Svatý Václav

Svatý Václav je nejvýznamnější patron českých zemí a přemyslovský kníže, který vládl v letech 921 až 935. Jako mučedník za víru a symbol české státnosti se stal ústřední postavou národní identity a jeho vyobrazení zdobí nespočet mincí, medailí a bankovek. V numismatice představuje nejčastěji zobrazovanou historickou osobnost českých ražeb od středověku až po současnost.

Historie

Václav se narodil kolem roku 907 jako syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry z rodu Stodoranů. Jeho výchovu významně ovlivnila babička, kněžna Ludmila, která byla horlivou křesťankou a vychovávala vnuka v duchu křesťanské víry. Po Ludmilině zavraždění v roce 921, kterou pravděpodobně nařídila Drahomíra, převzal mladý Václav vládu nad přemyslovským knížectvím. Jeho panování bylo poznamenáno snahou o christianizaci země a upevnění vztahů se Svatou říší římskou.

Václavova vláda se vyznačovala mírumilovnou politikou a podporou šíření křesťanství. Kníže zakládal kostely, podporoval kněze a usiloval o kulturní povznesení země. Jeho prozápadní orientace a ochota platit tribut saskému vévodovi Jindřichovi Ptáčníkovi však vyvolávala odpor části přemyslovské družiny a především jeho mladšího bratra Boleslava. Napětí mezi bratry postupně rostlo a vyvrcholilo tragickými událostmi roku 935.

Dne 28. září 935 byl Václav pozván bratrem Boleslavem na hostinu do Staré Boleslavi u příležitosti svátku svatých Kosmy a Damiána. Když ráno spěchal do kostela na ranní mši, byl u kostelních dveří napaden Boleslavem a jeho družiníky. Podle legendy Václav svého bratra oslovil slovy „Bratře, cos to učinil?" a zemřel pod ranami mečů. Tato bratrovražda otřásla celou zemí a brzy se začaly šířit zprávy o zázracích u Václavova hrobu.

Kult svatého Václava se začal formovat velmi rychle po jeho smrti. Již Boleslav I., který později litoval svého činu, nechal bratrovy ostatky přenést do baziliky svatého Víta na Pražském hradě. V 10. století vznikly první latinské legendy o Václavově životě a mučednictví. Oficiální kanonizace proběhla pravděpodobně na přelomu 10. a 11. století, kdy byl Václav prohlášen za svatého a mučedníka.

Ve středověku se svatováclavský kult stal základním pilířem české státní ideologie. Přemyslovci a později Lucemburkové využívali Václavovu postavu k legitimizaci své moci. Karel IV. povýšil svatého Václava na věčného dědice a pána české země, čímž vznikla koncepce svatováclavské koruny jako symbolu českého státu. Podle této představy je svatý Václav skutečným vládcem země a pozemští panovníci jsou pouze jeho zástupci.

V období husitství prošel svatováclavský kult krizí, kdy radikální husité odmítali uctívání světců. Umírnění husité však Václava respektovali jako symbol české státnosti. V době protireformace došlo k obnovení a posílení kultu, baroko přineslo novou vlnu svatováclavské úcty. V 19. století se svatý Václav stal symbolem národního obrození a jeho socha na Václavském náměstí v Praze se stala místem národních manifestací.

Význam v numismatice a heraldice

Vyobrazení svatého Václava patří k nejstarším a nejčastějším motivům českých mincí. První ražby s jeho postavou se objevují již na denárech Boleslava II. z konce 10. století. Od té doby se svatováclavská ikonografie stala trvalou součástí českého mincovnictví. Na středověkých pražských groších je zobrazován jako stojící rytíř s praporcem a štítem, tento typ zobrazení se stal vzorem pro pozdější ražby.

V období habsburské monarchie zdobila postava svatého Václava tolary, dukáty a další prestižní ražby. Významné jsou zejména svatováclavské tolary z období Ferdinanda II. a svatováclavské dukáty ražené od 17. století. Po vzniku Československa v roce 1918 byla svatováclavská tradice zachována a světec se objevil na mnoha mincích první republiky, nejslavnější jsou svatováclavské dukáty z let 1923 až 1939.

Zobrazení svatého Václava na mincích má ustálenou ikonografii. Nejčastěji je vyobrazen jako rytíř v plné zbroji s korouhví v pravé ruce a štítem s orlicí v levé. Na hlavě má knížecí čapku nebo přilbu, někdy s nimbu. Variantou je jezdecké zobrazení, kde svatý Václav sedí na koni a třímá korouhev nebo meč. Na moderních ražbách se objevuje i portrétní zobrazení podle svatováclavské přilby.

Kromě mincí je svatý Václav zobrazován na medailích, plaketách a pamětních ražbách. Jeho postava zdobí také české bankovky, například dvacetikorunu z první republiky nebo moderní pamětní bankovky. V heraldice je svatováclavská orlice jedním ze základních symbolů české státnosti a objevuje se ve státním znaku.

Zajímavosti

• Svatováclavská koruna váží téměř 2,5 kilogramu a je vyzdobena 96 drahokamy a 20 perlami
• Největší zlatá mince s motivem svatého Václava váží 130 kilogramů a byla vyražena v roce 2019
• Legendární svatováclavský meč, součást korunovačních klenotů, měl podle pověsti patřit samotnému knížeti
• Na Václavském náměstí stojí pomník od Josefa Václava Myslbeka, na jehož soklu jsou vyobrazeni další čeští patroni
• Svatováclavský chorál "Svatý Václave, vévodo české země" je nejstarší českou duchovní písní
• Den zavraždění svatého Václava, 28. září, je státním svátkem České republiky