Lucembursko

Lucembursko je historické vévodství a dnešní velkovévodství v západní Evropě, které hrálo významnou roli v evropských dějinách především díky dynastii Lucemburků, která ve 14. a 15. století vládla českým zemím a Svaté říši římské. Region se proslavil kvalitním mincovnictvím a stal se jedním z důležitých finančních center Evropy.

Historie

Lucemburské hrabství vzniklo roku 963, kdy hrabě Siegfried I. získal výměnou za svá panství v Ardenách skalní ostroh nazývaný Lucilinburhuc, kde vybudoval hrad, kolem něhož postupně vyrostlo město Lucemburk. Rod lucemburských hrabat postupně rozšiřoval své území a získával vliv v říši. Zásadní vzestup nastal ve 13. století, kdy se Lucemburkové dostali do řad říšských kurfiřtů a začali hrát významnou roli v evropské politice. Hrabství bylo roku 1354 povýšeno Karlem IV. na vévodství, čímž se zvýšil jeho mezinárodní význam.

Lucemburská dynastie dosáhla vrcholu moci ve 14. století, kdy její příslušníci zasedli na několika evropských trůnech. Jindřich VII. Lucemburský se roku 1308 stal římským králem a roku 1312 byl korunován císařem, čímž ukončil dlouhé mezidobí bez císaře po vymření Štaufů. Jeho syn Jan Lucemburský se roku 1310 stal českým králem po vymření Přemyslovců a založil tak lucemburskou dynastii na českém trůně. Jan Lucemburský, zvaný také Jan Slepý, proslul jako rytířský král a diplomat, který rozšířil území Českého království a padl roku 1346 v bitvě u Kresčaku, kde bojoval na straně Francouzů proti Angličanům.

Nejvýznamnějším lucemburským panovníkem byl Karel IV., syn Jana Lucemburského, který vládl jako český král od roku 1346 a jako římský císař od roku 1355 až do své smrti roku 1378. Karel povznesl Prahu na jedno z nejvýznamnějších evropských měst, založil univerzitu, nechal postavit Karlův most a Nové Město pražské. Vydal Zlatou bulu, základní zákon Svaté říše římské, a významně rozšířil území Českého království. Jeho syn Václav IV. zdědil českou korunu, zatímco druhý syn Zikmund Lucemburský se stal uherským králem a později také římským císařem a českým králem. Zikmund byl posledním mužským příslušníkem lucemburské dynastie, která po meči vymřela jeho smrtí roku 1437.

Samotné Lucemburské vévodství mělo po vymření dynastie složitý osud. Roku 1443 je dobyl Filip III. Dobrý, vévoda burgundský, a Lucembursko se stalo součástí burgundských Nizozemí. Po smrti Karla Smělého roku 1477 přešlo sňatkem Marie Burgundské s Maxmiliánem I. pod vládu Habsburků. Následujících 400 let bylo Lucembursko součástí španělského, později rakouského Nizozemí. Po napoleonských válkách bylo na Vídeňském kongresu roku 1815 povýšeno na velkovévodství v personální unii s nizozemským králem.

Moderní nezávislé Lucembursko vzniklo postupně během 19. století. Roku 1839 byla západní, frankofonní část Lucemburska připojena k nově vzniklé Belgii, zatímco východní část zůstala samostatným velkovévodstvím. Roku 1867 byla vyhlášena neutralita Lucemburska a roku 1890 po vymření nizozemské královské linie po meči získalo vlastní panovnickou dynastii Nassau-Weilburg. Ve 20. století bylo Lucembursko dvakrát okupováno Německem během světových válek. Po druhé světové válce se stalo zakládajícím členem Beneluxu, NATO, OSN a Evropských společenství.

Lucemburské mincovnictví

Lucemburské mincovnictví začalo ve 13. století za vlády hraběte Jindřicha V. Blondýna, který jako první razil vlastní denáry. Mincovna v Lucemburku produkovala stříbrné groše podle vzoru francouzských tournois, které se staly oblíbeným platidlem v rýnské oblasti. Za vlády Jana Slepého došlo k rozšíření mincovní produkce a byly raženy první zlaté mince, florény podle florentského vzoru. Lucemburské mince nesly obvykle erb s českým lvem po získání české koruny, kombinovaný s lucemburským lvem.

V období burgundské a habsburské nadvlády ztratilo Lucembursko mincovní právo a používalo společnou měnu burgundských, později španělských Nizozemí. Vlastní mincovnictví bylo obnoveno až po získání autonomie v 19. století. Od roku 1854 razilo velkovévodství vlastní mince v hodnotách založených na francouzském franku. Lucemburské franky byly v oběhu až do zavedení eura roku 2002. Moderní lucemburské mince jsou vyhledávaným sběratelským artiklem, zejména pamětní emise a zlaté mince s portréty velkovévodů.

Zajímavosti

• Heslo lucemburské dynastie "Ich dien" (Sloužím) převzal anglický princ z Walesu po bitvě u Kresčaku, kde padl Jan Lucemburský, a používá je dodnes.
• Lucembursko je dnes jediné velkovévodství na světě a jeho panovník Jindřich I. je jedním z nejbohatších monarchů Evropy.
• Lucemburská národní banka vlastní jednu z největších sbírek historických mincí dynastie Lucemburků, včetně unikátních ražeb Karla IV.
• Motto Lucemburska "Mir wëlle bleiwe wat mir sinn" znamená "Chceme zůstat tím, čím jsme" a odráží staletí boje o zachování národní identity.