Klagenfurtská mincovna

Mince z mincovny KlagenfurtKlagenfurtská mincovna byla zemská mincovna v Klagenfurtu (slovinsky Celovec), hlavním městě Korutan. Od roku 1529 ji měli v pronájmu korutanští stavové. Razila tolary, guldinery, dukáty i drobné mince, mimo jiné pro arcivévody Karla II. Štýrského a Ferdinanda; zrušena byla v březnu 1623.

Země Korutany, hlavní město Klagenfurt (Celovec)
Provozovatel od 1529 v pronájmu korutanských stavů; v únoru 1622 ji převzala zpět dvorská komora
Konec činnosti březen 1623, provoz přenesen do Sankt Veit an der Glan
Vydavatelé (výběr) arcivévoda Karel II. Štýrský, arcivévoda Ferdinand (od 1619 císař Ferdinand II.)
Doložené nominály dukát, tolar, ½ tolaru, guldiner (60 krejcarů), 48 krejcarů, groš (3 krejcary), 2 feniky
Znaky korutanský erb, v opisu titul vévody korutanského
Katalog Herinek (ražby Ferdinanda II.)

Historie

Vznik klagenfurtské mincovny souvisí s finanční tísní Ferdinanda I. po roce 1526. Panovník tehdy kvůli turecké hrozbě nařídil odvést chrámové klenoty, které se měly přerazit na mince. Stavové se tomu bránili a v následujících letech jednání musel Ferdinand ustoupit. K jeho ústupkům patřilo zřízení mincoven v Klagenfurtu a ve Štýrském Hradci: stavové trvali na tom, aby se stříbro ze země razilo pod jejím erbem, a provoz obou mincoven dostali na delší dobu do rukou.

Od roku 1529 drželi mincovnu v pronájmu korutanští stavové. Roku 1553 jim ji Ferdinand I. zastavil na 15 let za bezúročnou půjčku 10 000 zlatých a odvod ražebného, roku 1579 ji arcivévoda Karel II. ponechal stavům na dalších 12 let za 2 000 dukátů. Stavové zároveň získali výsadu, že korutanští těžaři smějí své stříbro prodávat jen klagenfurtské mincovně, roku 1548 rozšířenou i na zlato. Mincovna proto fungovala také jako úvěrová banka pro těžaře: v letech 1553–1617 jim půjčila včetně úroků 353 054 zlatých. Vrcholem byl rok 1582, kdy vykoupila zlato a stříbro za 144 505 zlatých; poté výkupy s ústupem korutanského hornictví klesaly.

Za samostatné vnitrorakouské linie Habsburků razila mincovna pro arcivévodu Karla II. Štýrského a jeho syna Ferdinanda, od roku 1619 císaře Ferdinanda II. Na počátku třicetileté války se dvorská komora rozhodla mincovnu stavům odejmout. Komise o předání zasedla v Klagenfurtu na přelomu ledna a února 1622 a mincovna přešla pod dvorskou komoru. Od září 1622 do března 1623 se razilo souběžně v Klagenfurtu a v Sankt Veitu; v březnu 1623 byla klagenfurtská mincovna zrušena a zásoby se převezly do Sankt Veitu.

Ražby a jejich znaky

Z klagenfurtské mincovny jsou doloženy guldinery po 60 krejcarech Karla II. z let 1569–1573, jeho tolary, půltolary a groše po 3 krejcarech, dukáty, dvoufeniky a půltolary arcivévody Ferdinanda a za Ferdinanda II. jako císaře groše po 3 krejcarech z roku 1621 a z doby kiprové mince kusy po 48 krejcarech z let 1622 a 1623. Ražby Ferdinanda II. se určují podle katalogu Herinka.

Příslušnost k Korutanům ukazuje erb a titulatura. Na rubu groše po 3 krejcarech z roku 1621 nese říšská orlice na hrudi štít s korutanským a rakouským znakem, na kusu po 48 krejcarech z roku 1623 korutanský znak. Rub kusu po 48 krejcarech z roku 1622 nese korunovaný vícepolní erb obklopený řetězem Řádu zlatého rouna. V opisech těchto mincí je panovník uveden jako arcivévoda rakouský a vévoda korutanský.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet