Ibrahim ibn Jakub

Ibrahim ibn Jakub byl kupec židovského původu z Tortosy v muslimském Španělsku, který v 60. letech 10. století cestoval do střední Evropy z pověření córdobského chalífy. Výňatky z jeho zprávy obsahují nejstarší známý popis Prahy a údaje o cenách a platidlech v Čechách.

Celé jméno Ibráhím ibn Jákúb al-Isráílí at-Turtúší
Původ Tortosa, Córdobský chalífát
Cesta do střední Evropy nejspíš 965–966, z pověření chalífy al-Hakama II.
Setkání s císařem Otou I. Velikým, místo sporné
Dochování zprávy výňatky v díle al-Bakrího (zemřel 1094)
Platidlo v Čechách podle zprávy kinšár (kirát), ztotožňovaný s denárem Boleslava I.; 10 šátečků za 1 kinšár

Historie

Ibrahim ibn Jakub, celým jménem Ibráhím ibn Jákúb al-Isráílí at-Turtúší, pocházel z Tortosy na dolním toku Ebra, která tehdy patřila k Córdobskému chalífátu. Do střední Evropy se vydal nejspíš v letech 965–966 z pověření córdobského chalífy al-Hakama II. Setkal se s císařem Otou I. Velikým, místo setkání se však v literatuře uvádí různě; historik Dušan Třeštík považoval celou cestu za neoficiální poselstvo k císařskému dvoru.

Cesta probíhala v době velkých politických změn. Ota I. Veliký upevňoval moc nad říší, přemyslovské Čechy za knížete Boleslava I. Ukrutného sahaly až ke Krakovu, polský kníže Měšek I. přijal roku 966 křesťanství a Maďaři po porážce na Lechu roku 955 přestali podnikat nájezdy na západ.

Původní text Ibrahimovy zprávy se nedochoval. Jeho obsah známe z výňatků, které zařadil do své Knihy cest a království (Kitáb al-masálik wa-l-mamálik) andaluský zeměpisec al-Bakrí (zemřel 1094); další citace zachoval perský učenec al-Qazwíní ve 13. století. Polskou kritickou edici textu vydal roku 1946 Tadeusz Kowalski.

Zpráva o Praze, Čechách a penězích

Ibrahim jmenuje čtyři slovanské vládce: bulharského krále, Boleslava jako pána Prahy, Čech a Krakova, Měška jako „krále severu“ a Nakona na dalekém západě. Prahu (Frága) popisuje jako město postavené z kamene a vápna, nejbohatší obchodem. Z Krakova sem přicházeli Rusové a Slované se zbožím, z tureckých zemí muslimové, Židé a Turci se zbožím a byzantskými mincemi, a vyváželi odtud mimo jiné cín a kožešiny.

Čechy (Bújima) označuje za nejlepší a potravinami nejzásobenější zemi severu. Za jeden kinšár (v české literatuře kirát) se podle něj koupilo tolik obilí, že stačilo člověku na měsíc, tolik ječmene, že stačil koni na 40 dní, nebo deset slepic. Jako platidlo sloužily i lehké síťované šátečky z tenké tkaniny se stálou cenou deset kusů za jeden kinšár; kupovalo se za ně obilí, koně, zlato i stříbro.

Kinšár badatelé ztotožňují s denárem Boleslava I.; bavorské denáry, které v Čechách také obíhaly, připadají v úvahu méně, protože z českého území neznáme nález s čistě cizími denáry. Zpráva je proto důležitým argumentem v diskusi o počátku české mincovní ražby. Problematice kirátu a šátečků se podrobně věnovala orientalistka Jarmila Štěpková.

O zemi Měška I. Ibrahim píše jako o největší ze slovanských zemí, bohaté na obilí, maso a med. Daně se podle něj platily v byzantských mincích a kníže z nich vydržoval tři tisíce obrněných bojovníků, z nichž sto se vyrovnalo tisícovce jiných; dával jim oděv, koně a zbraně.

Význam zprávy

Ibrahimův popis Prahy je o více než půldruhého století starší než Kosmova kronika a nezávisle potvrzuje význam přemyslovského knížectví i pražského trhu. Pro polské dějiny představuje první spolehlivý popis státu Měška I.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet