Klagenfurtská mincovna
Klagenfurtská mincovna byla zemská mincovna v Klagenfurtu (slovinsky Celovec), hlavním městě Korutan. Od roku 1529 ji měli v pronájmu korutanští stavové. Razila tolary, guldinery, dukáty i drobné mince, mimo jiné pro arcivévody Karla II. Štýrského a Ferdinanda; zrušena byla v březnu 1623.
| Země | Korutany, hlavní město Klagenfurt (Celovec) |
|---|---|
| Provozovatel | od 1529 v pronájmu korutanských stavů; v únoru 1622 ji převzala zpět dvorská komora |
| Konec činnosti | březen 1623, provoz přenesen do Sankt Veit an der Glan |
| Vydavatelé (výběr) | arcivévoda Karel II. Štýrský, arcivévoda Ferdinand (od 1619 císař Ferdinand II.) |
| Doložené nominály | dukát, tolar, ½ tolaru, guldiner (60 krejcarů), 48 krejcarů, groš (3 krejcary), 2 feniky |
| Znaky | korutanský erb, v opisu titul vévody korutanského |
| Katalog | Herinek (ražby Ferdinanda II.) |
Historie
Vznik klagenfurtské mincovny souvisí s finanční tísní Ferdinanda I. po roce 1526. Panovník tehdy kvůli turecké hrozbě nařídil odvést chrámové klenoty, které se měly přerazit na mince. Stavové se tomu bránili a v následujících letech jednání musel Ferdinand ustoupit. K jeho ústupkům patřilo zřízení mincoven v Klagenfurtu a ve Štýrském Hradci: stavové trvali na tom, aby se stříbro ze země razilo pod jejím erbem, a provoz obou mincoven dostali na delší dobu do rukou.
Od roku 1529 drželi mincovnu v pronájmu korutanští stavové. Roku 1553 jim ji Ferdinand I. zastavil na 15 let za bezúročnou půjčku 10 000 zlatých a odvod ražebného, roku 1579 ji arcivévoda Karel II. ponechal stavům na dalších 12 let za 2 000 dukátů. Stavové zároveň získali výsadu, že korutanští těžaři smějí své stříbro prodávat jen klagenfurtské mincovně, roku 1548 rozšířenou i na zlato. Mincovna proto fungovala také jako úvěrová banka pro těžaře: v letech 1553–1617 jim půjčila včetně úroků 353 054 zlatých. Vrcholem byl rok 1582, kdy vykoupila zlato a stříbro za 144 505 zlatých; poté výkupy s ústupem korutanského hornictví klesaly.
Za samostatné vnitrorakouské linie Habsburků razila mincovna pro arcivévodu Karla II. Štýrského a jeho syna Ferdinanda, od roku 1619 císaře Ferdinanda II. Na počátku třicetileté války se dvorská komora rozhodla mincovnu stavům odejmout. Komise o předání zasedla v Klagenfurtu na přelomu ledna a února 1622 a mincovna přešla pod dvorskou komoru. Od září 1622 do března 1623 se razilo souběžně v Klagenfurtu a v Sankt Veitu; v březnu 1623 byla klagenfurtská mincovna zrušena a zásoby se převezly do Sankt Veitu.
Ražby a jejich znaky
Z klagenfurtské mincovny jsou doloženy guldinery po 60 krejcarech Karla II. z let 1569–1573, jeho tolary, půltolary a groše po 3 krejcarech, dukáty, dvoufeniky a půltolary arcivévody Ferdinanda a za Ferdinanda II. jako císaře groše po 3 krejcarech z roku 1621 a z doby kiprové mince kusy po 48 krejcarech z let 1622 a 1623. Ražby Ferdinanda II. se určují podle katalogu Herinka.
Příslušnost k Korutanům ukazuje erb a titulatura. Na rubu groše po 3 krejcarech z roku 1621 nese říšská orlice na hrudi štít s korutanským a rakouským znakem, na kusu po 48 krejcarech z roku 1623 korutanský znak. Rub kusu po 48 krejcarech z roku 1622 nese korunovaný vícepolní erb obklopený řetězem Řádu zlatého rouna. V opisech těchto mincí je panovník uveden jako arcivévoda rakouský a vévoda korutanský.
