Válka o španělské dědictví

Válka o španělské dědictví byla evropský konflikt v letech 1701–1714 o nástupnictví na španělský trůn po vymření španělských Habsburků, který přerostl v první světovou válku evropských dějin. Pro české země znamenala tato válka těžké vojenské a finanční zatížení, když musely jako součást habsburské monarchie postavit desetitisíce vojáků a odvádět mimořádné daně na financování císařských armád. Konflikt vedl k masivní emisi nekvalitních mincí a státním bankrotům, které destabilizovaly ekonomiku střední Evropy na celé generace.

Historie

Kořeny konfliktu sahaly do druhé poloviny 17. století, kdy bylo zřejmé, že španělský král Karel II. Habsburský zemře bez potomka. Tento chorobný panovník, produkt generací příbuzenských sňatků, představoval výsledek dynastické degenerace. Španělská monarchie zahrnující Španělsko, španělské Nizozemí, Neapolsko, Milánsko a obrovské koloniální říše v Americe byla největší velmocí Evropy. Otázka nástupnictví zajímala všechny evropské dvory.

Hlavními kandidáty byli francouzský princ Filip z Anjou, vnuk Ludvíka XIV., a arcivévoda Karel Habsburský, mladší syn císaře Leopolda I. Oba měli legitimní nároky prostřednictvím svých babiček ze španělské královské rodiny. Evropské mocnosti se obávaly, že spojení Španělska s Francií nebo s rakouskou monarchií naruší rovnováhu sil. Anglie a Nizozemí prosazovaly rozdělení španělského dědictví, což odmítali jak Habsburkové, tak Bourboni.

Karel II. zemřel 1. listopadu 1700 a ve své závěti překvapivě odkázal celé dědictví Filipovi z Anjou s podmínkou, že španělská a francouzská koruna nebudou nikdy spojeny. Ludvík XIV. přijal závěť jménem svého vnuka, který se stal španělským králem Filipem V. Císař Leopold I. odmítl uznat závěť a nárokoval španělské dědictví pro svého syna Karla. Evropa se rozdělila na dva tábory připravující se na válku.

České země byly vtaženy do konfliktu jako dědičné země habsburské monarchie. Leopold I. nařídil mobilizaci zemské hotovosti a verbování nových regimentů. Čeští a moravští stavové museli schválit mimořádné berně na financování války. Z českých zemí bylo odvedeno přes 50 tisíc mužů, kteří bojovali na všech frontách od Itálie po Nizozemí. Šlechtické rody jako Schwarzenbergové, Lobkovicové nebo Kounicové postavili vlastní pluky.

První fáze války probíhala v Itálii, kde princ Evžen Savojský porazil Francouze u Carpi a Chiari roku 1701. Formální vyhlášení války následovalo v květnu 1702, kdy Anglie, Nizozemí a císař vytvořili Velkou alianci. Vévoda z Marlborough a princ Evžen koordinovali spojenecké operace. Rozhodující vítězství u Höchstädtu roku 1704 zachránilo Vídeň před francouzsko-bavorskou invazí. České regimenty se vyznamenaly v této bitvě pod velením generála Leopolda Schlicka.

Válka zasáhla přímo české území roku 1704, kdy bavorská vojska vpadla do jižních Čech. Města Prachatice a Vodňany byla vypálena, venkov vypleněn. Zemská hotovost byla povolána k obraně hranic. Finanční zátěž války dopadla především na poddané, kteří museli živit procházející vojska a platit kontribuce. Rekvirování koní, dobytka a obilí ochromilo zemědělství. Řemeslníci dodávali výzbroj a výstroj často bez zaplacení.

