Filip V. Španělský

Filip V. Španělský (Filip z Anjou) byl francouzský princ z rodu Bourbonů, který se roku 1700 stal španělským králem Filipem V. a vládl až do smrti roku 1746, čímž založil španělskou větev Bourbonů trvající dodnes. Jeho nástup na španělský trůn podle závěti posledního španělského Habsburka Karla II. vyvolal válku o španělské dědictví 1701–1714, první celoevropský konflikt, do kterého byly vtaženy i české země jako součást habsburské monarchie. Filip zavedl ve Španělsku francouzský model centralizované monarchie a nové mincovní systémy, které ovlivnily globální ekonomiku prostřednictvím amerických kolonií.

Historie

Filip se narodil 19. prosince 1683 ve Versailles jako druhý syn dauphina Ludvíka a Marie Anny Bavorské, vnuk krále Ludvíka XIV. Jako druhý syn neměl vyhlídky na francouzský trůn, který byl určen jeho staršímu bratru Ludvíku, vévodovi burgundskému. Vyrůstal na versailleském dvoře v prostředí absolutistické monarchie, kde získal důkladné vzdělání v jazycích, vojenství a státní správě pod dohledem svého dědečka, Krále Slunce.

Osud mladého prince změnila závěť španělského krále Karla II., který zemřel 1. listopadu 1700 bez potomků. Karel II. překvapivě odkázal celé španělské dědictví včetně rozsáhlých kolonií Filipovi s podmínkou, že francouzská a španělská koruna nebudou nikdy spojeny. Ludvík XIV. po váhání přijal závěť jménem svého vnuka. Sedmnáctiletý Filip opustil Versailles se slavnými slovy dědečka: „Už nejsou Pyreneje."

Filip V. vstoupil do Madridu 18. února 1701 za nadšení obyvatelstva unavené úpadkem posledních Habsburků. Mladý král mluvil špatně španělsky a obklopil se francouzskými rádci, což vyvolávalo nedůvěru španělské šlechty. Jeho první reformy centralizovaly správu podle francouzského vzoru. Zrušil aragonské a katalánské výsady, zavedl francouzský ceremonial na dvoře a reformoval armádu podle vzoru Ludvíka XIV.

Evropské mocnosti odmítly uznat Filipa španělským králem obávajíce se bourbon ské hegemonie. Císař Leopold I. nárokoval španělské dědictví pro svého syna arcivévodu Karla. Anglie a Nizozemí se obávaly francouzské kontroly španělského koloniálního obchodu. Vznikla Velká aliance proti Filipovi. Válka o španělské dědictví začala invazí císařských vojsk do Itálie roku 1701. České země musely postavit desetitisíce vojáků a platit válečné daně.

Filip V. prokázal nečekané vojenské schopnosti. Osobně velel španělským vojskům v bitvě u Almansy roku 1707, kde porazil spojeneckou armádu. Obhájil Madrid proti portugalsko-anglické invazi. Jeho žena Marie Louisa Savojská energicky podporovala válečné úsilí. Katalánsko a Aragonie podporovaly arcivévodu Karla, což Filip využil k potlačení jejich autonomie po dobytí Barcelony roku 1714.

Utrechtský mír roku 1713 potvrdil Filipa španělským králem výměnou za ztrátu evropských držav. Španělské Nizozemí, Milánsko, Neapolsko a Sardinie připadly Rakousku. Gibraltar a Menorka Anglii. Filip musel vzdát se nástupnických práv na francouzský trůn. Španělsko si udrželo kolonie v Americe, což zajistilo pokračování přílivu stříbra z Nového světa. České země získaly část italského dědictví.

Vnitřní reformy Filipa V. modernizovaly zaostalé Španělsko. Decretos de Nueva Planta zrušily středověké výsady a sjednotily správu. Francouzští odborníci reorganizovali finance, armádu a námořnictvo. Královské manufaktury podle Colbertova vzoru podporovaly průmysl. Real Academia Española standardizovala španělštinu. Madrid se přeměnil z provinčního města na evropskou metropoli. Královský palác v Madridu konkuroval Versailles.

