Během římské republiky se senát stal faktickým centrem politické moci, kde zasedalo až 600 senátorů vybraných z řad bývalých magistrátů.

Instituce senátu se v různých podobách rozšířila do mnoha evropských zemí. Ve středověku a raném novověku fungovaly senáty především jako městské rady v italských městských státech, říšských městech nebo v Polsko-litevské unii. Moderní pojetí senátu jako součásti parlamentního systému se formovalo od 17. století, přičemž zásadní vliv měl britský model Sněmovny lordů a později americký Senát ustanovený ústavou Spojených států v roce 1787.

Na území českých zemí existovala tradice horní komory již v období rakousko-uherské monarchie, kdy od roku 1861 fungovala Panská sněmovna říšské rady. Po vzniku Československa v roce 1918 byl Senát zakotven v ústavě jako součást Národního shromáždění. První československý Senát měl 150 členů volených na osm let, v praxi se však vždy volil celý současně s poslaneckou sněmovnou. Tato první komora fungovala až do roku 1939, kdy byla rozpuštěna v důsledku německé okupace. Po druhé světové válce již Senát obnoven nebyl a komunistický režim prosadil jednokomorový parlament.

Současný Senát Parlamentu České republiky byl ustaven až po pádu komunismu, kdy Ústava České republiky z roku 1992 zavedla dvoukomorový parlament. První volby do Senátu proběhly v listopadu 1996, tedy téměř čtyři roky po přijetí ústavy. Senát má 81 členů volených na šest let v jednomandátových obvodech dvoukolovým většinovým systémem. Každé dva roky se obnovuje třetina senátorů, což zajišťuje kontinuitu práce horní komory.

Postavení a pravomoci senátora

Senátor v České republice musí být občanem České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let, což odráží historickou tradici senátu jako sboru zkušenějších politiků. Senátor vykonává svobodný mandát: stejně jako poslanec není při jeho výkonu právně vázán příkazy. Může přitom být členem politické strany. Tato nezávislost umožňuje senátorům hlasovat podle vlastního přesvědčení a zájmů svého volebního obvodu.

Mezi hlavní pravomoci senátora patří projednávání a schvalování zákonů přijatých Poslaneckou sněmovnou, přičemž Senát může zákon schválit, zamítnout nebo vrátit s pozměňovacími návrhy. Senátor může předložit návrh k projednání v Senátu. Poslanecké sněmovně jej podává Senát jako celek po schválení plénem. Senát uděluje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu. U určených mezinárodních smluv a vyslání ozbrojených sil se na souhlasu podílí také Poslanecká sněmovna; v případech vymezených Ústavou rozhoduje o vyslání vláda.

Senátoři pracují ve výborech a komisích, které se specializují na jednotlivé oblasti legislativy a státní správy. Každý senátor je členem alespoň jednoho výboru, kde se podrobně projednávají návrhy zákonů a další materiály. Právo interpelovat členy vlády, tedy klást jim dotazy s povinností odpovědět, však mají podle ústavy jen poslanci, nikoli senátoři.