Konvent

Konvent je společenství řeholníků nebo řeholnic žijících podle určité řehole v klášteře, případně samotná budova či komplex budov, kde toto společenství žije. Významné české a moravské konventy jako Zlatá Koruna, Břevnov či Rajhrad se objevují na československých a českých pamětních mincích jako symboly duchovního a kulturního dědictví.

Historie

Pojem konvent pochází z latinského conventus, což znamená shromáždění nebo sešlost. První křesťanské konventy vznikaly již ve 4. století v Egyptě, kde poustevníci vedení svatým Antonínem Velikým a svatým Pachomiem začali žít ve společenstvích podle určitých pravidel. Tato pravidla, zvaná řehole, upravovala denní režim, modlitby, práci a společný život mnichů. Svatý Benedikt z Nursie sepsal kolem roku 530 řeholi, která se stala základem západního mnišství. Jeho heslo Ora et labora (modli se a pracuj) definovalo život v konventu jako rovnováhu mezi modlitbou, prací a studiem.

Do českých zemí přišlo klášterní života v 10. století. První konvent vznikl kolem roku 973, když kněžna Mlada, sestra knížete Boleslava II., založila benediktinský klášter svatého Jiří na Pražském hradě. Sama se stala jeho první abatyší pod jménem Marie. Následovalo založení benediktinského konventu v Břevnově roku 993 knížetem Boleslavem II. a pražským biskupem svatým Vojtěchem. Břevnovský klášter se stal centrem vzdělanosti a misijní činnosti, odtud vycházeli mniši zakládat nové konventy po celých Čechách.

Ve 12. století přicházely do Čech nové řeholní řády. Premonstráti založili roku 1143 Strahovský klášter, který se stal centrem učenosti s proslulou knihovnou. Cisterciáci, reformní větev benediktinů, založili roku 1142 klášter v Sedlci u Kutné Hory. Jejich konventy v Plasích, Zlaté Koruně, Vyšším Brodě a Velehradě se staly centry kolonizace a hospodářského rozvoje. Cisterciácké konventy přinesly pokrokové zemědělské metody, zakládaly rybníky, vinice a rozvíjely řemesla. Konvent ve Zlaté Koruně, založený Přemyslem Otakarem II. roku 1263, vlastnil rozsáhlé pozemky a stal se jedním z nejbohatších klášterů v království.

Třinácté století znamenalo příchod žebravých řádů. Františkáni a dominikáni zakládali své konventy ve městech, kde působili jako kazatelé a zpovědníci. Jejich konventy se lišily od tradičních klášterů důrazem na chudobu a pastorační činnost. Anežka Česká, dcera Přemysla Otakara I., založila roku 1234 v Praze klášter klarisek a špitál, kde sama jako abatyše pečovala o nemocné. Konvent paulánů na Karlově, založený Karlem IV. roku 1350, se stal centrem liturgické reformy a slovanské vzdělanosti.

Husitské války v 15. století znamenaly katastrofu pro klášterní život. Většina konventů byla zničena nebo opuštěna. Mniši byli vyhnáni, klášterní majetky zkonfiskovány. Z více než 200 konventů přežilo husitské bouře jen několik málo. Obnova přišla až po nástupu Habsburků. V období protireformace vznikaly nové konventy, zejména jezuitské koleje, které se staly centry rekatolizace a vzdělanosti. Jezuitská kolej Klementinum v Praze, založená roku 1556, se rozrostla v největší konvent ve střední Evropě s univerzitou, knihovnou a hvězdárnou.

Barokní období 17. a 18. století bylo zlatým věkem konventů. Staré kláštery byly přestavovány v barokním stylu, vznikaly monumentální kostely, knihovny a prelátství. Konventy jako Broumov, Kladruby nebo Rajhrad se staly centry umění a vzdělanosti. Josefinské reformy Josefa II. však přinesly drastický zásah. Roku 1782 vydal císař dekret o zrušení všech konventů, které se nevěnovaly vyučování, péči o nemocné nebo duchovní správě. Ze 750 klášterů v monarchii bylo zrušeno přes 400, v Čechách a na Moravě zaniklo 114 konventů. Jejich majetek připadl náboženskému fondu, budovy byly přeměněny na kasárna, továrny nebo školy.

Organizace a život v konventu

Konvent tvoří společenství řeholníků vedené představeným, který má různé tituly podle řádu: opat u benediktinů, převor u dominikánů, kvardián u františkánů. Členové konventu skládají sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Denní režim je určen řeholí a zahrnuje společné modlitby, práci, studium a jídlo. Konventní budovy tvoří uzavřený komplex kolem rajského dvora s křížovou chodbou, kostelem, kapitulní síní, refektářem, dormitářem a hospodářskými budovami.

Každý konvent má svou specializaci podle charismatu řádu. Benediktinské konventy se věnují liturgii a studiu, cisterciácké zemědělství, dominikánské teologii a kazatelství, františkánské pastoraci a charitě. Konventy hrály klíčovou roli ve středověké společnosti jako centra vzdělanosti, opisovačské dílny produkující knihy, nemocnice, útulky pro pocestné a správci rozsáhlých pozemků.

Zajímavosti

• Cisterciácký klášter Zlatá Koruna byl vyobrazen na stříbrné minci 200 Kč z roku 2000 k 750. výročí založení
• Strahovský konvent vlastní knihovnu s více než 200 000 svazky včetně vzácných iluminovaných rukopisů
• V Břevnovském klášteře se vaří pivo podle receptury z 13. století pod značkou Břevnovský Benedict
• Konvent v Teplé uchovává relikviář svatého Maura s více než 500 drahokamy, jeden z nejcennějších v Evropě
• Rajhradský konvent měl ve středověku právo razit vlastní mince s obrazem svatého Petra a Pavla
• Největší barokní konventní knihovna v České republice v Broumově má sál dlouhý 32 metrů s 17000 svazky