Ludvík XV.

Ludvík XV. (1710-1774) byl francouzský král vládnoucí v letech 1715-1774, přezdívaný "Bien-Aimé" (Milovaný) v mládí, ale později "le Mal-Aimé" (Nemilovaný), který se proslavil nejdelší vládou francouzského krále v novověku, rokokovým dvorním životem a vztahy s milenkami Madame de Pompadour a Madame du Barry. Ludvík XV. je v numismatice významný díky francouzským louisd'orům a écus s královskými portréty v rokokovém stylu dokumentujícími vrchol francouzské monarchie před revolucí.

Historie

Ludvík se narodil 15. února 1710 ve Versailles jako syn vévody burgundského Ludvíka a Marie Adelaide Savojské. Stal se následníkem trůnu po smrti svého děda a otca v rychlém sledu let 1711-1712, kdy epidemie moru vymazala téměř celou královskou rodinu. Korunován byl ve věku pouhých pěti let po smrti praděda Ludvíka XIV. roku 1715.

Regentství vévody orleánského (1715-1723) charakterizovalo Ludvíkovo dětství, kdy Filip Orleánský vládl jménem nezletilého krále a liberalizoval přísný dvorní systém Ludvíka XIV. Mladý král získal kvalitní vzdělání, ale projevoval se již tehdy jeho sklon k rozmarnosti a nechuti k státním povinnostem, což později ovlivnilo jeho vládní styl.

Osobní převzetí vlády roku 1723 přineslo očekávání obnovy francouzské slávy po finančních a vojenských problémech pozdního období Krále Slunce. Třináctiletý Ludvík se však ukázal jako nerozhodný a pohodlný panovník, který preferoval lovecké výlety a dvorské zábavy před státními záležitostmi. Skutečná moc spočívala v rukách ministrů jako kardinál Fleury.

Sňatek s Marií Leszczyńskou roku 1725 byl politickým kompromisem - dcera detronizovaného polského krále nepřinesla mocenské spojení, ale zajistila dinastickou kontinuitu. Manželství bylo zpočátku šťastné a Marie porodila deset dětí, ale Ludvíkova nevěra a množství milenek postupně zničily rodinné soužití.

Polská válka o dědictví (1733-1738) byla prvním velkým konfliktem Ludvíkovy samostatné vlády. Francie podporovala Stanislava Leszczyńského proti rakouskému kandidátovi Augustovi III. Válka skončila kompromisem - Polsko získal August III., ale Stanislas dostal vévodství Lotrinsko, které po jeho smrti připadlo Francii.

Rakouská válka o dědictví (1740-1748) vtáhla Francii do evropského konfliktu proti Marii Terezii rakouské. Ludvík osobně vedl některé kampaně a získal přezdívku "Bien-Aimé" za vítězství u Fontaney roku 1745. Aachenský mír však Francii nepřinesl územní zisky úměrné vojenským úspěchům, což vyvolalo první kritiku královovy politiky.

Madame de Pompadour (1745-1764) se stala nejvlivnější milenkou francouzské historie a faktickou spoluvládkyní. Jeanne-Antoinette Poisson získala obrovský vliv na královskou politiku, podporovala umění a kulturu, ale také drahé války a extravagantní stavební projekty. Její vliv trval téměř dvacet let až do její smrti.

Sedmiletá válka (1756-1763) představovala katastrofu francouzské zahraniční politiky. "Diplomatická revoluce" spojenectví s Rakouskem proti Prusku a Anglii vedla k porážkám v Evropě i koloniích. Pařížský mír roku 1763 připravil Francii o Kanadu, Louisianu a pozice v Indii, čímž fakticky skončilo první francouzské koloniální impérium.

Madame du Barry (1769-1774) byla poslední královskou milenkou, jejíž vliv vyvolal skandály kvůli jejímu nízkému původu. Jeanne Bécu získala nepopularitu svou extravagancí a zasahováním do politiky během finančních krizí. Její přítomnost na dvoře symbolizovala úpadek královské autority v posledních letech Ludvíkovy vlády.

Finanční krize a vzpoury charakterizovaly pozdní období vlády. Nákladné války, dvorská extravagance a neefektivní daňový systém přivedly královské finance na pokraj bankrotu. Parlamentní opozice proti královským reformám a rostoucí kritika absolutismu předznamenaly revoluční změny následujících desetiletí.

Smrt Ludvíka XV. 10. května 1774 ve Versailles na neštovice ukončila 59letou vládu, která připravila půdu pro francouzskou revoluci. Trůn zdědil jeho vnuk Ludvík XVI., který musel čelit důsledkům dedovým finančních a politických problémů. Ludvík XV. zemřel nepopulární a jeho pohřeb se konal v tichosti.

Ludvík XV. v numismatice

Mince Ludvíka XV. dokumentují jeho rekordních 59 let vlády a vývoj francouzského mincovnictví od pozdního baroka po rokoko období. Portréty zobrazují krále od chlapce po staršího muže s charakteristickými rokokovými stylizacemi a důrazem na královskou majestátnost. Design odráží umělecké trendy versailleského dvora a měnící se politické priority.

Nejčastějšími nominály byly louis d'or a écu v různých denominacích - od půl-louis po double louis d'or. Portréty krále se vyvíjely podle aktuálních uměleckých trendů - rané emise navazují na louisquatorzovský styl, zatímco pozdější mince adoptují rokoko eleganci a jemnost charakteristickou pro období Madame de Pompadour.

Regionální mince dokumentují územní změny během Ludvíkovy vlády - lotrinské mince po získání vévodství roku 1766, korziské emise po koupi ostrova od Janova roku 1768 a koloniální mince z francouzských držav v Americe a Indii před jejich ztrátou v sedmileté válce.

Pamětní mince k vojenským vítězstvím a mírovým smlouvám oslavují francouzské úspěchy u Fontaney, získání Lotrin nebo různá diplomatická výročí. Pozdější emise odrážejí finanční problémy říšky prostřednictvím debasace a snížení kvality materiálů, což dokumentuje postupný úpadek královských financí.

Zajímavosti

• Nejdelší vláda - jeho 59letá vláda je nejdelší v historii francouzských králů v novověku.
• Madame de Pompadour - jeho nejslavnější milenka ovlivňovala francouzskou politiku a kulturu téměř dvacet let.
• Ztráta koloniálního impéria - za jeho vlády Francie ztratila Kanadu, Louisianu a pozice v Indii ve prospěch Británie.
• Rokoko mecenáš - jeho dvůr se stal centrem rokokového umění a kultury v 18. století.
• "Après moi, le déluge" - jemu připisovaný výrok předpovídal revoluci, která přišla o patnáct let po jeho smrti.