Alexandr III. Alexandrovič

Alexandr III. Alexandrovič – ruský carAlexandr III. Alexandrovič (1845–1894) byl ruský car v letech 1881–1894, zvaný Mírotvorce, protože za jeho vlády Rusko nevedlo žádnou velkou válku. Po zavraždění otce omezil liberální reformy a posílil samoděržaví. Od roku 1886 nesl jeho portrét stříbrný rubl i zlaté mince.

Život 10. března 1845 – 1. listopadu 1894
Dynastie Romanovci
Vláda ruský car v letech 1881–1894, korunován 27. května 1883 v Moskvě
Předchůdce a nástupce otec Alexandr II.; syn Mikuláš II.
Domácí politika posílení samoděržaví, rusifikace a oslabení zemstev
Železnice stavba Transsibiřské magistrály zahájena roku 1891
Portrétní rubl 1886–1894, stříbro 900/1000, 20 g, mincovna Petrohrad
Doložené mince měděné 3 kopějky 1883, zlatých 5 rublů 1887 a stříbrný rubl 1890

Historie

Alexandr III. Alexandrovič nastoupil na trůn po zavraždění svého otce Alexandra II. Nikolajeviče 13. března 1881. Událost otřásla celou říší a nový car ji chápal jako důkaz, že přílišné uvolnění poměrů vede k nepořádku a násilí. Místo pokračování v reformním duchu 60. let 19. století proto zvolil cestu posílené státní kontroly, důrazu na pořádek a opření se o tradiční pilíře samoděržaví, pravoslaví a státní autority.

V domácí politice zrušil řadu otcových liberálních reforem: oslabil pravomoci zemstev a nad rolnické obce dosadil úředníky, takzvané zemské náčelníky. Stát posiloval dohled nad univerzitami a omezoval prostor pro opoziční proudy. Ideovým zázemím režimu byl carův bývalý učitel Konstantin Petrovič Pobedonoscev, od roku 1880 vrchní prokurátor Svatého synodu, který odmítal parlamentní politiku a pokládal pravoslavnou víru za základ vlastenectví.

Součástí snah o jednotu říše byla rusifikace – tlak na jednotný jazyk a víru, včetně výuky pouze v ruštině ve školách neruských oblastí. V mnohonárodnostním státě to zvyšovalo napětí, protože jednotlivé oblasti měly vlastní tradice, jazyky a historickou zkušenost.

Zároveň je jeho vláda spojena s hospodářským rozvojem. V 80. a na začátku 90. let 19. století sílila industrializace, rozšiřovala se železniční síť a stát chránil domácí průmysl cly. Roku 1891 začala stavba Transsibiřské magistrály. V srpnu 1892 jmenoval car ministrem financí Sergeje Juljeviče Witteho, jehož nejznámější krok, převedení rublu na zlatý standard, přišel až za Mikuláše II.

Na počátku 90. let postihl Rusko hladomor let 1891–1892 a po něm epidemie cholery, které ukázaly zranitelnost venkova a limity státní pomoci. I přes modernizaci zůstávalo Rusko zemí s hlubokými rozdíly mezi městskými centry a venkovem.

Rusko za Alexandra III. nevedlo žádnou velkou válku, a car proto dostal přídomek Mírotvorce. Roku 1892 uzavřelo spojenectví s Francií, z něhož později vyrostla Dohoda. Alexandr zemřel 1. listopadu 1894 v Livadii na Krymu a na trůn nastoupil jeho syn Mikuláš II. Alexandrovič, za něhož se nahromaděná sociální i politická napětí začala vyhrocovat mnohem dramatičtěji.

Mince Alexandra III.

Ruská měna se dál počítala v rublech po sto kopějkách. Do roku 1885 se razil stříbrný rubl s dvouhlavým orlem, zavedený roku 1859 za Alexandra II. Roku 1886 jej nahradil rubl s portrétem cara: stříbro ryzosti 900/1000, hmotnost 20 g, mincovna Petrohrad. Téhož roku začala nová zlatá ražba pětirublů a desetirublů; pětirubl nese na líci carův portrét a na rubu korunovaného dvouhlavého orla, má ryzost 900/1000 a hmotnost 6,45 g. Drobné nominály se dál razily z mědi, například 3 kopějky z petrohradské mincovny.

Zákon ze 17. prosince 1885 snížil zlatý obsah rublu na 1,161 g a navázal jej na francouzský frank v poměru jeden rubl za čtyři franky; obsah ryzího stříbra v rublu (asi 18 g) zůstal stejný. Ke zlatému standardu přešlo Rusko až za Mikuláše II.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet