Zbraslavská kronika

Zbraslavská kronika (Chronicon Aulae Regiae) je latinská kronika cisterciáckého kláštera na Zbraslavi, kterou v letech 1305–1338 psali opati Ota Durynský a Petr Žitavský. Pro numismatiku je klíčová její zpráva, že Václav II. dal v červenci 1300 razit pražské groše a k nim drobné parvy.
| Latinský název | Chronicon Aulae Regiae |
|---|---|
| Autoři | Ota Durynský (kapitoly 1–51 první knihy), Petr Žitavský (zbytek díla) |
| Doba vzniku | 1305–1338 |
| Místo vzniku | cisterciácký klášter na Zbraslavi, založený Václavem II. roku 1292 |
| Členění | tři knihy, od Přemysla Otakara II. do roku 1337 |
| Zpráva o pražském groši | kniha I, kapitola 66 |
| Nejvýznamnější rukopis | Jihlavský rukopis, Státní okresní archiv Jihlava |
| Kritické vydání | Monumenta Germaniae Historica, 2022 (Anna Pumprová, Libor Jan) |
Historie
Kronika vznikla v klášteře, který Václav II. založil roku 1292 na Zbraslavi u Prahy a nazval latinsky Aula Regia, Královská síň. Začal ji psát opat Ota Durynský, který chtěl zachytit založení kláštera a oslavit jeho zakladatele. Prvních 51 kapitol první knihy se proto soustředí na osobu Václava II., včetně jeho dětství a zajetí v Braniborsku.
Po Otovi převzal práci Petr Žitavský, rodák ze Žitavy, který vstoupil do zbraslavského kláštera nejpozději roku 1305 a roku 1316 se stal jeho opatem. Dokončil první knihu, která sahá do roku 1316 a líčí i vymření Přemyslovců a nástup Lucemburků. Druhá kniha zachycuje léta 1317–1333 a třetí končí rokem 1337. Petr psal jako současník a účastník řady jednání, a jeho rozhled proto přesahuje Čechy k událostem v říši a v dalších královstvích. Prózu prokládal verši, převážně leoninskými hexametry.
Kronika je nejdůležitějším vyprávěcím pramenem k českým dějinám první poloviny 14. století a spolu s Kosmovou kronikou patří k vrcholům českého středověkého kronikářství. Čerpali z ní už současníci a pokračovatelé, mezi nimi František Pražský a Beneš Krabice z Veitmile. Celý latinský text vydal Gelasius Dobner roku 1784, později Johann Loserth roku 1875 a Josef Emler ve čtvrtém svazku edice Fontes rerum Bohemicarum. Nejnovější kritické vydání vyšlo roku 2022 v řadě Monumenta Germaniae Historica.
Zpráva o zavedení pražského groše
Kapitola 66 první knihy, kterou už psal Petr Žitavský, nese název Qualiter et quare grossi denarii primo inceperint in regno Bohemie monetari, tedy jak a proč se v Českém království začaly razit groše. Kronikář nejprve líčí dřívější zmatek: v českých městech se podoba denáru měnila jednou až dvakrát do roka, peníz platný včera brzy přestal platit a obchod se proto počítal na váhu stříbra, na hřivny (marca), věrdunky (ferto) a loty (lotto).
Václav II. podle kroniky poslal do Florencie a povolal odtud zkušené muže Reinharda, Alpharda a Cina Lombarda. V červenci 1300 pak byla zavedena mince pražských grošů a parvů, z nichž dvanáct mělo hodnotu jednoho groše, a každá nesla jméno krále Václava. Kapitolu uzavírají verše o groši, který se rozšířil daleko, ale z ciziny se vrací jen zřídka.
Kronika zaznamenává i pozdější mincovní dění. Po dubnu 1315 si stěžuje, že kutnohorská urbura a mincovna měly králi odvádět týdně 500 až 600 hřiven, ale Jan Lucemburský z nich na své výdaje často dostal jen 16 a zbytek rozděloval komorník Jindřich z Lipé. K roku 1325 uvádí, že král dal v Praze prostřednictvím Lombardů razit zlatou minci, a k roku 1327, že na radu florentských Lombardů povolil drobné peníze, jejichž měděný materiál a porušená podoba vyvolaly velký nářek.
