Groschen

Groschen (česky groš) je historická stříbrná mince větší hodnoty, která revolucionalizovala evropské mincovnictví od 13. století jako odpověď na potřeby rozrůstajícího se obchodu. Nejslavnější variantou byl pražský groš zavedený Václavem II. roku 1300, který se díky kvalitě a stabilitě stal mezinárodní měnou střední Evropy po více než dvě století.

Historie

Název groš pochází z latinského denarius grossus (tlustý denár), což vystihuje podstatu této mincovní inovace. První groše vznikly v severoitalských městských republikách jako reakce na ekonomický boom 12. století, kdy drobné denáry přestaly vyhovovat potřebám velkého obchodu. Průkopníkem byl Benátky se svým grosso nebo matapan raženým od roku 1202, obsahujícím 2,18 gramu čistého stříbra.

Koncept velkých stříbrných mincí se rychle šířil Evropou. Francouzský král Ludvík IX. zavedl roku 1266 gros tournois (tourský groš) v hodnotě 12 denárů. Tento groš vážil 4,22 gramu při ryzosti 958/1000 a stal se vzorem pro mnoho evropských ražeb. Současně hrabě Meinhard II. Tyrolský začal razit Adlergroschen (orlí groš) využívající stříbro z dolů v Jižním Tyrolsku.

Zlomový moment pro střední Evropu nastal za vlády českého krále Václava II. (1278-1305). Díky bohatým stříbrným dolům v Kutné Hoře a Jihlavě měl dostatek kovu pro masivní ražbu. Po vzoru francouzského gros tournois zahájil roku 1300 ražbu pražského groše. Tato mince o váze 3,95 gramu a ryzosti 933/1000 obsahovala 3,69 gramu čistého stříbra a měla hodnotu 12 parvů (malých denárů).

Pražský groš se stal nejúspěšnější mincí středověké střední Evropy. Ražba probíhala především v kutnohorské mincovně ve Vlašském dvoře, kde pracovalo až 17 pregéřů (razičů). Roční produkce dosahovala milionů kusů. Design byl jednotný – na aversu český lev ve skoku s opisem WENCEZLAVS SECVNDVS, na reversu koruna s nápisem GROSSI PRAGENSES. Tato ikonografie zůstala neměnná po celou dobu ražby.

Za Jana Lucemburského a Karla IV. dosáhl pražský groš vrcholu své mezinárodní prestiže. Byl přijímán od Baltu po Jadran jako spolehlivé platidlo. Polsko, Uhry i rakouské země razily vlastní groše podle českého vzoru. Husitské války však znamenaly úpadek – obsah stříbra klesal, kvalita ražby se zhoršovala.

Definitivní konec éry grošů přinesla měnová reforma Ferdinanda I. roku 1561, kdy byl pražský groš nahrazen bílým grošem (3krejcarem) jako součástí nového říšského měnového systému. Poslední pražské groše se razily roku 1547. V německých zemích název Groschen přežil jako označení drobných mincí až do zavedení eura, například jako 10feniková mince v NDR.

Typy a charakteristika grošů

Středověké groše se vyznačovaly několika společnými znaky: větší průměr (25-30 mm) než denáry, vyšší hmotnost (2,5-4,5 g), kvalitní stříbro (850-950/1000) a propracovanější ikonografie. Ražba vyžadovala silnější údery, proto se používaly těžší kladiva a kvalitnější razidla z kalené oceli.

Kromě pražského groše existovaly významné regionální varianty. Míšeňský groš (Meißner Groschen) ražený od 1338 obsahoval 3,4 gramu stříbra a nesl obraz markraběte. Krakovský groš Kazimíra III. Velikého měl hodnotu 12 denárů a zobrazoval polského orla. Tyrolský groš s dvojhlavým orlem byl oblíbený v alpských zemích.

Technologie ražby grošů představovala vrchol středověkého mincovnictví. Střížky se připravovaly z tyčí stříbra válcovaných na požadovanou tloušťku. Zahlflajzy (střižné nůžky) vyřezávaly kulaté polotovary, které se bělily v kyselině vinné. Ražba probíhala jedním úderem mezi horním a dolním razidlem. Kvalitní groše měly ostrý reliéf a čitelný opis.

Padělání grošů bylo rozšířeným problémem. Nejčastěji se používalo postříbřené měděné jádro nebo slitiny s nízkým obsahem stříbra. Kutnohorský mincovní řád stanovil trest upálení za padělání grošů. Přesto existovaly celé dílny specializované na výrobu falešných grošů, zejména v pohraničních oblastech.

Zajímavosti

• Pražský groš byl tak rozšířený, že v Polsku se stal synonymem pro peníze – dodnes se říká „grosz do grosza" (groš ke groši)
• Největší známý poklad pražských grošů obsahoval přes 7000 kusů a byl objeven roku 1966 v Čáslavi
• Karel IV. používal groše k financování stavby Karlova mostu – jeden oblouk stál přibližně 50 000 grošů
• Alchymisté Rudolfa II. tvrdili, že dokážou vyrobit groš transmutací mědi – nikdy se jim to nepodařilo dokázat
• Poslední platba v pražských groších proběhla údajně roku 1620 při nákupu koně na Staroměstském náměstí
• Název groš přežil v češtině jako označení drobných peněz – „nemít ani groše"