Soběslav I.

Soběslav I. (asi 1090 – 14. února 1140) byl český kníže z dynastie Přemyslovců vládnoucí v letech 1125–1140 a zakladatel větve Soběslavovců. Syn krále Vratislava II. a Svatavy Polské se proslavil jako vojensky zdatný a rázný panovník, který dokázal ubránit české knížectví před německou expanzí a upevnil jeho mezinárodní postavení.

Historie

Soběslav se narodil kolem roku 1090 jako nejmladší syn českého krále Vratislava II. a jeho třetí manželky Svatavy Polské. Bratry mu byli Břetislav II., Bořivoj II. a Vladislav I. Během přemyslovských rozbrojů na počátku 12. století dlouhé roky pobýval ve vyhnanství v Polsku, kam ho několikrát vypudil bratr Vladislav I., který v něm viděl nebezpečného konkurenta. V letech 1115–1123 spravoval brněnský a znojemský úděl. Když začátkem roku 1125 umíral kníže Vladislav I., českoslovenští velmoži dávali najevo, že by si Soběslava jako následníka přáli. Královna matka Svatava společně s bamberským biskupem Otou přemluvili umírajícího Vladislava, aby se s bratrem usmířil. Po Vladislavově smrti 12. dubna 1125 se Soběslav stal českým knížetem, což ale vyvolalo odpor Oty II. Olomouckého, který si jako nejstarší žijící Přemyslovec činil nárok na trůn podle stařešinského řádu. Ota získal podporu římského krále Lothara III., který roku 1126 vytáhl proti Čechám s velkým vojskem. Soběslav však 18. února 1126 dosáhl skvělého vítězství v bitvě u Chlumce, kde Ota II. padl a Lothar III. i saský vévoda Albrecht Medvěd padli do zajetí. Po této porážce se Lothar se Soběslavem smířil, český kníže přijal knížectví v léno a obdržel prestižní titul nejvyššího číšníka s právem hlasu při volbě německého panovníka. Soběslav poté „panoval chvalitebně" a věnoval se zvelebení země. Ve 30. letech nechal nově opevnit Pražský hrad a zahájil jeho stavební úpravy. V roce 1130 však bylo odhaleno rozsáhlé spiknutí s cílem ho zavraždit, vedené biskupem Menhartem. Soběslav se se zatčenými krutě vypořádal – původce dal nejen oslepit, ale také „čtvrtit a lámat kolem", což byla v Čechách novinka. Zemřel 14. února 1140 na Hostině Hradci.

Soběslav I. jako český kníže aktivně využíval práva ražby mincí k financování své vlády, vojenských výprav a stavebních projektů. Razil stříbrné denáry malého střížku o průměru kolem 16 mm a hmotnosti pod 1 gram podle vzoru zavedených Břetislavem I. Jeho mince jsou považovány za pravý skvost středověkého ryteckého umění a patří k nejkrásnějším denárům celého přemyslovského období. Ražba probíhala v pražské mincovně ze stříbra dováženého ze zahraničí. Soběslavovy denáry vykazují mimořádně kvalitní provedení s jemnými detaily, kde lze pozorovat nejen postavy a skupiny lidí, ale i části jejich oděvu, vlasy a zbraně. Nejznámější typy zahrnují Cach 571, 576, 578, 580 a 583 s různými křesťanskými motivy jako kříže, postavy světců, chrámové průčelí nebo stylizované symboly. Nápisy obsahovaly jeho jméno často ve formě „SOBEZLAVS DVX" (Soběslav, kníže) nebo odkazy na křesťanské patrony. Kvalita jeho mincí zůstávala po celou dobu vlády vysoká, což odráží stabilitu a prosperitu knížectví. Po vítězství u Chlumce získal značné finanční prostředky z válečné kořisti a výkupného, což umožnilo kvalitní ražbu až do konce jeho panování.

Význam pro investory a sběratele

Soběslavovy denáry patří mezi nejcennější přemyslovské mince 12. století vzhledem k jejich výjimečné umělecké kvalitě a historickému významu. Jejich sběratelská hodnota dosahuje 3300–12900 Kč podle typu a zachovalosti. Pro numismatiky představují vrchol českého denárového mincovnictví a doklad kulturního rozkvětu za Soběslavovy vlády. Investiční potenciál je vysoký díky rostoucímu zájmu o středověké české mince a jejich prokázané umělecké hodnotě. Exempláře v dobrém stavu jsou vzácné a jejich ceny dlouhodobě rostou.

Příklady

Ve Štěpánské ulici v Praze byl roku 1930 objeven poklad obsahující 550–560 denárů, z nichž bylo 193 kusů typu Cach 576 a 115 kusů typu Cach 580, což dokládá rozsáhlou ražbu těchto typů. Typické rozměry jsou 15–16 mm průměr a hmotnost pod 1 gram.

Zajímavosti

Soběslav I. byl jediným českým knížetem, který dokázal porazit a zajmout římskoněmeckého krále v přímé bitvě – vítězství u Chlumce 18. února 1126 je považováno za jeden z největších vojenských triumfů české historie. Zajímavé je, že po bitvě se s Lotharem III. nejen smířil, ale získal od něj i prestigní říšské úřady. Jeho brutální potlačení spiknutí roku 1130 zavedlo do Čech nové formy poprav – „čtvrcení a lámání kolem" bylo dosud neznámé. Kronikář píše, že „panoval chvalitebně, veda všemožnou péči o zvelebení země a bezpečnost její". Jeho denáry typu Cach 576 se našly v množství 193 kusů v jednom pražském pokladu, což naznačuje masivní ražbu tohoto typu. Je zakladatelem větve Soběslavovců, z níž pocházel jeho syn Soběslav II., přezdívaný „kníže sedláků". Pražský hrad, který nechal opevnit, získal podobu, která ovlivnila jeho další architektonický vývoj po celé středověké období. Jeho manželka Adléta Uherská zemřela ve stejném roce 1140, což možná naznačuje epidemii na knížecím dvoře.