Denárové období
Denárové období představuje významnou etapu ve vývoji evropského mincovnictví, která trvala přibližně od 8. do 13. století. Během této doby byly denáry hlavním platidlem ve většině evropských zemí včetně českých zemí, kde se první denáry začaly razit za vlády Boleslava I. Jednalo se o stříbrné mince, které položily základy měnových systémů středověké Evropy.
Historie
Kořeny denárového období sahají do doby Karla Velikého, který v roce 793/794 provedl měnovou reformu a zavedl stříbrný denár jako základní platidlo Franské říše. Tento systém se postupně rozšířil do celé Evropy a vytvořil jednotný měnový prostor. V českých zemích začalo denárové období koncem 10. století za vlády Boleslava I., kdy vznikly první české denáry jako symbol panovnické suverenity a ekonomické síly přemyslovského státu. Za Boleslava II. dosáhla kvalita českých denárů svého vrcholu a tyto mince získaly respekt na mezinárodních trzích. Průběhem 11. století docházelo k postupnému snižování obsahu drahého kovu v mincích, což souviselo s fenoménem renovatio monetae – nucené výměny mincí, která přinášela panovníkovi značné zisky. České denárové období končí na přelomu 12. a 13. století, kdy byly denáry postupně nahrazeny nejprve brakteáty a později českými groši za vlády Václava II. Denáry svým významem a rozšířením pomohly formovat středověký obchodní systém a položily základy monetární ekonomice, která se dále rozvíjela v následujících staletích.
Denáry byly raženy ze stříbra, zpočátku relativně vysoké ryzosti, která se však postupně snižovala, což vedlo k tzv. renovatio monetae – pravidelné výměně mincí. Jednalo se o jednostranné nebo oboustranné mince o průměru přibližně 15-20 mm a hmotnosti kolem 1-1,5 g. Na averzu (líci) byl obvykle vyobrazen panovník nebo jeho jméno, na reverzu (rubu) pak různé náboženské motivy, zejména kříž v mnoha variantách. Technologie ražby byla ruční – mincíři používali razidla (štočky) a kladivo, čímž vznikaly mince s charakteristickým nepravidelným tvarem a často nedokonalým vyražením motivu. Český denárový systém byl založen na počtu 240 denárů v jedné hřivně (jednotce hmotnosti stříbra), což se později promítlo i do dalších měnových systémů.
Význam pro investory a sběratele
Denáry z denárového období patří mezi vysoce ceněné numismatické artefakty, které dokumentují ranou fázi českého státu a evropského mincovnictví. Pro sběratele představují atraktivní investici díky své historické hodnotě, relativní vzácnosti a omezené nabídce na trhu. Zvláště cenné jsou dobře zachovalé exempláře a varianty z období prvních Přemyslovců, které mohou dosahovat aukčních cen v řádech desetitisíců až statisíců korun. Investiční potenciál těchto mincí spočívá především v jejich dlouhodobé hodnotě a kulturně-historickém významu.
Příklady
Mezi nejvýznamnější české denáry patří:
- Denáry Boleslava I. s opisem BOLEZLAVS DVX (nejstarší české mince)
- Ethelredský typ denárů Boleslava II. s vyobrazením ruky Boží
- Tzv. "frízské" denáry z období vlády Oldřicha
- Denáry knížete Jaromíra s trůnící postavou
Zajímavosti
- Slovo "denár" pochází z latinského "denarius", což původně označovalo římskou stříbrnou minci. Od tohoto názvu je odvozeno i slovo "peníze" v mnoha jazycích (např. italské "denaro").
- V době denárového období fungovaly mincovny v Praze, na Vyšehradě, v Olomouci a dalších významných centrech přemyslovského státu.
- Přestože byly denáry oficiálním platidlem, v běžném obchodě se často používalo i neražené stříbro vážené na váhových jednotkách.