Čtvrttolar

Čtvrttolar (1/4 tolar) představoval stříbrnou minci standardní hmotnosti 6,9 až 7,1 gramu, která se v českých zemích razila od počátku 16. století do konce 18. století jako čtvrtina základního tolarového nominálu. Tato relativně vzácná denominace sloužila především pro středně velké obchodní transakce a díky omezeným emisím patří dnes k nejvyhledávanějším exemplářům české tolarové produkce.

Historie

Genesis čtvrttolarů souvisí se vznikem tolarového systému v Evropě počátkem 16. století. Potřeba dílčích nominálů pro praktické platby vedla k vytvoření systematické řady - celý tolar, půltolar, čtvrttolar a menší frakce. Paradoxně právě čtvrttolar se stal nejméně frekventovaným článkem této struktury kvůli neefektivní ekonomice výroby.

Průkopníky české čtvrttolarové ražby byli hrabata Šlikové, kteří ve své jáchymovské mincovně vyrazili první exempláře mezi roky 1520-1526. Tyto rané emise s rodovým erbem představují numismatické rarity prvního řádu. Šlikovská produkce demonstrovala technickou vyspělost soukromých mincoven a jejich schopnost konkurovat královským ražbám.

Královská prerogativa přinesla systematickou výrobu od Ferdinanda I. Habsburského (1526-1564). Pražská mincovna zahájila ražbu roku 1539, následoval Jáchymov 1540 a Kutná Hora 1544. Ferdinandovy čtvrtolary etablovaly standardní ikonografii - panovnický portrét, říšský orel a heraldické znaky českého království. Kontinuitu udržovali jeho nástupci Maxmilián II., Rudolf II. a Matyáš.

Třicetiletá válka přerušila pravidelnou produkci. Ferdinand II. a Ferdinand III. preferovali ražbu celých tolarů pro vojenské platby a půltolarů pro běžný oběh. Čtvrtolary se staly příležitostnými emisemi pro speciální účely - diplomatické dary, korunovační ražby nebo jubilejní vydání. Leopold I. a jeho nástupci tuto politiku potvrdili.

Barokní a rokokové období přineslo umělecký vrchol čtvrttolarových ražeb. Marie Terezie a Josef II. zadávali návrhy předním medailérům, kteří vytvářeli kompozice srovnatelné s pamětními medailemi. Technické mistrovství augsburských a vídeňských rytců umožňovalo detailní portréty a komplexní heraldické kompozice na omezené ploše.

Definitivní konec nastal za Františka II. (1792-1835), který nechal vyrazit poslední český čtvrttolar roku 1797 v pražské mincovně. Tato emise s křížovým motivem symbolicky uzavřela téměř třísetletou tradici. Napoleonské války a přechod na konvenční měnu učinily čtvrttolarům definitivní tečku.

Ekonomika výroby a vzácnost

Čtvrtolary představovaly ekonomický paradox tolarového systému. Výrobní náklady na kus byly pouze dvojnásobně nižší než u celého tolaru, zatímco nominální hodnota činila pouhou čtvrtinu. Tato disproporce činila jejich ražbu podstatně méně lukrativní než produkci větších nebo naopak drobnějších nominálů.

Statistická analýza dochovaných exemplářů dokládá dramatickou nerovnováhu v produkci. Na jeden čtvrttolar připadá průměrně 8 půltolarů a 15 celých tolarů v muzejních a soukromých sbírkách. Tato rarita paradoxně zvyšuje jejich současnou numismatickou hodnotu - kvalitní exempláře dosahují na aukcích cen převyšujících celé tolary stejného období.

Metalurgické složení odpovídalo říšskému standardu - ryzost 875/1000 při teoretické hmotnosti 7,04 gramu. Reálná váha kolísala mezi 6,9-7,1 gramu v závislosti na opotřebení razidel. Technologie ražby využívala válcový lis pro přípravu střížků a šroubový nebo později vahadlový lis pro finální ražbu.

Zajímavosti

• Nejdražší český čtvrttolar - Šlikovský exemplář z roku 1520 - dosáhl na aukci 2019 ceny 890 000 Kč
• Unikátní je čtvrttolar Rudolfa II. z roku 1609 s alchymistickou symbolikou - existují pouze 2 známé kusy
• Falza čtvrttolarů jsou vzácnější než originály - padělatelé preferovali rentabilnější celé tolary
• Poslední doložené použití čtvrttolaru v platebním styku proběhlo 1812 při nákupu panství Hluboká
• Čtvrttolarové razidlo z Kutné Hory váží 3,8 kg a vyžadovalo sílu 4 tun pro vytvoření perfektního otisku