Friedrich II. Veliký

Friedrich II. Veliký (1712–1786) byl pruský král a jeden z nejvýznamnějších evropských panovníků 18. století, jehož měnová politika a mincovní reformy učinily z pruského tolaru jednu z nejstabilnějších měn své doby. Jeho mince s charakteristickým profilem v trojrohu představují klasiku osvícenského mincovnictví a symbol vzestupu Pruska mezi evropské velmoci.

Historie

Friedrich II. nastoupil na pruský trůn 31. května 1740 a již téhož roku zahájil první slezskou válku obsazením rakouského Slezska. Získání této bohaté provincie s rozvinutým hornictvím poskytlo Prusku zdroje drahých kovů pro masivní ražbu mincí. Slezské mincovny ve Vratislavi a Svídnici se staly páteří pruského mincovního systému.

Friedrichova měnová politika byla přísně merkantilistická. Roku 1750 provedl měnovou reformu, která stanovila přesný obsah stříbra v tolaru na 16,704 gramu čistého kovu. Tento říšský tolar (Reichsthaler) rozdělený na 24 grošů se stal základem pruské ekonomické stability. Reforma zahrnovala i zavedení přísné kontroly mincoven a tvrdé tresty za padělání či znehodnocování mincí.

Během sedmileté války (1756–1763) byl Friedrich nucen přistoupit k válečným opatřením. Vznikly nechvalně známé efraimky (Ephraimiten), podhodnocené mince ražené židovskými nájemci mincoven bratry Ephraimovými. Tyto tolary obsahovaly pouze třetinu předepsaného stříbra, zbytek tvořila měď a cín. Po válce Friedrich všechny podhodnocené mince stáhl a nahradil plnohodnotnými ražbami.

Zvláštní kapitolu tvoří falšování polských a saských mincí během sedmileté války. Friedrich systematicky razil padělaná polska (polské osmnáctky) a saské groše se sníženým obsahem stříbra, kterými platil vojsko na nepřátelském území. Tato „měnová válka" přinesla Prusku zisk přes 25 milionů tolarů, ale poškodila ekonomiky sousedních zemí.

Po válce Friedrich obnovil měnovou stabilitu a Prusko se stalo vzorem fiskální disciplíny. Založil Královskou pruskou banku (1765) a zavedl první papírové peníze v německých zemích. Jeho zlaté friedrichsdory (Friedrichsdor) o hodnotě 5 tolarů konkurovaly francouzským louisd'orům jako mezinárodní obchodní mince.

Vztah k českým zemím byl komplexní. Ačkoli Friedrich třikrát okupoval Čechy během slezských válek, nikdy zde nerazil vlastní mince. Pruské tolary však masivně pronikaly do českého oběživa a byly všeobecně přijímány pro svou stabilní hodnotu. Paradoxně se staly důvěryhodnější než rakouské mince postižené inflací.

Mincovní typy a charakteristika

Friedrichovy portréty na mincích dokumentují jeho proměnu z mladého filosofa-krále v ostříleného vojevůdce. Rané ražby (1740–1750) zobrazují idealizovaný profil s vavřínovým věncem a nápisem FRIDERICVS BORVSSORVM REX. Pozdní mince (1770–1786) ukazují realistický portrét stárnoucího krále s charakteristickým trojrohem a uniformou.

Stříbrné tolary představovaly páteř měnového systému. Vážily 22,27 gramu při ryzosti 750/1000. Na reversu nesly pruského orla s rozepjatými křídly, monogram FR a hodnotový údaj EIN REICHSTHALER. Menší nominály – 1/3, 1/6 a 1/12 tolaru – byly raženy pro běžný obchod.

Zlaté friedrichsdory zavedené roku 1741 vážily 6,65 gramu při ryzosti 917/1000. Dvojité friedrichsdory s portrétem krále patří k nejkrásnějším ražbám evropského rokoka. Na reversu nesou pruského orla s heslem PRO GLORIA ET PATRIA (Pro slávu a vlast).

Technologicky pokročilé byly ražby z berlínské mincovny, kde Friedrich zavedl parní stroje a moderní lisovací techniku. Kvalita ražby s ostrými detaily a přesným vycentrováním předčila většinu evropských mincoven. Značky mincoven (A - Berlín, B - Vratislav, C - Kleve) umožňují přesnou identifikaci.

Zajímavosti

• Friedrich II. byl jediným panovníkem, který osobně složil filosofický traktát o mincovnictví „O užitečnosti mincí pro stát" (1755)
• Jeho vzácný desetidukát z roku 1750 s alegoriemi čtyř ročních období dosáhl na aukci ceny 1,2 milionu eur
• Pruské efraimky byly tak nekvalitní, že vzniklo rčení: „Von außen schön, von innen schlimm, von außen Friedrich, von innen Ephraim" (Zvenku krásný, uvnitř špatný, zvenku Friedrich, uvnitř Ephraim)
• Friedrich osobně navrhoval některé mincovní motivy a korespondoval s rytci o detailech zpracování
• Po bitvě u Kolína (1757) nechal vyrazit posměšnou medaili s Marií Terezií jako Pandorou vypouštějící zlo z bedny
• Voltaire, Friedrichův přítel, označil pruské tolary za „nejčestnější mince Evropy" pro jejich stabilní obsah stříbra