Askánci

Askánci byli německá šlechtická dynastie, která od 12. do 14. století vládla v Braniborsku, Sasku-Anhaltsku a dalších německých územích. Rod položil základy pozdějšího pruského státu a významně se podílel na německé východní kolonizaci. Pro numismatiku jsou Askánci důležití jako první vydavatelé brakteátů ve střední Evropě a tvůrci braniborského a saského mincovního systému.

Historie

Rod Askánců pochází z hradu Aschersleben v Anhaltsku, podle něhož získal latinské jméno Ascanius. Zakladatelem významu rodu byl Albrecht Medvěd, který v roce 1134 získal Severní marku a v roce 1157 definitivně dobyl Braniborsko od Slovanů. Stal se prvním braniborským markrabětem a zahájil systematickou kolonizaci území německými osadníky. Založil města Berlín, Frankfurt nad Odrou a Stendal. Jeho potomci vládli v Braniborsku až do roku 1320.

Druhá větev Askánců získala v roce 1180 Saské vévodství po pádu Jindřicha Lva. Bernhard III. z Anhaltska se stal saským vévodou a jeho potomci rozdělili území na několik linií. Askánské vévodství sasko-wittenberské získalo v roce 1356 Zlatou bulou Karla IV. kurfiřtský hlas. Tím se Askánci stali jedním ze sedmi volitelů římského krále. Sasko-lauenburská linie vládla do roku 1689, anhaltské linie přežily až do 20. století.

Askánci významně přispěli k německé východní kolonizaci a christianizaci Polabských Slovanů. Zakládali města s magdeburským právem, stavěli hrady a kláštery. Otto I. Braniborský rozšířil území až k Odře a Pomořansku. Jeho vnuk Otto III. získal dědictví pomořanských vévodů, ale nedokázal ho udržet. Jan I. a Otto III. společně vládnoucí rozšířili Braniborsko na východ a založili mnoho měst včetně Prenzlau a Frankfurtu nad Odrou.

Braniborská linie Askánců vymřela v roce 1320 smrtí Jindřicha II. Dítěte. Sasko-wittenberská kurfiřtská linie vymřela v roce 1422 Albrechtem III. Anhaltské linie se rozdělily na několik větví vládnoucích v drobných knížectvích. Poslední vládnoucí Askánec, vévoda Joachim Ernst z Anhaltska, abdikoval v roce 1918. Rod formálně existuje dodnes v morganatických liniích. Askánské dědictví v podobě územní struktury a městské sítě trvá dodnes.

Mincovnictví Askánců

Askánci byli průkopníky ražby brakteátů, jednostranných stříbrných mincí typických pro středověké Německo. Braniborské brakteáty s markraběcí orlicí a anhaltské s medvědem patřily k umělecky nejkvalitnějším. Od 13. století přešli na oboustranné stříbrné feniky podle magdeburského vzoru. Askánská mincovní práva byla udělována městům, což vedlo k rozvoji městského mincovnictví v Berlíně, Stendalu a Frankfurtu nad Odrou.

Saští Askánci razili kvalitní groše ve Wittenbergu a Zerbstu. Po získání kurfiřtské hodnosti v roce 1356 razily sasko-wittenberské mincovny prestižní zlaté guldenery. Mincovní systém Askánců ovlivnil celou severní a střední Německou oblast. Kvalita askánských mincí byla garantována přísnými mincovními řády. Jejich ražby dokumentují ekonomický rozvoj kolonizovaných území a vzestup městské ekonomiky ve 13. století.

Zajímavosti

• Albrecht Medvěd získal přezdívku podle medvěda v anhaltském znaku, ne kvůli vzhledu
• Askánci vlastnili relikvii ruky svaté Anny, matky Panny Marie, uchovávané ve Wittenbergu
• Berlín založený Askánci byl původně dvojměstí Berlín a Kölln na obou březích Sprévy
• Askánský hrad v Ascherslebenu stojí dodnes a je nejstarším zachovaným rodovým sídlem
• Braniborské brakteáty byly tak tenké, že se lámaly v ruce, proto název z latinského bractea
• Poslední askánská princezna Karolina-Mathilda byla ruskou carevnou jako manželka cara Ivana VI.