Zbraslavská kronika

Miniatura krále Václava II. v iniciále Jihlavského rukopisu Zbraslavské kroniky

Zbraslavská kronika (Chronicon Aulae Regiae) je latinská kronika cisterciáckého kláštera na Zbraslavi, kterou v letech 1305–1338 psali opati Ota Durynský a Petr Žitavský. Pro numismatiku je klíčová její zpráva, že Václav II. dal v červenci 1300 razit pražské groše a k nim drobné parvy.

Latinský název Chronicon Aulae Regiae
Autoři Ota Durynský (kapitoly 1–51 první knihy), Petr Žitavský (zbytek díla)
Doba vzniku 1305–1338
Místo vzniku cisterciácký klášter na Zbraslavi, založený Václavem II. roku 1292
Členění tři knihy, od Přemysla Otakara II. do roku 1337
Zpráva o pražském groši kniha I, kapitola 66
Nejvýznamnější rukopis Jihlavský rukopis, Státní okresní archiv Jihlava
Kritické vydání Monumenta Germaniae Historica, 2022 (Anna Pumprová, Libor Jan)

Historie

Kronika vznikla v klášteře, který Václav II. založil roku 1292 na Zbraslavi u Prahy a nazval latinsky Aula Regia, Královská síň. Začal ji psát opat Ota Durynský, který chtěl zachytit založení kláštera a oslavit jeho zakladatele. Prvních 51 kapitol první knihy se proto soustředí na osobu Václava II., včetně jeho dětství a zajetí v Braniborsku.

Po Otovi převzal práci Petr Žitavský, rodák ze Žitavy, který vstoupil do zbraslavského kláštera nejpozději roku 1305 a roku 1316 se stal jeho opatem. Dokončil první knihu, která sahá do roku 1316 a líčí i vymření Přemyslovců a nástup Lucemburků. Druhá kniha zachycuje léta 1317–1333 a třetí končí rokem 1337. Petr psal jako současník a účastník řady jednání, a jeho rozhled proto přesahuje Čechy k událostem v říši a v dalších královstvích. Prózu prokládal verši, převážně leoninskými hexametry.

Kronika je nejdůležitějším vyprávěcím pramenem k českým dějinám první poloviny 14. století a spolu s Kosmovou kronikou patří k vrcholům českého středověkého kronikářství. Čerpali z ní už současníci a pokračovatelé, mezi nimi František Pražský a Beneš Krabice z Veitmile. Celý latinský text vydal Gelasius Dobner roku 1784, později Johann Loserth roku 1875 a Josef Emler ve čtvrtém svazku edice Fontes rerum Bohemicarum. Nejnovější kritické vydání vyšlo roku 2022 v řadě Monumenta Germaniae Historica.

Zpráva o zavedení pražského groše

Kapitola 66 první knihy, kterou už psal Petr Žitavský, nese název Qualiter et quare grossi denarii primo inceperint in regno Bohemie monetari, tedy jak a proč se v Českém království začaly razit groše. Kronikář nejprve líčí dřívější zmatek: v českých městech se podoba denáru měnila jednou až dvakrát do roka, peníz platný včera brzy přestal platit a obchod se proto počítal na váhu stříbra, na hřivny (marca), věrdunky (ferto) a loty (lotto).

Václav II. podle kroniky poslal do Florencie a povolal odtud zkušené muže Reinharda, Alpharda a Cina Lombarda. V červenci 1300 pak byla zavedena mince pražských grošů a parvů, z nichž dvanáct mělo hodnotu jednoho groše, a každá nesla jméno krále Václava. Kapitolu uzavírají verše o groši, který se rozšířil daleko, ale z ciziny se vrací jen zřídka.

Kronika zaznamenává i pozdější mincovní dění. Po dubnu 1315 si stěžuje, že kutnohorská urbura a mincovna měly králi odvádět týdně 500 až 600 hřiven, ale Jan Lucemburský z nich na své výdaje často dostal jen 16 a zbytek rozděloval komorník Jindřich z Lipé. K roku 1325 uvádí, že král dal v Praze prostřednictvím Lombardů razit zlatou minci, a k roku 1327, že na radu florentských Lombardů povolil drobné peníze, jejichž měděný materiál a porušená podoba vyvolaly velký nářek.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet