Asignáty

Asignáty byly papírové peníze vydávané během Francouzské revoluce a kryté zkonfiskovaným církevním majetkem. Původně zamýšlené jako dluhopisy se rychle proměnily v oběživo, jehož nekontrolovaná emise vedla k jedné z prvních hyperinflací v moderních dějinách.

Historie

Kořeny asignátů sahají do roku 1789, kdy revoluční Národní shromáždění čelilo akutní finanční krizi zděděné po monarchii. Státní pokladna byla prázdná, daňový systém rozvrácen a dluhy královského režimu dosáhly astronomických částek. Řešení přišlo v podobě znárodnění církevního majetku dekretem z 2. listopadu 1789 – rozsáhlé pozemky, budovy a cennosti církve byly prohlášeny za národní majetek (biens nationaux).

První asignáty byly vydány v prosinci 1789 jako státní dluhopisy nesoucí pětiprocentní úrok a kryté právě konfiskovaným církevním majetkem. Jejich držitelé mohli použít asignáty k nákupu národního majetku v aukcích, čímž se papíry měly postupně stahovat z oběhu. Původní emise činila skromných 400 milionů livrů a asignáty byly vydávány ve vysokých nominálních hodnotách určených pouze pro velké transakce.

Kritický obrat nastal v září 1790, kdy Národní shromáždění rozhodlo proměnit asignáty z úročených dluhopisů na neplnohodnotné papírové peníze bez úroku. Současně byla schválena nová emise ve výši 800 milionů livrů a sníženy nominální hodnoty, aby se peníze dostaly do běžného oběhu. Tento krok otevřel stavidla pro nekontrolované tištění peněz.

V následujících letech revoluce přinášela stále nové emise. Válka s evropskými mocnostmi od roku 1792 vyžadovala obrovské výdaje na armádu, vnitřní nepokoje a hospodářský chaos dále zvyšovaly potřebu financí. Jakobínská vláda v období teroru sice zavedla přísné tresty za odmítání asignátů a maximální ceny zboží, ale ani drakonická opatření nemohla zastavit inflaci. Do konce roku 1795 bylo v oběhu asignátů za více než 40 miliard livrů.

Kupní síla asignátů katastrofálně klesala. Zatímco v roce 1791 si asignát zachovával ještě přibližně 82 procent nominální hodnoty, v roce 1793 to bylo již jen 22 procent a na počátku roku 1796 pouhá procenta. Běžní lidé ztráceli úspory doslova přes noc, zatímco spekulanti a dlužníci bohatli na úkor věřitelů. Ekonomický chaos podrýval stabilitu revolučních vlád a přispíval k jejich pádům.

Direktorium se pokusilo situaci řešit zavedením nové měny – mandátů – v březnu 1796, avšak i tato reforma selhala. Mandáty ztratily hodnotu ještě rychleji než asignáty a v únoru 1797 byly obě papírové měny definitivně zrušeny. Návrat ke kovové měně přinesl stabilizaci, ale také deflační šok a hospodářskou krizi. Teprve Napoleonova měnová reforma z roku 1803 a založení Francouzské banky vytvořily stabilní měnový systém.

Výroba a podoba

Asignáty procházely během své existence řadou proměn v designu a zabezpečení. Rané emise nesly královské symboly a podpisy finančních úředníků, po pádu monarchie je nahradily republikánské emblémy – frygická čapka, svazek prutů a hesla revoluce. Kvalita tisku se postupně zhoršovala úměrně s rostoucím objemem emisí.

Padělání asignátů představovalo vážný problém po celou dobu jejich existence. Britská vláda údajně podporovala systematické padělatelství jako formu ekonomické války proti Francii. Padělky kolující vedle oficiálních emisí dále podrývaly důvěru v papírové peníze. Revoluční tribunály trestaly padělání smrtí, ale ani gilotina nedokázala zastavit záplavu falešných bankovek.

Nominální hodnoty asignátů se pohybovaly od několika sous po tisíce livrů. Nižší hodnoty umožňovaly používání v každodenním obchodě, vysoké nominály sloužily pro velké transakce a spekulace s národním majetkem. Celková podoba asignátů připomínala spíše dluhopisy než moderní bankovky – obsahovaly rozsáhlé texty s právními ustanoveními a podmínkami.

Zajímavosti

Slovo asignát pochází z latinského assignare (přidělit), což odkazuje na jejich původní funkci přidělení nároku na církevní majetek.
V roce 1796 bylo veřejně spáleno tiskařské vybavení na výrobu asignátů na pařížském náměstí Vendôme jako symbolický konec inflační politiky.
Dochované asignáty jsou dnes sběratelskými předměty – paradoxně bezcenné papíry z revoluce mají pro numismatiky značnou hodnotu.
Zkušenost s asignáty ovlivnila francouzskou nedůvěru k papírovým penězům, která přetrvala hluboko do 19. století.