Osobní tragédie poznamenaly Filipovu vládu. První žena Marie Louisa Savojská zemřela roku 1714. Druhá žena Alžběta Farnese ovládla melancholického krále a prosazovala italské ambice pro své syny. Filip trpěl maniodepresivní psychózou, období aktivity střídaly měsíce apatie. Roku 1724 nečekaně abdikoval ve prospěch syna Ludvíka I., ale po jeho smrti o sedm měsíců později se vrátil na trůn.

Pozdní vláda Filipa V. obnovila španělskou prestiž. Válka o polské dědictví přinesla Neapolsko pro syna Karla. Válka o rakouské dědictví získala Parmu pro syna Filipa. Španělské loďstvo znovudobyté americké přístavy obsazené Brity. Koloniální reformy zvýšily příjmy z Ameriky. Kadizský monopol kontroloval obchod se stříbrem. Španělsko znovu patřilo mezi evropské velmoci.

Filip V. zemřel 9. července 1746 v paláci La Granja po 45 letech vlády, nejdelší ve španělských dějinách. Zanechal modernizované Španělsko s bourbonskou dynastií pevně ukotvenou na trůně. Jeho syn Ferdinand VI. a vnuk Karel III. pokračovali v reformách. Bourboni vládnou Španělsku dodnes s přerušením republik a Frankovy diktatury.

Ekonomické reformy a koloniální bohatství

Filip V. transformoval španělskou ekonomiku z feudálního systému na merkantilismus francouzského typu. Colbertovi žáci zavedli státní monopoly na tabák, sůl a koloniální produkty. Královské manufaktury vyráběly luxusní zboží – tapiserie, porcelán, hedvábí. Protekcionistická cla chránila domácí výrobu. Vnitřní cla mezi kastilskými královstvími byla zrušena, což vytvořilo jednotný trh.

Reforma mincovnictví sjednotila chaotický systém zděděný po Habsburcích. Real de a ocho (peso) zůstal hlavní stříbrnou mincí, ale s jednotnou ražbou a váhou. Zlaté escudo byly standardizovány. Měděné maravedí nahradily moderní cuartos. Mincovny v Madridu, Seville a amerických koloniích razily podle jednotných pravidel. Kvalita španělských mincí obnovila důvěru v měnu.

Americké stříbro zůstávalo základem španělské ekonomiky. Flotila z Indií dovážela ročně 20–30 milionů pesos ve stříbře a zlatě. Králova pětina (quinto real) plnila státní pokladnu. Filip reorganizoval Casa de Contratación kontrolující koloniální obchod. Kadizský monopol nahradil sevillský, což zefektivnilo obchodování. Registrované lodě a konvoje chránily proti pirátům.

Španělské peso se stalo první světovou měnou používanou od Číny po Ameriku. Filipovy reformy zajistily stabilitu a kvalitu ražby. České mincovny přerazovaly španělské reály na tolary. Evropské banky používaly peso jako rezervní měnu. Britské libry a americké dolary později kopírovaly španělský mincovní systém. Manila galleons vozily mexické peso do Asie výměnou za hedvábí a koření.

Zajímavosti

• Královská melancholie – Filip V. někdy zůstával v posteli měsíce a odmítal se mýt nebo převlékat
• Kastát Farinelli – Slavný kastrát zpíval králi každou noc stejné árie po deset let jako terapii deprese
• Dvojí vláda – Filip je jediný španělský král, který vládl dvakrát – před a po abdikaci
• Versailleské mravy – Zavedl ve Španělsku francouzskou módu včetně paruk, které musela nosit celá šlechta
• Požár alcázaru – Starý habsburský palác v Madridu vyhořel roku 1734, Filip postavil nový podle Versailles
• Filipovy pesos – Mince ražené za jeho vlády byly tak kvalitní, že se používaly jako měna ještě v 19. století