Kremnická mincovna

Kremnická mincovna je tradiční mincovní pracoviště spojené s hornickým městem Kremnica, kde se od 14. století razily mince pro Uhersko a později i pro moderní státy ve střední Evropě. Proslavila se zejména zlatými dukáty s dlouhou kontinuitou ražby.

Historie

Vzestup Kremnice souvisel s bohatými ložisky drahých kovů ve středním Slovensku. Z hornické osady se ve 14. století stalo královské město a současně zde vzniklo mincovní zázemí, které mělo proměnit místní kov v oběživo pro celé Uherské království. Právě spojení dolů, hutí, přísné kontroly ryzosti a státní správy udělalo z Kremnice výjimečné místo: mince zde nevznikaly „na okraji“, ale v centru hospodářské politiky státu.

Za vlády Karla I. Roberta se v Kremnici razily první významné zlaté mince – florény a dukáty – a současně i stříbrné ražby navazující na středoevropské vzory. V uherském prostředí se objevily i mince inspirované pražským grošem, protože pro obchod bylo výhodné mít nominál, jemuž kupci rozuměli napříč regiony. V ražbě pokračoval i Ludvík I. Veliký, kdy se kremnické mince postupně staly běžnou součástí oběhu v širším prostoru monarchie.

Stříbrné grošové nominály měly v Uhersku proměnlivé postavení a jejich ražba se v průběhu 14. století na čas zastavila. K obnovení produkce větších stříbrných mincí došlo až v 15. století za Matyáše Korvína, kdy se zvýšila potřeba kvalitního oběživa pro armádu, správu i trh. Současně se u kremnických ražeb upevňovala tradice vysoké výtvarné úrovně, kterou sběratelé oceňují dodnes: výrazná ikonografie, čitelné opisy i pečlivě provedené znaky.

Největší pověst si Kremnice vybudovala na zlatých dukátech, které se v mincovně razily po velmi dlouhou dobu bez zásadních přerušení. Dukát se stal „tvrdou“ mincí pro větší platby a mezinárodní obchod, protože u něj byl rozhodující stabilní obsah kovu a důvěra v původ. U některých panovníků se na dukátech prosadily typické motivy, například postava sv. Ladislava a mariánská symbolika, a v heraldice se postupně ustálil čtvrčený uherský znak, který se objevuje i na dalších pozdějších emisích.

Na přelomu 15. a 16. století se ve střední Evropě posilovala poptávka po větších stříbrných mincích. V Kremnici se vedle tradičních drobných nominálů (denáry a oboly) začaly častěji objevovat i vyšší stříbrné hodnoty, které odpovídaly proměnám peněžní soustavy za Vladislava II. Jagellonského a Ludvíka II. Jagellonského. Pravidelná ražba tolarových nominálů se v Kremnici rozběhla v 16. století a mincovna pak razila široké spektrum zlatých i stříbrných mincí podle aktuálních měnových řádů.

V habsburské epoše mincovna pokračovala jako důležité pracoviště pro celé Uhry a později pro rakousko-uherský prostor. Dukátové ražby se v klasické podobě udržely až do konce 19. století a Kremnice si zároveň budovala pověst centra medailérské tvorby – od raně novověkých kusů po moderní umělecké medaile. Mincovní provoz v tradiční podobě pokračoval i do závěru vlády Karla I., po němž se změnil státoprávní rámec i emisní systém.

Po vzniku Československa se Kremnice stala klíčovým mincovním pracovištěm pro nové oběživo a od počátku 20. let zde vznikaly československé mince. V průběhu 20. století mincovna razila oběžné i pamětní emise a významnou část medailérské produkce, přičemž navazovala na dlouhou tradici řemeslné přesnosti a výtvarné kvality. Po rozdělení státu od roku 1993 pokračuje jako mincovna Slovenska a zůstává významným producentem mincí i medailí pro sběratelský trh.

Ražby, značky a sběratelský význam

Kremnické ražby pokrývají mimořádně široké období: od středověkých zlatých florénů a dukátů přes stříbrné groše a drobné denáry až po tolar a jeho díly v raném novověku a moderní korunové emise 20. století. Pro sběratele jsou nejvyhledávanější zlaté dukáty, protože u nich se spojuje stabilní kovový základ s dlouhou kontinuitou a zároveň s množstvím typů a variant podle panovníků, ročníků a detailů razidel. U velkých stříbrných mincí (tolarového okruhu) bývá zásadní zachovalost ploch, čitelnost opisu a kvalita hrany, protože i malé poškození výrazně snižuje sběratelskou atraktivitu.

U drobných nominálů (denáry, oboly a později haléřové mince) se naopak často setkáte s velkým opotřebením z oběhu, takže cenu vytváří hlavně vzácnější ročníky a špičkové stavy. Kremnice je zároveň známá tím, že vedle oběživa dlouhodobě vyráběla i medaile – od náboženských a pamětních kusů až po moderní umělecké ražby. Při určování kremnických mincí se vyplatí sledovat nominál, ročník, panovníka (nebo stát), heraldické motivy a drobné odlišnosti v opisu a ve znacích, které mohou oddělit běžný typ od vzácné varianty.