Brettonwoodský systém
Brettonwoodský systém byl mezinárodní měnový systém založený na pevných směnných kurzech a vazbě amerického dolaru na zlato v poměru 35 dolarů za trojskou unci. Fungoval od roku 1945 do srpna 1971 a zajišťoval stabilitu poválečného světového obchodu prostřednictvím fixních kurzů všech měn vůči dolaru.
Historie
Brettonwoodský systém vznikl na základě dohod uzavřených v červenci 1944 na konferenci v hotelu Mount Washington v okresu Bretton Woods v New Hampshire. Konference se zúčastnilo 44 spojeneckých zemí včetně Československa, které zastupovali Ladislav Feierabend, Jan Viktor Mládek a další delegáti. Systém byl reakcí na chaos meziválečného období, kdy kolaps zlatého standardu a konkurenční devalvace přispěly k Velké hospodářské krizi. Americký dolar se stal světovou rezervní měnou navázanou na zlato fixním kurzem 35 dolarů za trojskou unci, zatímco ostatní měny byly navázány na dolar s povolenou fluktuací ±1%. Směňovat dolary za zlato mohly pouze vlády, nikoliv občané. Zároveň byly založeny Mezinárodní měnový fond (IMF) a Světová banka, které měly dohlížet na fungování systému a poskytovat úvěry zemím s platebními problémy. Systém úspěšně fungoval až do konce 60. let, kdy začaly USA čelit inflačním tlakům kvůli válce ve Vietnamu a programu "zbraní a másla" prezidenta Lyndona Johnsona. Francie a další země začaly masivně vyměňovat dolary za zlato, což vedlo k rapidnímu úbytku amerických zlatých rezerv.
Brettonwoodský systém představoval první plně vyjednaný měnový řád určený k regulaci měnových vztahů mezi nezávislými státy. Jeho hlavním principem byla kurzová stabilita založená na dvojím ukotvení – dolar byl vázán na zlato, všechny ostatní měny na dolar. Členské země se zavázaly udržovat kurzy svých měn v rozpětí jednoho procenta od stanovené parity vůči dolaru. Změna parity byla možná pouze v případě fundamentální nerovnováhy platební bilance a se souhlasem IMF. Systém umožňoval kontroly kapitálu, což vládám dovolovalo stimulovat ekonomiky bez okamžitého postihu na finančních trzích. Během éry brettonwoodského systému zažila světová ekonomika bezprecedentní růst s minimální inflací a ekonomickými výkyvy. 15. srpna 1971 prezident Richard Nixon jednostranně zrušil směnitelnost dolaru za zlato, čímž "zavřel zlaté okno" a fakticky ukončil brettonwoodský systém. Po neúspěšném pokusu o záchranu prostřednictvím Washingtonské dohody v prosinci 1971, která rozšířila fluktuační pásma na ±2,25%, systém definitivně zkolaboval v březnu 1973. Od té doby funguje systém volně plovoucích kurzů hlavních světových měn. Zánik brettonwoodského systému znamenal konec éry zlatem krytých měn a přechod na čistě fiat měnový systém.
Zajímavosti
- Ekonom John Maynard Keynes navrhoval alternativní systém s nadnárodní měnou "bancor", ale USA prosadily dominanci dolaru
- Sovětský svaz se konference účastnil, ale nakonec odmítl ratifikovat dohody a označil IMF za "pobočku Wall Street"
- V době zrušení zlatého standardu v roce 1971 vlastnily USA pouze 22% světových zlatých rezerv oproti 75% v roce 1945
- Některé asijské země dodnes neformálně váží své měny na dolar v systému nazývaném "Brettonwoodský systém II"
- Cena zlata po pádu systému vzrostla z 35 na 195 dolarů za unci během dvou let, což představovalo zhodnocení o 450%