Klement XII.

Klement XII., vlastním jménem Lorenzo Corsini (1652–1740), byl papežem od roku 1730 do smrti. Podporoval stavební a umělecké projekty v Římě, zahájil stavbu fontány di Trevi a roku 1738 bulou In eminenti apostolatus specula veřejně odsoudil členství katolíků ve svobodném zednářství.

Historie

Lorenzo Corsini se narodil 7. dubna 1652 ve Florencii do významné šlechtické rodiny. Studoval v Římě a Pise a získal právnické vzdělání. Po smrti otce se vzdal části rodinného postavení, vstoupil do církevní služby a působil v papežské správě, diplomacii i hospodářských úřadech.

Papež Klement XI. jej roku 1706 jmenoval kardinálem. Corsini získal zkušenost s řízením finančních a právních záležitostí kurie a podporoval knihovny a umění. Po dlouhém konkláve roku 1730 byl zvolen papežem a přijal jméno Klement XII. V době volby byl téměř osmdesátiletý a jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval; později oslepl, vládu však vykonával prostřednictvím spolupracovníků.

Jeho pontifikát čelil dluhům Papežského státu a problémům správy. Klement obnovil veřejnou loterii jako zdroj příjmů a podnikl kroky proti korupci předchozího vedení. Současně financoval reprezentativní stavby. Soutěž na novou fontánu di Trevi vyhrál Nicola Salvi a práce začaly roku 1732; dokončeny byly až po papežově smrti. Nové průčelí získala také bazilika svatého Jana v Lateránu.

Roku 1738 vydal bulu In eminenti apostolatus specula, první všeobecný papežský zákaz svobodného zednářství. Text upozorňoval na utajené přísahy, nábožensky smíšené členství a podezření světských vlád. Rozsah praktického vymáhání se v jednotlivých zemích lišil a pozdější papežové zákaz dále rozvíjeli.

Klement XII. zemřel 6. února 1740. Jeho pontifikát je připomínán architekturou, kulturním patronátem, správními zásahy i počátkem dlouhodobého konfliktu katolické církve se zednářskými organizacemi. Papežské mince představují zároveň státní platidla Papežského státu a nositele papežské titulatury.

Výklad hesla Klement XII. musí rozlišovat dobové označení od pozdějšího odborného názvu. Současníci nemuseli používat stejnou terminologii jako dnešní katalogy a jeden výraz mohl v různých zemích znamenat odlišnou věc. Proto se vždy uvádí místo, období a druh pramene, z něhož určení vychází.

Důležitou část poznání tvoří písemné a hmotné prameny. Úřední dokument zachycuje právní záměr, účet praktické plnění a dochovaný předmět technologický výsledek. Žádný z nich není sám úplným obrazem. Spolehlivý popis porovnává jejich data a otevřeně označuje mezery v dochování.

Pozdější literatura často převzala působivý příběh, který zjednodušuje více příčin do jediné události. Moderní bádání proto kontroluje chronologii, význam dobových slov a nezávislost použitých svědectví. Rozdílné odborné závěry nejsou důvodem k náhodnému výběru, ale k přesnému vymezení toho, co lze tvrdit jistě.

Pro českého čtenáře je užitečné zachovat ustálený český název a při prvním výskytu doplnit původní termín. Překlad nemá vytvářet zdání instituce nebo technologie, která v dané době neexistovala. Srovnání s moderním pojmem může pomoci, jen pokud jsou současně popsány zásadní rozdíly.

V numismatickém a sběratelském prostředí se Klement XII. může objevit na minci, medaili, bankovce, listině nebo v provenienčním záznamu. Samotná časová shoda spojení nedokazuje. Přímou vazbu potvrzuje opis, emitent, objednávka, archivní dokument nebo bezpečně doložený původ konkrétního předmětu.

Papežská titulatura a ražby

Na mincích Papežského státu bývá Klement XII. označen latinsky jako Clemens XII Pontifex Maximus, často ve zkratkách. Ročník může být vyjádřen kalendářním letopočtem nebo rokem pontifikátu. Tyto dva systémy se nesmějí zaměnit, protože rok vlády začínal výročím volby či korunovace, nikoli vždy 1. ledna.

Líc může nést papežův portrét, erb rodu Corsini nebo zkřížené klíče a tiáru. Rubové motivy připomínají světce, církevní stavby, města či správní témata. Přesné určení vyžaduje nominál, mincovnu, opis a hmotnost; podobný erb nebo jméno Klement se objevuje i u jiných papežů.

Pamětní medaile k fontáně, lateránskému průčelí či jubilejním událostem nejsou automaticky oběžné mince. U medaile se hledá jméno rytce, rok a příležitost, u mince zákonný nominál a mincovní standard.

Při určování se nejprve zaznamená materiál, rozměr, hmotnost, technika, opis a všechny značky. Údaje se porovnávají s katalogem pro konkrétní místo a období. Podobnost hlavního motivu nestačí, protože pozdější kopie často přebírají obraz, ale mění hranu, písmo nebo výrobní postup.

Provenience se skládá z navazujících dokladů: starých soupisů, aukčních záznamů, sbírkových štítků, faktur a fotografií. Certifikát bez dohledatelného vydavatele není důkazem. Každá mezera se má přiznat a nesmí být nahrazena příběhem, který nelze ověřit.

Digitální fotografie má zachytit celek i detail v kolmém a šikmém světle. U mince se přidává hrana, u listiny vazba, pečeť a zadní strana. Barevné úpravy a měřítko se uvádějí, aby další badatel mohl rozlišit skutečný znak od stínu nebo komprese obrazu.