Vestfálský mír

Vestfálský mír představuje soubor mírových smluv z roku 1648, které ukončily třicetiletou válku ve Svaté říši římské a osmdesátiletou válku mezi Španělskem a Spojenými nizozemskými provinciemi. Tyto dohody zásadně ovlivnily politické uspořádání Evropy a měly přímý dopad na mincovní systémy jednotlivých zemí.

Historie

Vestfálský mír byl uzavřen 24. října 1648 po dlouhých vyjednáváních, která začala již v roce 1644. Jednání probíhala souběžně ve dvou vestfálských městech - v Münsteru mezi císařem a katolickými státy s Francií a v Osnabrücku mezi císařem a protestantskými říšskými stavy se Švédskem. Třicetiletá válka, která vypukla defenestrací v roce 1618, zpustošila střední Evropu a vyžádala si miliony obětí. Některé oblasti Svaté říše římské přišly až o polovinu obyvatelstva.

Mírové smlouvy znamenaly konec španělské a rakouské habsburské hegemonie v Evropě. Francie získala Alsasko kromě Štrasburku, Švédsko obdrželo Přední Pomořansko s ústím Odry, část Zadního Pomořanska, biskupství Brémy a Verden. Brandenburg získal východní Pomořansko, arcibiskupství Magdeburk a biskupství Halberstadt, Minden a Kammin. Bavorsko si ponechalo Horní Falc a falckou kurfiřtskou hodnost.

Pro české země měl vestfálský mír tragické důsledky. Potvrdil ztrátu jejich samostatnosti a začlenění do habsburské monarchie jako dědičných zemí. Byla uznána platnost obnoveného zřízení zemského z roku 1627 pro Čechy a z roku 1628 pro Moravu. České stavy ztratily právo volby panovníka a čeština byla postupně vytlačována z úřadů. Rekatolizace byla dokončena a nekatolíci museli zemi opustit.

Významnou součástí dohod bylo uznání suverenity jednotlivých říšských knížectví. Každý ze zhruba 300 německých států získal právo vést vlastní zahraniční politiku, uzavírat spojenectví a razit vlastní mince. Toto ustanovení vedlo k nebývalé roztříštěnosti mincovnictví ve střední Evropě. Vznikly stovky mincoven, které razily vlastní tolary, zlatníky, krejcary a drobné mince podle místních měnových soustav.

Hospodářské důsledky války a mírových jednání byly obrovské. Mnoho oblastí bylo vylidněno, zemědělství zničeno, obchod ochromen. Nedostatek drahých kovů vedl k další vlně znehodnocování mincí. Období po vestfálském míru je v numismatice známé jako doba kiperových a viperových mincí - nekvalitních ražeb s nízkým obsahem stříbra.

Vliv na mincovnictví a měnové systémy

Vestfálský mír přímo ovlivnil vývoj evropského mincovnictví na několik století dopředu. Potvrzení mincovního práva pro stovky německých knížectví vedlo k bezprecedentní různorodosti ražeb. Každé vévodství, hrabství, biskupství či svobodné říšské město mohlo razit vlastní mince. Vznikla tak situace, kdy ve Svaté říši římské cirkulovaly tisíce různých typů mincí s různou hodnotou a obsahem drahého kovu.

V českých zemích vestfálský mír potvrdil habsburskou nadvládu a s ní i postupné sjednocování měnového systému podle vídeňského vzoru. Pražská mincovna ztratila svou výsadní pozici a musela se podřídit centrálním nařízením z Vídně. Kvalita českých ražeb však zůstala vysoká a české tolary byly ceněny po celé Evropě.

Roztříštěnost mincovnictví po vestfálském míru vedla k nutnosti vytvoření mincovních konvencí. První pokusy o sjednocení měnových systémů se objevily již koncem 17. století, ale teprve augsburská mincovní konvence z roku 1690 přinesla částečnou stabilizaci.

Zajímavosti

• Vyjednávání trvala čtyři roky a účastnilo se jich přes 200 diplomatických delegací
• Švédská královna Kristýna obdržela jako válečnou kořist proslulou Rudolfovu sbírku mincí a medailí z Prahy
• Papežský nuncius Fabio Chigi, pozdější papež Alexandr VII., odmítl mírové smlouvy podepsat
• Vestfálský mír je považován za základ moderního systému mezinárodních vztahů založeného na suverenitě států
• Po míru vzniklo přes 300 samostatných mincoven ve Svaté říši římské