Vítězství u Ramillies roku 1706 a Oudenaarde roku 1708 otevřela spojencům cestu do Francie. Zdálo se, že Ludvík XIV. bude donucen ke kapitulaci. Bitva u Malplaquet roku 1709 však přinesla spojencům Pyrrhovo vítězství s obrovskými ztrátami. Vyčerpání všech stran vedlo k mírovým jednáním. Mezitím zemřel císař Josef I. roku 1711 a jeho bratr Karel, španělský protikrál, se stal císařem Karlem VI. Spojenci nechtěli dopustit spojení císařské a španělské koruny.

Separátní mír mezi Anglií a Francií v Utrechtu roku 1713 ponechal císaře osamoceného. Karel VI. pokračoval ve válce ještě rok, ale musel přijmout nevýhodný mír v Rastattu roku 1714. Španělsko zůstalo Filipovi V., ale muselo postoupit španělské Nizozemí, Milánsko, Neapolsko a Sardinii Rakousku. Anglie získala Gibraltar a Menorku, obchodní privilegia v koloniích. Francie byla vyčerpána, ale Bourbon na španělském trůně znamenal dlouhodobý úspěch.

Pro české země znamenala válka katastrofu srovnatelnou s třicetiletou válkou. Populace klesla o desetinu kvůli odvodům, epidemiím a hladomoru. Státní dluh vzrostl desetinásobně. Města ztratila privilegia, šlechta byla finančně vyčerpána. Centralizační reformy Karla VI. omezily stavovská práva. Paradoxně válka přispěla k modernizaci armády a státní správy, což položilo základy osvícenského absolutismu.

Ekonomické důsledky a mincovnictví

Financování války o španělské dědictví vedlo k nejhorší měnové krizi od třicetileté války. Náklady habsburské monarchie na válku dosáhly 200 milionů zlatých, desetinásobek ročních příjmů. České země musely odvést čtvrtinu této sumy prostřednictvím mimořádných berní, kontribucí a půjček. Vídeňská vláda kryla deficit emisemi nekvalitních mincí a státních dluhopisů.

Mincovny v Praze, Kutné Hoře a Kremnici razily znehodnocené mince s nižším obsahem stříbra. Šesták obsahoval místo 6 gramů stříbra pouze 4 gramy, krejcar klesl z 0,5 na 0,3 gramu. Masové emise měděných mincí vytlačovaly stříbro z oběhu podle Greshamova zákona. Falšování mincí dosáhlo epidemických rozměrů. Saské, slezské a polské padělky zaplavily trh. Důvěra v měnu se zhroutila.

Státní bankroty let 1703, 1708 a 1713 zruinovaly věřitele. Vídeňský dvůr jednostranně snížil úroky z dluhopisů a prodloužil splatnost. České stavy půjčily monarchii 12 milionů zlatých, které nebyly nikdy splaceny. Bankrot postihl kláštery, města i šlechtické rody. Lichva kvetla, úrokové sazby dosáhly 20 procent ročně. Hypoteční úvěr přestal existovat.

Obchod a řemesla upadly kvůli nejistotě měny a válečným dodávkám. Kupci odmítali přijímat znehodnocené mince, vznikl černý trh s kvalitní cizí měnou. Cechovní výroba nemohla konkurovat levným armádním dodávkám. Kontinentální blokáda přerušila tradiční obchodní cesty. Export českého plátna a skla klesl na třetinu předválečné úrovně.

Zajímavosti

• Nejdražší válka – Náklady války převýšily součet všech předchozích evropských konfliktů od třicetileté války
• Český hrdina – Generál Jan Josef Huyn z Geleen dobyl pevnost Landau a získal Řád zlatého rouna
• Alchymistické pokusy – Císař financoval alchymisty slibující výrobu zlata pro válečnou pokladnu
• Morová epidemie – Mor zavlečený vojsky zabil roku 1713 v Praze 13 tisíc lidí, čtvrtinu obyvatel
• Dezerce masová – Z českých regimentů dezertovalo přes 30 procent mužů, mnozí vstoupili do cizích armád
• Mincovní skandál – Kutnohorský mincmistr byl popraven za ražbu mincí s polovičním obsahem stříbra