Klagenfurt
Klagenfurt (úředně Klagenfurt am Wörthersee, slovinsky Celovec) je hlavní město rakouské spolkové země Korutany s více než 105 000 obyvateli. Leží na východním břehu jezera Wörthersee. Hlavním městem země se stal v 16. století, až do roku 1623 tu pracovala zemská mincovna.
| Země | Rakousko, spolková země Korutany |
|---|---|
| Postavení | hlavní město Korutan |
| Poloha | východní břeh jezera Wörthersee, řeka Glan; 446 m n. m. |
| Počet obyvatel | přes 105 000 (1. 1. 2026) |
| První písemná zmínka | 1192–1199 |
| Městské právo | 1252 |
| Mincovna | zemská mincovna do března 1623, od 1529 v pronájmu korutanských stavů |
Historie
Klagenfurt je poprvé doložen v listině z let 1192–1199, kterou korutanský vévoda osvobodil klášter sv. Pavla od cla na trhu in foro Chlagenuurt. Původní osada na řece Glan trpěla záplavami, a proto ji vévoda Bernard Sponheimský roku 1246 přenesl na bezpečnější místo kolem dnešního Starého náměstí (Alter Platz). Městské právo získal Klagenfurt roku 1252.
Roku 1514 město téměř celé vyhořelo. Listinou z 24. dubna 1518 je císař Maxmilián I. daroval i s hradem korutanským zemským stavům. Ti z Klagenfurtu udělali své sídlo a v 16. století se stal hlavním městem země místo dosavadního Sankt Veit an der Glan. Stavové dali město opevnit podle plánů stavitele Domenica dell’Allio a koncem 16. století patřil Klagenfurt k nejmodernějším pevnostním městům oblasti. Roku 1574 začala stavba zemského domu (Landhaus), sídla stavů a dnes korutanského zemského sněmu. Dnešní katedrála vznikla od roku 1581 jako evangelický kostel.
Stavbu opevnění pomohlo financovat i to, že Ferdinand I. roku 1529 pronajal stavům zeměpanskou mincovnu. Roku 1782 přišel Klagenfurt o postavení hlavního města a znovu je získal až po revoluci roku 1848.
Zemská mincovna v Klagenfurtu
Klagenfurtská mincovna byla úzce spjata s korutanským hornictvím. Stavové od roku 1529 drželi mincovnu v pronájmu a měli výsadu, že korutanští těžaři smějí své stříbro prodávat jen jí; mincovna jim zároveň půjčovala peníze na provoz dolů. Razily se zde mince pro arcivévody Karla II. Štýrského a Ferdinanda, pozdějšího císaře Ferdinanda II. – mimo jiné dukáty, tolary, guldinery po 60 krejcarech, groše po 3 krejcarech a dvoufeniky.
Na počátku třicetileté války převzala mincovnu v únoru 1622 zpět dvorská komora. Od září 1622 se razilo souběžně v Klagenfurtu a v Sankt Veitu, v březnu 1623 byl provoz v Klagenfurtu ukončen a přenesen do Sankt Veitu.