Velká francouzská revoluce

Velká francouzská revoluce byla zásadní politický a společenský převrat ve Francii v letech 1789–1799, který ukončil absolutistickou monarchii a položil základy moderního demokratického státu. Pro numismatiku představuje klíčový mezník – revoluce přinesla zavedení decimálního měnového systému a vznik franku jako nové měnové jednotky.

Historie

Velká francouzská revoluce vypukla v létě 1789 jako důsledek hluboké finanční krize monarchie, sociálního napětí a osvícenských ideálů. Král Ludvík XVI. byl nucen svolat generální stavy, což vedlo k vytvoření Národního shromáždění a 14. července 1789 k dobytí Bastily, symbolu královské zvůle. Následující roky přinesly dramatické změny – zrušení feudálních privilegií, přijetí Deklarace práv člověka a občana a postupnou radikalizaci revolučního hnutí.

Období jakobínské diktatury v letech 1793–1794 pod vedením Maximiliena Robespierra bylo poznamenáno masovým terorem a popravami, včetně exekuce krále Ludvíka XVI. v lednu 1793. Po Robesplierrově pádu nastoupila umírněnější vláda direktoria, kterou v roce 1799 ukončil státní převrat Napoleona Bonaparta.

Z hlediska měnového vývoje představovala revoluce radikální zlom. Starý systém založený na livru, který pocházel ještě z karolinské doby, byl těžkopádný a nepřehledný. Livre se dělila na 20 sous a každý sou na 12 deniers, což komplikovalo běžné obchodní transakce. Revoluční vlády proto přistoupily k zásadní měnové reformě.

V roce 1790 Národní shromáždění zavedlo assignáty – papírové peníze kryté zabaveným církevním majetkem. Původně zamýšlené jako státní dluhopisy se rychle proměnily v běžné oběživo. Nadměrná emise však vedla k hyperinflaci a assignáty ztratily téměř veškerou hodnotu. Tento měnový chaos trval až do roku 1796, kdy byly assignáty definitivně staženy z oběhu.

Nejvýznamnějším měnovým počinem revoluce bylo zavedení decimálního systému. Zákonem z 15. srpna 1795 byl ustanoven frank jako nová základní měnová jednotka, dělící se na 100 centimů. Tento logický a přehledný systém nahradil staletí používanou livru a stal se vzorem pro měnové reformy v celé Evropě. Frank byl definován obsahem 4,5 gramu čistého stříbra a jeho hodnota zůstala stabilní po více než sto let.

Numismatický význam

Revoluční období přineslo zásadní proměnu francouzského mincovnictví jak po stránce technické, tak ikonografické. Královské symboly – lilie, portrét panovníka a monarchistická hesla – byly nahrazeny novými revolučními motivy. Na mincích se objevila frygická čapka jako symbol svobody, fasces (svazek prutů se sekerou) reprezentující jednotu a sílu lidu či alegorická postava Marianne zosobňující republiku.

Mince nesly revoluční hesla, především slavné Liberté, Égalité, Fraternité (Svoboda, rovnost, bratrství). Nový kalendář zavedený revolucí se promítl i do datace mincí – roky se počítaly od vyhlášení republiky (22. září 1792 jako rok I.).

Po měnové reformě roku 1795 byly raženy mince v decimálních hodnotách: 1, 2, 5, 10 a 20 centimů z mědi či bronzu, stříbrné mince po 1/4, 1/2, 1, 2 a 5 francích a zlaté mince v hodnotě 20 a 40 franků. Pětifrank z roku 1795 s typickou postavou Herkula se stal jednou z nejikoničtějších mincí své doby.

Revoluční mince jsou dnes vyhledávaným sběratelským materiálem. Dokumentují dramatické období francouzských dějin a představují přechod od monarchistického k republikánskému mincovnictví. Zvláště ceněny jsou první ražby s revolučními motivy a mince z období teroru.

Zajímavosti

• Revoluční Francie jako první země na světě zavedla plně decimální měnový systém, který se později rozšířil do většiny zemí světa.
• Assignáty ztratily během revoluce až 99 % své původní hodnoty – šlo o jednu z prvních velkých hyperinflací v moderních dějinách.
• Poslední mince s portrétem Ludvíka XVI. nesly ještě královský titul, ale byly raženy již po jeho sesazení v srpnu 1792.
• Revoluční kalendář používaný na mincích platil až do roku 1806, kdy jej Napoleon zrušil a obnovil gregoriánský kalendář.