Stamenon

Stamenon je označení pro byzantskou zlatou minci typu histamenon nomisma, která se od 10. století odlišovala od lehčího tetarteronu především tvarem – byla širší, tenčí a později často i miskovitě prohnutá. V literatuře se jméno používá hlavně pro ražby 10.–11. století.

Historie

Stamenon souvisí s proměnou byzantského zlatého oběživa v období, kdy se říše snažila jemně upravit mincovní systém, aniž by ztratila prestiž tradičního zlatého nomismatu (dědice římského solidu). V 10. století byl zaveden lehčí zlatý nominál tetarteron. Aby se obě mince daly od sebe v oběhu snadno rozlišit, původní „plnohodnotná“ zlatá mince začala být označována jako histamenon nomisma – tedy doslova „standardní“ (řádné) nomisma. Právě tento histamenon se v praxi vyvíjel do podoby, kterou numismatika často zkráceně nazývá stamenon.

Rozdíl mezi tetarteronem a histamenonem nebyl od počátku jen v hmotnosti. Časem se prosadilo i zřetelné formální odlišení: histamenon se razilo na širším a tenčím střížku, zatímco tetarteron zůstával menší a zpravidla plošší. Z hlediska uživatele to byl jednoduchý, ale účinný signál – i bez vážení bylo možné tušit, zda drží v ruce „menší“ nebo „standardní“ zlatou minci. V průběhu 11. století se u histamenonu stále častěji objevuje typický miskovitý, dovnitř prohnutý tvar, pro který se v numismatice vžil termín „scyfatní“ (miska). Tento tvar se stal jedním z poznávacích znaků pozdně byzantských ražeb a významně ovlivnil i pozdější nominály z méně hodnotných kovů.

Samotné slovo stamenon je v numismatické praxi zkráceninou pojmenování histamenon a v různých textech se může objevovat s mírně odlišným významovým rozsahem. Nejčastěji jím autoři míní právě zlaté histamenony 10.–11. století, tedy období od zavedení tetarteronu až do zásadní měnové reformy konce 11. století. V této době se navíc postupně zhoršovala stabilita zlatých ražeb: v některých vládách se ryzost a kvalita mincí měnila, což je dnes důležitý pramen pro pochopení finanční situace říše. Právě na histamenech/stamenech lze dobře sledovat, jak se císařská moc prezentovala – na líci a rubu se objevují výrazné náboženské motivy, zejména zobrazení Krista, Bohorodičky či světců, vedle císařské postavy s insigniemi.

Po reformě císaře Alexia I. Komnena v roce 1092, kdy byl zaveden zlatý hyperpyron, se starší systém zlatých nomismat v původní podobě postupně vytratil. Zajímavé je, že výraz stamenon pak v některých pozdějších souvislostech přežil jako označení pro miskovité ražby z méně hodnotných kovů (billon a měď), protože tvar „misek“ se stal natolik typický, že začal ovlivňovat i názvosloví. Proto je při práci s pojmem důležité vnímat kontext: jednou může znamenat zlaté histamenon, jindy obecněji „scyfatní“ mince pozdější doby.

Vzhled, parametry a rozpoznání

Stamenon (histamenon) je obvykle zlatá mince ražená na relativně širokém a tenkém střížku; u mnoha emisí 11. století je navíc nápadně prohnutá do tvaru misky. Širší průměr a menší tloušťka nejsou jen „design“, ale praktické odlišení od menšího tetarteronu. Pro sběratelské určení je důležitý také styl a ikonografie: v byzantském prostředí se výrazně prosazují náboženské motivy a císař bývá zobrazován ve slavnostním oděvu s atributy moci.

Na mincích se často uplatňuje kombinace posvátného a státního sdělení: postava Krista či Bohorodičky potvrzuje legitimitu panovníka, zatímco císařská titulatura a insignie zdůrazňují kontinuitu říše. Pro přesnější zařazení se sledují detaily nápisů, typ koruny, držení kříže, labara nebo globu a také kvalita ražby, která se v 11. století může výrazně lišit. Právě u těchto mincí je dobré počítat s tím, že tenký střížek a prohnutí mohou způsobit nerovnoměrné otisky a slabší čitelnost legend. Přesto patří stamenon/histamenon k nejcharakterističtějším byzantským zlatým ražbám a tvoří důležitý most mezi stabilním „klasickým“ nomismatem a pozdějšími reformovanými nominály.