Brettonwoodský systém

Brettonwoodský systém byl mezinárodní měnový systém fungující od roku 1944 do roku 1971, který stanovil pravidla pro obchodní a finanční vztahy mezi hlavními průmyslovými státy světa. Systém zavedl pevné směnné kurzy národních měn vůči americkému dolaru, který byl jako jediná měna přímo směnitelný za zlato v pevném poměru 35 dolarů za trojskou unci.

Historie

Brettonwoodský systém vznikl na Monetární a finanční konferenci Spojených národů, která se konala od 1. do 22. července 1944 v hotelu Mount Washington v městečku Bretton Woods v americkém státě New Hampshire. Konference se zúčastnilo 730 delegátů ze 44 spojeneckých zemí, kteří společně hledali řešení pro poválečnou obnovu světové ekonomiky a prevenci měnových krizí, které přispěly k Velké hospodářské krizi a druhé světové válce.

Hlavními architekty systému byli britský ekonom John Maynard Keynes a americký ekonom Harry Dexter White. Keynes původně navrhoval vytvoření nadnárodní měny zvané bancor a clearing union pro vyrovnávání mezinárodních plateb. White prosazoval systém založený na dominanci amerického dolaru. Vzhledem k ekonomické převaze Spojených států po válce nakonec zvítězila Whiteova koncepce.

Systém oficiálně vstoupil v platnost v prosinci 1945, kdy bylo ratifikováno založení Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (později součást Světové banky). Tyto instituce měly dohlížet na fungování systému a poskytovat finanční pomoc zemím s platebními problémy. MMF začal operovat v roce 1947 s počátečním kapitálem 8,8 miliardy dolarů.

V prvních letech fungoval systém relativně hladce. Evropské země využívaly Marshallův plán k obnově ekonomik a postupně obnovily směnitelnost svých měn. Klíčovým milníkem bylo obnovení směnitelnosti hlavních evropských měn v roce 1958. V 60. letech se však začaly projevovat strukturální problémy systému, především Triffinův paradox – rozpor mezi potřebou dolarů jako rezervní měny a důvěrou v jejich zlaté krytí.

Spojené státy financovaly válku ve Vietnamu a sociální programy tiskem dolarů, což vedlo k jejich nadbytku v zahraničí. Francie za prezidenta Charlese de Gaulla začala od roku 1965 systematicky vyměňovat dolary za zlato, což vyvolalo odliv zlatých rezerv z amerického ministerstva financí. Mezi lety 1950 a 1969 klesly zlaté rezervy Spojených států z 20 miliard na 10 miliard dolarů.

Krize vyvrcholila v srpnu 1971, kdy prezident Richard Nixon jednostranně oznámil pozastavení směnitelnosti dolaru za zlato. Tento krok, známý jako Nixonův šok, de facto ukončil brettonwoodský systém. Následovala Smithsonova dohoda z prosince 1971, která rozšířila fluktuační pásma měn, ale ani ta nedokázala systém zachránit. V březnu 1973 přešly hlavní světové měny na volně plovoucí kurzy, čímž brettonwoodská éra definitivně skončila.

Principy fungování a mechanismy

Základním principem brettonwoodského systému byl zlatodolarový standard. Americký dolar byl jediná měna přímo směnitelná za zlato v pevném kurzu 35 dolarů za trojskou unci. Ostatní měny byly navázány na dolar prostřednictvím pevných, ale přizpůsobitelných kurzů. Centrální banky členských zemí se zavázaly udržovat kurz své měny v pásmu ±1 % od parity intervencemi na devizových trzích.

Systém umožňoval úpravu kurzů při fundamentální nerovnováze platební bilance. Devalvace nebo revalvace do 10 % mohla být provedena unilaterálně, větší změny vyžadovaly souhlas MMF. Tato flexibilita měla zabránit deflačním tlakům zlatého standardu, ale zároveň poskytovat stabilitu pro mezinárodní obchod. Mezi lety 1946 a 1971 proběhlo více než 100 změn parity různých měn.

Pro zajištění likvidity systému fungoval mechanismus zvláštních práv čerpání (SDR), zavedený v roce 1969. SDR představovala umělou rezervní měnu vytvořenou MMF, která měla doplnit dolar a zlato v mezinárodních rezervách. První alokace SDR v hodnotě 9,3 miliardy dolarů proběhla v letech 1970-1972, ale přišla příliš pozdě na záchranu systému.

Zajímavosti

• Konference v Bretton Woods trvala 22 dní a vyprodukovalo 96 stran závěrečných dokumentů, které změnily světovou ekonomiku na následujících 27 let
• Sovětský svaz se konference účastnil, ale nakonec dohody neratifikoval a do systému nevstoupil
• V době vrcholu systému v roce 1968 držely centrální banky mimo Spojené státy rezervy v hodnotě 50 miliard dolarů, zatímco zlaté rezervy Spojených států měly hodnotu pouze 10 miliard dolarů
• Cena zlata 35 dolarů za unci stanovená v roce 1944 zůstala nezměněna až do roku 1971, i když tržní cena na černém trhu dosahovala až 70 dolarů
• Brettonwoodský systém je dodnes jediným příkladem globálně koordinovaného měnového systému s pevnými kurzy, který fungoval déle než dvě desetiletí